Enea Silvio Piccolomini Knihy

Historie česká (Historia Bohemica) Eney Silvia Piccolominiho byla v době svého vzniku a pak po dlouhou dobu vůbec nejúspěšnějším dílem o starých českých dějinách. Enea svou Historii českou sepsal v polovině 15. století, roku 1457, latinsky a dějiny české země tak představil a zpřístupnil celému evropskému vzdělanému světu. První moderní český překlad, vydávaný paralelně s latinským originálem a opatřený obsáhlým historickým úvodem, umožňuje seznámení se syntézou českých dějin dovedených od nejstarších dob až do Eneovy současnosti, tj. do volby Jiřího z Poděbrad za českého krále. Autor upoutává nejen množstvím údajů a reálií, historických odboček a zajímavostí, ale i vybroušeným, čtenářsky vděčným stylem a vytříbeným jazykem. Silvio poznal závažnost českých dějin, jichž byl současníkem, závažnost otázky vývoje české hereze po husitství, což vyjádřil i v dedikaci své Historie české aragonskému králi Alfonsovi: Třebaže jsou v české historii staré události hodné paměti, pokládám za významnější věci nové, které jsou jednak nepochybné, jednak pozoruhodné. Enea byl přesvědčen, že není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy.

Italský humanista Aeneas Sylvius Piccolomini, známý jako papež Pius II., se vedle činnosti diplomatické a historiografické věnoval literatuře, která je v daném případě důvěrně spjata s českým prostředím. Piccolomini jako biskup terstský a papežský nuncius navštívil naše země, v době svého papežství vedl dokonce jednání (1458-1464) s králem Jiřím. Už předtím však, v roce 1442, se blíže seznámil s říšským kancléřem, vladařem chebským a loketským Kašparem Šlikem. Když byl Piccolomini v jedom z přátelských listů později požádán, aby sepsal něco o lásce, nedokázal nevyhovět: předložil příteli rozmarný boccacciovský příběh, který se odehrál, když Šlik doprovázel císaře Zikmunda na jeho korunovační cestě po Itálii (1431-1433): tehdy při uvítání v Sieně spatřil mezi čtyřmi patricijkami sličnou Lukrécii. Ta byla rovněž na první pohled oslněna císařovým oblíbencem a neváhala využít ženské úskočnosti a pohotovosti, aby obelstila žárlivého manžela. Piccolomini neskrývá své sympatie s důvtipnými milenci, jeho výsměch patří bohatému kupci, který si "zaslouží parohy jako dvanácterák". Siena v jeho vyprávění není nic menšího než město Venušino a Euryalus nikdo jiný než mladý Kašpar Šlik... Doslov napsal Josef Polišenský. Ilustrační doprovod z obrazů Andrey Mantegni, Franceska Del Cossy a Masolina da Panicale opatřila Štěpánka Brožová.

Kurz vor seiner Wahl als Papst Pius II. im Sommer des Jahres 1458 schrieb der Kaiserliche Rat und Kardinal Enea Silvio Piccolomini (1405-1464) seine Bohmische Geschichte. Seitdem er die hussitischen Gesandten beim Konzil von Basel 1431 beobachtete, hatte er diese Schrift, das Kernstuck einer Reihe von Beschreibungen Europas, vorbereitet. Darin macht Enea deutlich, dass fur ihn die Gefahr fur das Reich vom Osten, genauer gesagt von den tschechischen Hussiten, ausging. Die vorliegende Ausgabe besteht aus drei Teilen. In Band 1 wird erstmals der Grundtext aus allen erreichbaren Handschriften konstituiert. Eine deutsche Ubersetzung wird ihm gegenubergestellt. Im 2. und 3. Band werden die beiden altesten, bisher nicht edierten Ubersetzungen die mittelhochdeutsche des Breslauer Ratsherren Eschenloer und die alttschechische des mahrischen Priesters Jan Huska.

Kurz vor seiner Wahl als Papst Pius II. im Sommer des Jahres 1458 schrieb der Kaiserliche Rat und Kardinal Enea Silvio Piccolomini (1405-1464) seine Bohmische Geschichte. Seitdem er die hussitischen Gesandten beim Konzil von Basel 1431 beobachtete, hatte er diese Schrift, das Kernstuck einer Reihe von Beschreibungen Europas, vorbereitet. Darin macht Enea deutlich, dass fur ihn die Gefahr fur das Reich vom Osten, genauer gesagt von den tschechischen Hussiten, ausging. Die vorliegende Ausgabe besteht aus drei Teilen. In Band 1 wird erstmals der Grundtext aus allen erreichbaren Handschriften konstituiert. Eine deutsche Ubersetzung wird ihm gegenubergestellt. Im 2. und 3. Band werden die beiden altesten, bisher nicht edierten Ubersetzungen die mittelhochdeutsche des Breslauer Ratsherren Eschenloer und die alttschechische des mahrischen Priesters Jan Huska.

Kurz vor seiner Wahl als Papst Pius II. im Sommer des Jahres 1458 schrieb der Kaiserliche Rat und Kardinal Enea Silvio Piccolomini (1405-1464) seine Bohmische Geschichte. Seitdem er die hussitischen Gesandten beim Konzil von Basel 1431 beobachtete, hatte er diese Schrift, das Kernstuck einer Reihe von Beschreibungen Europas, vorbereitet. Darin macht Enea deutlich, dass fur ihn die Gefahr fur das Reich vom Osten, genauer gesagt von den tschechischen Hussiten, ausging. Die vorliegende Ausgabe besteht aus drei Teilen. In Band 1 wird erstmals der Grundtext aus allen erreichbaren Handschriften konstituiert. Eine deutsche Ubersetzung wird ihm gegenubergestellt. Im 2. und 3. Band werden die beiden altesten, bisher nicht edierten Ubersetzungen die mittelhochdeutsche des Breslauer Ratsherren Eschenloer und die alttschechische des mahrischen Priesters Jan Huska.