Josef Pospíšil Knihy

Psychologický román vychází z autentického příběhu a je obžalobou americké justice, ale i dokladem nezdolnosti lidského ducha. Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl odsouzen za vraždu svého kolegy na doživotí. Většinu času strávil v samovazbě ve svěrací kazajce. I přesto si však dokázal uchovat svou svobodu - svobodu ducha a svobodu myšlení. Přestože byl nejpřísněji izolovaným vězněm, toulal se nejen světem, ale i časem. Každý den opouštěl jeho duch spoutané tělo, aby prožíval dobrodružství mužů z nejrůznějších historických období, a tak sledoval nezničitelnou paměť lidstva. Kniha byla inspirována skutečným případem nevinně odsouzeného člověka, který strávil pět let v samovazbě, než byl v roce 1914 propuštěn poté, co Jack London prosadil obnovu jeho procesu.

Nedá se ani říci, že jde o vyprávění dobrodružné cesty pana Fogga. Spíše jde o strohý popis událostí tak, jak šly za sebou bez vyjádření sebemenších emocí a jakéhokoliv napětí.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají.

Vzpomínky rudoarmejce Josefa Pospíšila, bývalého legionáře, přímého účastníka občanské války v Rusku v letech 1917-1920. Literární spolupráce Stanislav Šusta, doslov napsal Vlastimil Vávra. 1. vydání.

Kniha se odehrává roku 1876 a autor nám v ní prostřednictvím dobrodružného kriminálního románu představuje zajímavým způsobem Dunaj prakticky od pramene v Německu až po jeho ústí do Černého moře. Hlavním hrdinou vypravování je statečný bulharský vlastenec Sergej Ladko, který se v přestrojení za prostého rybáře vrací lodí po řece do vlasti, kde se má postavit do čela připravovaného národního povstání proti Turkům. Omylem je však pokládán za vůdce zločinecké bandy podloudníků Ivana Strigu, kterého se snaží polapit rakouský policejní komisář Karol Dragoš. Kapitoly: 1. Rybářské závody v Sigmaringenu, 2. U pramenú Dunaje, 3. Brušúv spolucestující, 4. Sergej Ladko, 5. Karel Dragoš, 6. Modré oči, 7. Lovci a zvěř, 8. Portrét ženy, 9. Dragošúv dvojí nezdar, 10. Vězeň, 11. V moci nepřítele, 12. Jménem zákona, 13. Příkaz v pátrání, 14. Mezi nebem a zemí, 15. U cíle, 16. Prázdný dúm, 17. Na řece, 18. Lodivod dunajský, 19. Epilog. Druhé vydání v Albatrosu. Cena knihy pro členy KMČ v čase vydání: 39 Kčs.... celý text

Kniha obsahuje dva psychologicky laděné milostné romány z padesátých let 20. století od populární francouzské autorky. — Oba romány, resp. románové novely (Za měsíc, za rok, 1957; Dobrý den, smutku, 1954) zachycují složité problémy a vnitřní konflikty milostných vztahů hrdinek, náležejících převážně k francouzské intelektuální vrstvě té doby. Komorní příběhy těchto žen líčí autorka v obou prózách s maximální objektivitou, bez sentimentality a falešné citovosti.

Camusův cyklus povídek Exil a království vyšel v r. 1957. Soubor šesti povídek Exil a království vznikal v období autorovy společenské izolace, kterou těžce nesl („klatba“ dosavadního Camusova přítele J.-P. Sartra a ostatních levicových intelektuálů), a osobní krize (opakované pokusy jeho ženy o sebevraždu). Patrně i to přispělo k posunu v jeho tvorbě od próz usilujících o změnu světa k dílům pojímajícím svět kontemplativně a nejednoznačně. Už sám název knihy, který neodkazuje k žádné obsažené povídce, je jistou hádankou. Každá z postav, ať už se jedná o Janinu (Cizoložnice) či Jonáše (Jonáš aneb umělec při práci), se pohybuje mezi těmito dvěma póly, vymezujícími jejich svět: „exilem“, tj. pocitem vyvrženosti a odcizení, a „královstvím“, tj. absolutním, až mystickým splynutím se skutečností. Snad nejpůsobivěji je tato oscilace vyjádřená v povídce Jonáš aneb umělec při práci. Dilema, zda malíř, izolující se od světa, po sobě zanechává na bílém plátně slova, odráží i Camusovo rozpoložení v době vzniku Exilu a království.

Esej Herecký paradox byl napsán v roce 1770. Byly v něm vysloveny myšlenky o divadle a herectví.

Autobiografická, hluboce upřímná citová kronika Mussetova milostného vztahu ke známé spisovatelce George Sandové. Bylo to v době, kdy tehdejší mladá generace, která prožila revoluci, Napoleonovu slávu i pád, žije v duševní rozháranosti, omrzelosti, nevěří v Boha, nemá se k čemu přimknout. Musset si nachází pro sebe východisko: povyšuje lásku na smysl života. Avšak bolestný rozchod se Sandovou v něm zanechává naprostý vnitřní rozvrat. V díle i v životě hledá marně lék, který by přemohl jeho rozjitřený cit a duchovní bolest. Ve "Zpovědi", která je obrazem marnosti této zoufalé snahy, líčí autor mistrně všechny tyto mučivé konflikty a dobovou atmosféru.