Enea Silvio Piccolomini Knihy

Italský humanista Aeneas Sylvius Piccolomini, známý jako papež Pius II., se vedle činnosti diplomatické a historiografické věnoval literatuře, která je v daném případě důvěrně spjata s českým prostředím. Piccolomini jako biskup terstský a papežský nuncius navštívil naše země, v době svého papežství vedl dokonce jednání (1458-1464) s králem Jiřím. Už předtím však, v roce 1442, se blíže seznámil s říšským kancléřem, vladařem chebským a loketským Kašparem Šlikem. Když byl Piccolomini v jedom z přátelských listů později požádán, aby sepsal něco o lásce, nedokázal nevyhovět: předložil příteli rozmarný boccacciovský příběh, který se odehrál, když Šlik doprovázel císaře Zikmunda na jeho korunovační cestě po Itálii (1431-1433): tehdy při uvítání v Sieně spatřil mezi čtyřmi patricijkami sličnou Lukrécii. Ta byla rovněž na první pohled oslněna císařovým oblíbencem a neváhala využít ženské úskočnosti a pohotovosti, aby obelstila žárlivého manžela. Piccolomini neskrývá své sympatie s důvtipnými milenci, jeho výsměch patří bohatému kupci, který si "zaslouží parohy jako dvanácterák". Siena v jeho vyprávění není nic menšího než město Venušino a Euryalus nikdo jiný než mladý Kašpar Šlik... Doslov napsal Josef Polišenský. Ilustrační doprovod z obrazů Andrey Mantegni, Franceska Del Cossy a Masolina da Panicale opatřila Štěpánka Brožová.

Historie česká (Historia Bohemica) Eney Silvia Piccolominiho byla v době svého vzniku a pak po dlouhou dobu vůbec nejúspěšnějším dílem o starých českých dějinách. Enea svou Historii českou sepsal v polovině 15. století, roku 1457, latinsky a dějiny české země tak představil a zpřístupnil celému evropskému vzdělanému světu. První moderní český překlad, vydávaný paralelně s latinským originálem a opatřený obsáhlým historickým úvodem, umožňuje seznámení se syntézou českých dějin dovedených od nejstarších dob až do Eneovy současnosti, tj. do volby Jiřího z Poděbrad za českého krále. Autor upoutává nejen množstvím údajů a reálií, historických odboček a zajímavostí, ale i vybroušeným, čtenářsky vděčným stylem a vytříbeným jazykem. Silvio poznal závažnost českých dějin, jichž byl současníkem, závažnost otázky vývoje české hereze po husitství, což vyjádřil i v dedikaci své Historie české aragonskému králi Alfonsovi: Třebaže jsou v české historii staré události hodné paměti, pokládám za významnější věci nové, které jsou jednak nepochybné, jednak pozoruhodné. Enea byl přesvědčen, že není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy.