Knihobot

Clarence Brown

    Clarence Brown je uznávaný literární teoretik, který se specializuje na ruskou a srovnávací literaturu. Jeho kritické eseje a překlady z ruštiny obohatily chápání světové literatury. Působil jako profesor na Princetonské univerzitě, kde formoval generace studentů. Jeho dílo zkoumá hluboké motivy a stylistické nuance literárních děl.

    Snacks & Fingerfood
    Wild-Kochbuch
    The Prose of Osip Mandelstam
    My
    Journey to Armenia
    • Journey to Armenia

      • 192 stránek
      • 7 hodin čtení

      The last published work of a great poet who wrote a few lines attacking Stalin and was shortly thereafter exiled to Siberia where he died near Vladivostok six years later. An inimitable volume, Journey to Armenia is a travel book in name only. Osip Mandelstam visited Armenia in 1930, and during the eight months of his stay, he rediscovered his poetic voice and was inspired to write an experimental meditation on the country and its ancient culture. This edition also includes the companion piece, “Conversation About Dante,” which Seamus Heaney called “Osip Mandelstam’s astonishing fantasia on poetic creation.” An incomparable apologia for poetic freedom and a challenge to the Bolshevik establishment, the essay was dictated by the poet to his wife, Nadezhda Mandelstam, in 1934 and 1935, during the last phase of his itinerant life. It has close ties to Journey to Armenia.

      Journey to Armenia
      4,0
    • My

      • 240 stránek
      • 9 hodin čtení

      Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou v pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení. -- zdroj: legie.info --

      My
      3,9