Bouškovy Piety nabízejí mnoho úhlů pohledu na svého autora i sebe samé: jsou autentickým svědectvím o lidové zbožnosti sklonku 19. století, zároveň reflektují světovou katolickou literaturu své doby a velké umělce, s nimiž se Bouška většinou dobře znal, stejně jako jsou oknem do duše kněze a řeholníka jako docela malého, upřímného člověka; zrcadlí společenskou situaci a mnohdy i bolest z těžkých zkoušek, kterou nelze nést bez křesťanské lásky. Dohromady se slévají v jedinou osobní, až intimní píseň díkůvzdání; ne jako mystický zpěv duše k Bohu ani rýmotepectví pro malou část kléru, nýbrž obrací se především ke každému jednotlivému člověku, který zde nežije jen sám pro sebe, který si uvědomuje svou čistě lidskou úlohu ve světě a má srdce otevřené pro lásku – k Bohu, k nejbližšímu okolí, k přírodě, k umění... Sigismund Bouška ve svých Pietách reflektuje život mnicha a kněze s láskou a pokorou nejposlednějšího služebníka.
Sigismund Bouška Pořadí knih
- Jaromír Slavík
- Jan Maria Christen
25. srpen 1867 – 29. srpen 1942






- 2021
- 2002
"Jsem disgustován..." : vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova
- 725 stránek
- 26 hodin čtení
- 1997
Vlídné setkání : vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky
- 229 stránek
- 9 hodin čtení
Vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky je dialogem dvou vyhraněných individualit, básnicky sice nerovnocenných, ale významně se podílejících na obrodě duchovního dění, přesahujícího rámec moderny; je přátelsky vlídných rozhovorem básníka Tajemných dálek a snad nejvýznamnější osobnosti Katolické moderny.
- 1992
Sigismund Bouška Františku Bílkovi : (korespondence z let 1895-1916)
- 53 stránek
- 2 hodiny čtení
- 1927
Kniha překladů poesie provensálské, kterou autor rozdělil do dvou oddílů. Část vědeckou, kde popisuje historii a vznik koled v oblasti od středověku a část básnickou, kde jsou uvedeny jeho překlady.
- 1927
- 1916

