Josef Pospíšil Knihy

Psychologický román vychází z autentického příběhu a je obžalobou americké justice, ale i dokladem nezdolnosti lidského ducha. Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl odsouzen za vraždu svého kolegy na doživotí. Většinu času strávil v samovazbě ve svěrací kazajce. I přesto si však dokázal uchovat svou svobodu - svobodu ducha a svobodu myšlení. Přestože byl nejpřísněji izolovaným vězněm, toulal se nejen světem, ale i časem. Každý den opouštěl jeho duch spoutané tělo, aby prožíval dobrodružství mužů z nejrůznějších historických období, a tak sledoval nezničitelnou paměť lidstva. Kniha byla inspirována skutečným případem nevinně odsouzeného člověka, který strávil pět let v samovazbě, než byl v roce 1914 propuštěn poté, co Jack London prosadil obnovu jeho procesu.

Nedá se ani říci, že jde o vyprávění dobrodružné cesty pana Fogga. Spíše jde o strohý popis událostí tak, jak šly za sebou bez vyjádření sebemenších emocí a jakéhokoliv napětí.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.

Vzpomínky rudoarmejce Josefa Pospíšila, bývalého legionáře, přímého účastníka občanské války v Rusku v letech 1917-1920. Literární spolupráce Stanislav Šusta, doslov napsal Vlastimil Vávra. 1. vydání.

Děj dosud nepublikované knihy J. Verna zavede čtenáře na dobrodružnou cestu Dunajem. Začíná soutěží v rybolovu, ale mění se v dobrodružný a detektivní příběh. Maďar Iliu Krusche se rozhodl sjet Dunaj od pramene až k Černému moři, lovit ryby a vytvořit tak rekord "Dunajské udice". Na první zastávce mu navrhne jistý pan Jaeger, že jej bude doprovázet jako svědek jeho výkonů. Krusche souhlasí, ale netuší, že se jedná o šéfa speciální policie. Je to počátek "aféry Krusch", připomínající skandál, jenž začátkem tohoto století probíhal ve Francii.

Kniha obsahuje dva psychologicky laděné milostné romány z padesátých let 20. století od populární francouzské autorky. — Oba romány, resp. románové novely (Za měsíc, za rok, 1957; Dobrý den, smutku, 1954) zachycují složité problémy a vnitřní konflikty milostných vztahů hrdinek, náležejících převážně k francouzské intelektuální vrstvě té doby. Komorní příběhy těchto žen líčí autorka v obou prózách s maximální objektivitou, bez sentimentality a falešné citovosti.

Camusův cyklus povídek Exil a království vyšel v r. 1957. Soubor šesti povídek Exil a království vznikal v období autorovy společenské izolace, kterou těžce nesl („klatba“ dosavadního Camusova přítele J.-P. Sartra a ostatních levicových intelektuálů), a osobní krize (opakované pokusy jeho ženy o sebevraždu). Patrně i to přispělo k posunu v jeho tvorbě od próz usilujících o změnu světa k dílům pojímajícím svět kontemplativně a nejednoznačně. Už sám název knihy, který neodkazuje k žádné obsažené povídce, je jistou hádankou. Každá z postav, ať už se jedná o Janinu (Cizoložnice) či Jonáše (Jonáš aneb umělec při práci), se pohybuje mezi těmito dvěma póly, vymezujícími jejich svět: „exilem“, tj. pocitem vyvrženosti a odcizení, a „královstvím“, tj. absolutním, až mystickým splynutím se skutečností. Snad nejpůsobivěji je tato oscilace vyjádřená v povídce Jonáš aneb umělec při práci. Dilema, zda malíř, izolující se od světa, po sobě zanechává na bílém plátně slova, odráží i Camusovo rozpoložení v době vzniku Exilu a království.

Esej Herecký paradox byl napsán v roce 1770. Byly v něm vysloveny myšlenky o divadle a herectví.

Autobiografická, hluboce upřímná citová kronika Mussetova milostného vztahu ke známé spisovatelce George Sandové. Bylo to v době, kdy tehdejší mladá generace, která prožila revoluci, Napoleonovu slávu i pád, žije v duševní rozháranosti, omrzelosti, nevěří v Boha, nemá se k čemu přimknout. Musset si nachází pro sebe východisko: povyšuje lásku na smysl života. Avšak bolestný rozchod se Sandovou v něm zanechává naprostý vnitřní rozvrat. V díle i v životě hledá marně lék, který by přemohl jeho rozjitřený cit a duchovní bolest. Ve "Zpovědi", která je obrazem marnosti této zoufalé snahy, líčí autor mistrně všechny tyto mučivé konflikty a dobovou atmosféru.