Stendhal Knihy

Výbor nám představuje velkého francouzského spisovatele jako bystrého a duchaplného literárního kritika, recenzenta a esejistu, bojujícího ve jménu tehdy nového směru — romantismu proti starým uměleckým formám, dále jako začínajícího výtvarníka a autora knihy o italském malířství a konečně jako hudebníka, pěstujícího hudbu od mládí, a autora monografií o hudebních skladatelích. Výbor shrnuje autorovy práce do těchto kapitol: Racine a Shakespeare, Anglická korespondence, Všehochuť o literatuře a o výtvarném umění, Dějiny italského malířství, Život Rossiniho, Život Haydnův, Mozartův a Metastasiův.

"Jestliže nějaký indiskrétní člověk bude číst tento deník, chci ho připravit o radost z posměchu, a proto poznamenávám, že toto má být matematický a neúprosný protokol o tom, jaký jsem, nelichotící ani nepomlouvající, ale prostě a stroze vypovídající o tom, co se podle mého soudu událo. Má za úkol vyléčit mě z mých směšných vlastností, až ho budu znovu číst vroce 1820. Je to psaná část mého důvěrného vědomí, to, co je na něm nejcennějšího. To, co jsem pocítil při zvucích Mozartovy hudby, při četbě Tassa..., to tam není..."

Kniha o životě Henry Brularda je svéživotopisné dílo autorovo. Stendhal (vl. jm. Henry Beyle), zachycuje tu s jiskřivou ironií a vtipem nejen dobu svého dětství, údobí vyspívání, soukromé osudy a milostná dobrodružství, alepopisuje i své významné postavení ve veřejném životě, které zaujímal v pohnuté době napoleonských válek. V tomto díle, které je torzem, ostře analyzuje a soudí především sebe a pak i svou dobu, společnost, její myšlenky, politiku i umění.

Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce...

Stendhal podrobuje ve své mosaice pozorování, úvah, aforismů a anekdotických příběhů lásku a její formy u různých národů, s nimiž se dostal jako napoleonský důstojník a později diplomat do styku. Opíraje se kromě toho o udivujíci sčetlost, věnuje zvláště pozornost jejím postupným stavům, „krystalisaci“, a staví proti sobě její buržoasním utilitarismem potlačovanou a vykořisťovanou formu ve Francii a Anglii proti upřímné a nezmrzačené lásce, jak jí žili v tehdejší revoluční Italii. Tuto „duševní nemoc“, kterou se snaží „úzkostlivě přesně vylíčit“, chce mít živelným projevem životní aktivity a ničím nezkresleného citu.

Román francouzského romanopisce, známý u nás pod názvem Kartouza parmská, zachycuje příběh mladého šlechtického napoleonského nadšence, který se účastnil bitvy u Waterloo a dále se pak snaží žít na parmském dvoře, v politicky dusném ovzduší, jež nepřeje svobodomyslným názorům a v němž bují intriky a patolízalství. Hrdina, který hledá východisko z tohoto krizového prostředí v ctižádosti, aktivitě a lásce, se však záhy dostává do konfliktu s vládnoucí společností, je uvězněn a nakonec hledá záchranu v odchodu do prostředí kartuziánského kláštera...

Autorův slavný román vypráví příběh mladého šlechtice Fabrizzia pocházejícího ze slavné rodiny del Dongů. Příběh je silně poznamenán sílícím romantismem a obdobím Napoleonských válek. Mladý Fabrizzio se rozhodne prchnout do Francie a bojovat za Napoleona, zde je však považován za zvěda a je zatčen, lstí se dostane z vězení, ale z dopisu od tety se dozvídá, že jej doma udal vlastní otec s bratrem jako špióna, a stává se štvancem ve vlastní zemi. Kartouza parmská byla autorův poslední dokončený velký román (La Chartreuse de Parme, 1839). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842. Stendhal ve svém díle stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám - než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.

Příběh Juliána Sorela - ctižádostivce a učenlivého intrikána, jenž ale v rozhodujících okamžicích jedná podle diktátu srdce. 5. vydání (v MF 2.)