Bernhard Jendricke Knihy

Životní příběh modelky Waris Dirieové. Strhující výpověď mladé somálské ženy, která si troufla vzdorovat osudu a uspěla. V pouhých třinácti letech uprchla Waris ze své rodinné komunity, protože ji otec s vyhlídkou na získání několika velbloudů hodlal provdat za velmi starého muže. Zbídačelá vyčerpávajícím pochodem pouští neměla na sobě nic než potrhaný šál ovinutý kolem těla, když se po strastiplné cestě konečně objevila v Mogadišu. Nezdolná dívka raději, než aby se vrátila domů, putovala po příbuzných, dřela na stavbě, nosila na bolavých zádech haldy písku a ruce si odírala do krve. Nakonec začala pracovat u zámožného strýce jako služka, a díky tomu se ve čtrnácti dostala do Londýna. Neuměla ani slovo anglicky, poprvé v životě viděla letadlo, a když se ocitla před letištní budovou Heathrow, právě padal sníh. Přesto s houževnatostí typickou pro příslušníky nomádského kmene, která je ve vyprahlé africké poušti podmínkou přežití, překonala všechna zrádná úskalí. Když se strýc s rodinou vrátil zpět do Somálska, zůstala v Londýně zcela sama a rozhodla se vybudovat vlastní život. Začala chodit do školy pro cizince, nastoupila jako uklízečka u McDonalds a pak se na ni konečně usmálo štěstí. Všiml si jí fotograf módních časopisů a neznámou cizinku zanedlouho kariéra v modelingu i u filmu proměnila ve světovou celebritu.

Seit den fünfziger Jahren genoß Alfred Hitchcock weltweit größere Popularität als jeder andere Regisseur seiner Zeit. Sein Name stand als Markenzeichen für ein von ihm geschaffenes Filmgenre, das höchstens ästhetischen Anspruch scheinbar mühelos mit den Konventionen der Unterhaltungsindustrie in Einklang brachte und dabei so unverwechselbar war, daß Jean-Luc Godard schrieb, man könne einen Hitchcock-Film bereits an der ersten Einstellung erkennen. An öffentlicher Bekanntheit übertraf Hitchcock nicht nur alle seine Kollegen, sondern auch die von ihm engagierten Darsteller, so weltberühmt sie auch sein mochten. Kein anderer als Hitchcock selbst war der eigentliche Star seiner Filme.

Egal, aus welcher Richtung sich der Fremde München nähert, stets blicken ihm die beiden Türme der Frauenkirche entgegen. Denn bis heute gilt in München der Grundsatz, dass in der Innenstadt kein Gebäude deren Höhe überragen darf - für eine Weltmetropole bemerkenswert, für den Besucher angenehm und gleichzeitig Ausdruck eines stets gebrochenen Verhältnisses zur Moderne. Schon immer musste sich hier das Neue der Tradition anpassen und fand doch stets seine Schlupfwinkel und seine Akzeptanz. Wie dieses merkwürdige Nebeneinander und Miteinander heute aussihet, werden Sie bald entdecken. Servus also in Minga, Grüß Gott in der Isarmetropole. Und wundern Sie sich nicht: Ihre Vorurteile über Bayerns Hauptstadt werden Sie gleichzeitig bestätigt und widerlegt finden.

Bernhard Jendricke, geboren 1955, studierte Germanistik, Philosophie und Rechtswissenschaften. 1981 Promotion, danach tätig als wissenschaftlicher Mitarbeiter der Universität München, Mitarbeiter des Goethe-Instituts, freier Autor und Übersetzer. Mitglied der Übersetzer- und Autorenvereinigung „Kollektiv Druck-Reif“. Veröffentlichungen zur Geschichte der Satire, zur Literatursoziologie und im Reiseführerbereich.