Vercors Knihy

Jean Bruller napsal Mlčení moře pod pseudonymem Vercors v létě 1941; kniha poprvé vyšla v roce 1942 v nacisty okupované Paříži a rychle se stala symbolem duchovního odporu proti německé okupaci. Jedná se o příběh starého muže a jeho neteře, jenž mlčením bojují proti důstojníkovi německé armády, který se ubytuje v jejich domě. Paradox celé situace umocňuje fakt, že se nejedná o klasický prototyp německého dobyvatele; důstojník je distingovaný bývalý hudebník, jenž, sveden nacistickou propagandou, sní o bratrství mezi Němci a Francouzi. Ve chvíli, kdy si uvědomí opravdové záměry režimu jemuž má sloužit – tedy nikoliv pomáhat a budovat – ale ničit a vykořisťovat, odchází bojovat do pekla východní fronty.

Ukazuje osud jednoho vercorsovského světce lásky k Francii jako k zemi světla a svobody, která zapřela své velké revoluční heslo volnosti, rovnosti a bratrství a zradila jeho lásku. V druhé práci pojednává o lidské tragédii, která dokládá smrtonosnou sílu nacismu a koncentračního zřízení.

Obeplutí (kde se vypráví konkrétní, skutečná historie). Kniha chce právě ukázat, co je skutečně lidské a co jenom zdánlivě, klamně. Vědci jsou převážně toho názoru. že lidské je právě chování zoologického druhu, jímž je člověk. JAutor naopak chce dokázat, že toto chování je vpodstatě řízeno přírodními zákony, zatímco člověk se stává člověkem tehdy, když se začne stavět proti přírodním zákonům, působit na ně, ovládat je, eventuálně jim odporovat. Hlavní postava z Obeplutí projeví svoji lidskou stránku teprve ve chvíli, kdy její životní koncepce a historická nutnost jaksi splynou vjedno, ale znovu upadá do nelidskosti, jakmile v jiné „historické nutnosti” najde oporu pro svou nelidskou koncepci. Tohle se mi zdá velice aktuální, protože takové lidi najdete všude a svým způsobem existují v každém z nás...

Poutavě psaný utopický román jedná o objevu tropiů, tvorů vývojově stojících mezi lidmi a opicemi, žijících na Nové Guinei. Vzniká otázka, zda jde o lidi či zvířata. Kapitalisté chtějí využít tropiů jako bezplatné pracovní síly a prohlašují je za zvířata. O groteskní vyostření se postará anglický novinář, který zabije mládě, křížence mezi člověkem a tropiem, vymáhá soudní rozsudek pro vraždu a tím demaskuje kapitalistickou společnost.

Ve třech účinně stavěných a psychologicky hluboko zabírajících povídkách hledá spisovatel odpověď na palčivou otázku navrátilců z koncentračních táborů, čím vlastně pobyt a utrpení i ponižování v nich nejvíce porušilo jejich lidskou podstatu. Dále na problém kolaborantství a jehosnadného promíjení a konečně na zahanbující skutečnost, že společnost přehlíží mravní obrodu mnohých z těch, kdo prošli koncentračním peklem a znovu je sráží ke dnu. Z francouzského originálu „Les armes de la nuit - La puissance du jour“, vydaného v nakladatelství Albin Michel, Paris, 1951 přeložila Jarmila Fialová, povídku „Clementine“ z knihy „La liberté de décembre“, Paris, 1958 přeložil Luděk Kárl. 232 stran, 8 příloh. 1.vydání.

Svazek obsahuje tři vnitřně hluboce spjaté novely francouzského spisovatele, vyjadřující jeho životní filosofii. Třebaže jsou dějově zcela samostatné, tvoří podle autorova úmyslu jakousi myšlenkovou trilogii, v níž je opětpoložena základní Vercorsova otázka, v čem spočívá podstata lidství, co činí člověka člověkem. V Nepřirozených zvířatech zabije „otec“ své dítě a vystaví se veřejnému soudu, aby zajistil lidská práva primitivnímu kmeni, který do té doby všichni považovali (mnohým se to dokonce velice hodilo) za opice. V Buřičích zase básník Egmont pěstuje jógu, protože se bouří proti slepé, nevědomé a takřka nepřátelské přírodě v člověku, v sobě samém, a chce ovládat své tělesné funkce, být suverénním pánem svého těla. Daří se mu to, vyhojí si sám gangrénu, dá do pořádku ledviny, ale mozek a vyšší nervové nezvládne. Nemůže orgánem myšlení tento orgán nazírat, ztrácí se sám v sobě, upadá do stavu živočišného nevědomí, čili přestává být člověkem. Rád se k svému lidskému údělu s pomocí lékařů vrací, smiřuje se se stárnutím, nemocemi – s přírodou v sobě –, jen když se mu vrací vědomí sebe sama. V třetí novele Sylva zkoumáme vývoj živočicha – mladé Iištičky – v člověka. Jsme přítomni jejímu zázračnému zrodu a postupnému vývoji k lidskému vědomí, jímž Vercos ilustruje postupný pochod sebepoznávání, jaký lidstvo urazilo v procesu polidšťování za statisíce let.

Intrigantin, Kokotte oder verkannte Königin mit ungewöhnlichen politischem Weitblick? Noch heute sind sich die Historiker nicht darüber einig, welches Urteil sie über Anna Boleyn sprechen sollen. Wer war sie wirklich, die Frau, die den gefürchteten, launischen Heinrich VIII. derartig bestrickte, daß er sich zur Scheidung seiner Ehe mit Katharina von Aragon hinreißen ließ?

Offers an introduction of Vercors' tale to readers without personal experience of World War II. This title includes a historical and literary introduction, explanatory notes, a glossary of French terms and a select bibliography.