Josef Pospíšil Knihy

Tulák po hvězdách je příběh spojující dobrodružství, sci-fi prvky a filozofická témata. Poprvé byl vydán roku 1915 v Americe a jeho autorem je legendární spisovatel Jack London. Román popisuje život Darella Standinga, odsouzeného vězně na samotce ve věznici San Quentin v Kalifornii. Darell tráví svůj čas v izolaci převážně sněním a fantazírováním o minulých životech či cestování časem a vesmírem. Přes deset let se tak snaží udržet svou příčetnost a ubránit se tíze samoty i drsnému zacházení ze strany vězeňské stráže. Jak London se nechal inspirovat skutečným příběhem neprávem odsouzeného Eda Morrella, který strávil na samotce celých pět let.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.

Cesta kolem světa za osmdesát dní (1873, Le tour du monde en quatre–vingts jours) je dobrodružný román francouzského spisovatele Julesa Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Díky napínavému ději a spádu vypravování se jedná o jednu z nejoblíbenějších Vernových knih. Do češtiny byl román přeložen již roku 1873 jako druhá Vernova kniha.

Vzpomínky rudoarmejce Josefa Pospíšila, bývalého legionáře, přímého účastníka občanské války v Rusku v letech 1917-1920. Literární spolupráce Stanislav Šusta, doslov napsal Vlastimil Vávra. 1. vydání.

Kniha se odehrává roku 1876 a autor nám v ní prostřednictvím dobrodružného kriminálního románu představuje zajímavým způsobem Dunaj prakticky od pramene v Německu až po jeho ústí do Černého moře. Hlavním hrdinou vypravování je statečný bulharský vlastenec Sergej Ladko, který se v přestrojení za prostého rybáře vrací lodí po řece do vlasti, kde se má postavit do čela připravovaného národního povstání proti Turkům. Omylem je však pokládán za vůdce zločinecké bandy podloudníků Ivana Strigu, kterého se snaží polapit rakouský policejní komisář Karol Dragoš. Kapitoly: 1. Rybářské závody v Sigmaringenu, 2. U pramenú Dunaje, 3. Brušúv spolucestující, 4. Sergej Ladko, 5. Karel Dragoš, 6. Modré oči, 7. Lovci a zvěř, 8. Portrét ženy, 9. Dragošúv dvojí nezdar, 10. Vězeň, 11. V moci nepřítele, 12. Jménem zákona, 13. Příkaz v pátrání, 14. Mezi nebem a zemí, 15. U cíle, 16. Prázdný dúm, 17. Na řece, 18. Lodivod dunajský, 19. Epilog. Druhé vydání v Albatrosu. Cena knihy pro členy KMČ v čase vydání: 39 Kčs.... celý text

Kniha obsahuje dva psychologicky laděné milostné romány z padesátých let 20. století od populární francouzské autorky. — Oba romány, resp. románové novely (Za měsíc, za rok, 1957; Dobrý den, smutku, 1954) zachycují složité problémy a vnitřní konflikty milostných vztahů hrdinek, náležejících převážně k francouzské intelektuální vrstvě té doby. Komorní příběhy těchto žen líčí autorka v obou prózách s maximální objektivitou, bez sentimentality a falešné citovosti.

Camusův cyklus povídek Exil a království vyšel v r. 1957. Soubor šesti povídek Exil a království vznikal v období autorovy společenské izolace, kterou těžce nesl („klatba“ dosavadního Camusova přítele J.-P. Sartra a ostatních levicových intelektuálů), a osobní krize (opakované pokusy jeho ženy o sebevraždu). Patrně i to přispělo k posunu v jeho tvorbě od próz usilujících o změnu světa k dílům pojímajícím svět kontemplativně a nejednoznačně. Už sám název knihy, který neodkazuje k žádné obsažené povídce, je jistou hádankou. Každá z postav, ať už se jedná o Janinu (Cizoložnice) či Jonáše (Jonáš aneb umělec při práci), se pohybuje mezi těmito dvěma póly, vymezujícími jejich svět: „exilem“, tj. pocitem vyvrženosti a odcizení, a „královstvím“, tj. absolutním, až mystickým splynutím se skutečností. Snad nejpůsobivěji je tato oscilace vyjádřená v povídce Jonáš aneb umělec při práci. Dilema, zda malíř, izolující se od světa, po sobě zanechává na bílém plátně slova, odráží i Camusovo rozpoložení v době vzniku Exilu a království.

Esej Herecký paradox byl napsán v roce 1770. Byly v něm vysloveny myšlenky o divadle a herectví.

Silný psychologický román odhalující řadu emocí, poholoh a zvratů v téměř již dospělém člověku. Francie 19 století. Oktáv, student práv zažije velké zklamání v lásce. Jeho prudkost (ale nejen ta!) ho uvrhne do skepse, cynismu a zhýralství, odkud se jen těžko může dostat, má-li se oddat novému vztahu, která v něm začne klíčit. Tentokrát nejde o městskou dívku, ale o zralou, o mnoho let starší ženu Brigitu, která žije na venkově, na vsi jeho otce. Silně ho očaruje, ale démoni, jimiž je Oktáv rozsápán hrozí, že rozsápou i jejich vztah.