Jedním z nejoceňovanějších, nejkritičtějších a patrně také nejprovokativnějších románů albánského spisovatele Ismaila Kadareho je jeho Palác snů. Ústřední myšlenkou románu, jakož i veškeré tvorby Ismaila Kadareho,je odhalování útlaku a zotročování lidské osobnosti mocenskými institucemi totalitních režimů. Protože otevřené vyjádření takové kritiky nebylo v Hodžově Albánii možné, Kadare se uchyloval k alegoriím a situoval děje svých románů a povídek do různých historických období a zeměpisných oblastí. Když Palác snů v roce 1981 vyšel, byl ihned zakázaný jako provokace proti režimu. Autor jej s tímto úmyslem ostatně psal a chtěl v něm podle svých slov vylíčit peklo. Toto peklo, vytvářené vládní despocií, které je vše podrobeno, popsal velmi výstižně. Působivě vykreslil pochmurnou atmosféru, sklíčenost, nedůvěru, podezíravost a strach, které v Paláci vládly, čímž odkázal nejen k albánské realitě, ale především ke zlu v krystalicky čisté podobě, jež v lidské společnosti bohužel stále existuje.
Jusuf Vrioni Knihy
Spiritistische Séancen im real existierenden Sozialismus? Eine erst verbotene und dann doch genehmigte Theaterpremiere? Eine französische Delegation auf Besuch? Für den Chef der örtlichen Staatssicherheit bedeuten die scheinbaren Anzeichen einer Tauwetterperiode etwas ganz anderes: Modernste, winzige Wanzen sollen zum Einsatz gebracht werden, die jedem staatsfeindlichen Geflüster auf die Spur kommen und sogar die Verfolgung und Gefangennahme eines Geistes möglich machen. ›Spiritus‹ erzählt eine phantastische Geschichte in einem äußerst realen Rahmen.