Michail Afanasjevič Bulgakov Knihy

Tato kniha umožní českým čtenářům nahlédnout do vnitřního světa jednoho z nejvýznamnějších autorů ruské literatury 20. století M. Bulgakova, autora románu Mistr a Markétka, který se stal jedním z erbovních děl světové literatury 20. století. Cesta k tomuto románu byla svízelná – – úspěchy střídaly prohry, nadšení, deprese, někdy blízké zoufalství. Autor začal psát svůj deník v roce 1921 po příjezdu do Moskvy. V roce 1926 mu byly při domovní prohlídce zabaveny tři sešity deníků zároveň se sci-fi novelou Psí srdce a trvalo skoro čtyři roky, než mu byly vráceny. Proto se Bulgakov rozhodl, že s psaním deníku skoncuje, a v roce 1933 požádal svou ženu Jelenu Sergejevnu, aby založila svůj deník. A tak její zásluhou sledujeme autorovu tvůrčí činnost, každodenní boj s byrokracií, dohlédajícími orgány, jeho myšlenky i názory, zápas o možnost vlastního vyjádření i zkušenosti ze spolupráce s divadly, především s MCHATem a později s Velkým divadlem, zmařené plány až po těžkou chorobu a smrt. Jelena Sergejevna se stala pečlivou kronikářkou svého muže. Oba deníky doplněné korespondencí vydávají cenné svědectví o zápasu autora s mocí a o tragickém údělu tvůrce v totalitním režimu. Přeložila Alena Morávková.

Sugestivní povídka z roku 1926 je součástí cyklu autorových textů s lékařskou tématikou. Na základě osobní zkušenosti Bulgakov líčí dramatický zápas doktora Poljakova s drogou, který končí na rozdíl od autorova příběhu tragicky. Forma dopisů a zápisků maximálně přibližuje vypravěče čtenářům a posiluje sugestivnost této mistrovské novely. 2. vydání

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.

Výbor kratších próz slavného ruského autora: Diaboliáda, Osudná vejce, Psí srdce, Dům č. 13, Zápisky na manžetách, Zápisky mladého lékaře, Požár v chánově sídle, Traktát o bydlení, Pojízdný byt, Zápal mozku, Živá voda, Bludný Holanďan, Odporný typ, Egyptská mumie. Doslov Milan Hrala.

Sborník článků o ruské inteligenci. Vyšel v Rusku roku 1909 jako soubor článků nejvýznamnějších představitelů ruského myšlení té doby. Pod redakcí literárního historika a publicisty M. Geršenzona do sborníku přispěli filosofové N. Berďajev, S. Bulgakov a S. Frank, politický myslitel a aktivista P. Struve, právník B. Kisťakovskij a publicista A. Izgojev. Věchi byly jakýmsi manifestem, který vycházel ze zkušenosti první ruské revoluce a varoval před zahráváním si s revolučními idejemi. Autoři upozorňovali, že pokud nebudou představy prorevolučně naladěné ruské společnosti zásadně revidovány ve prospěch duchovních hodnot, může Rusko očekávat tragédii. Toto varování, vyslovené osm let před Říjnovou revolucí, se bohužel ukázalo jako prorocké.

Divadelní hra – komedie o třech dějstvích, v níž mladý vynálezce Šurik Timofejev sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša, který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij. Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí.

Satirický román jednoho z nejvýraznějších autorů porevoluční ruské literatury, dílo, jež bylo po léta pomíjeno a dnes představuje sovětský bestseller. Na jednoduchém příběhu mladého autora, který přináší do divadla svou prvotinu, původně román přepracovaný na divadelní hru, a po podepsání smlouvy se stává trpným vykonavatelem doplňků a škrtů, se kterými jako autor nesouhlasí, ukazují se kulturní poměry v SSSR z konce let dvacátých a začátku třicátých. Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.