Oriana Fallaci Knihy

Oriana Fallaci napsala text, který sama nazvala „kázáním“, bezprostředně po útocích na World Trade Center 11. září 2001. Pracovala tou dobou ve svém manhattanském bytě a byla očitým svědkem celé události. Vášeň, bolest i přesvědčení, které vložila do textu, je nenapodobitelná. Tragédie v New Yorku je pro Fallaci drsným impulzem pro velmi otevřené zúčtování s těmi, kdo ji způsobili, i s těmi, kdo nedokážou ze strachu, masochismu, lenosti, hlouposti, ale i nevzdělanosti bránit hodnoty západní civilizace. Knihu si přečetlo několik milionů čtenářů po celém světě, vyvolala řadu žalob proti autorce, těžce nemocná Fallaci musela čelit výhružkám zabitím i oplzlým pamfletům na svou osobu. Přesto zůstala příkladem novinářské cti a neohroženosti. Jak sama píše: „Zlo nemá vždy stejný pas.“ A boji proti zlu, omezenosti a zbabělosti zasvětila i zbytek svého života: „Řekla jsem, co jsem říct musela. Můj hněv a má hrdost mi to přikázaly. Mé čisté svědomí a můj věk mi umožnily uposlechnout ten rozkaz, dostát této povinnosti…“

Rozhovor so sebou samou s obsiahlym doslovom pod názvom Apokalypsa dokončila krátko predtým, ako prehrala svoj zápas s rakovinou. V netradičnom žánri autointerview sa nevyhýba osobným vyznaniam, úvahám nad svojím životom a chorobou, ale všetko smeruje k jej opisu mravného a intelektuálneho úpadkuzápadnej civilizácie. S charakteristickou otvorenosťou píše o islamskom terorizme, kríze európskych hodnôt, demaskuje pokrytectvo politikov a nastavuje zrkadlo rezignovanej západnej spoločnosti. Knihu rozhovorů se sebou samou připravila autorka nejprve pod titulem Oriana Fallaciová rozmlouvá s Orianou Fallaciovou a později ji v rozšířené a přepracované podobně přidala k novému textu – Apokalypse.

Tra battaglie, offensive, carestie e guerriglia urbana Niente e così sia non è solo la testimonianza di un anno passato in Vietnam (Viet-Nam). Raccontandoci cosa successe a cavallo tra il 1967 e il 1968, in quello scontro che vide protagonisti gli Stati Uniti, Oriana Fallaci insegue anche una risposta intorno al significato della vita. L’autrice si avvicina alla guerra come un medico affronta una malattia; l’interesse, il fascino guidano lo studio di un fenomeno del quale si conosce l’inevitabilità, ma che si cerca di sconfiggere, il desiderio di sezionare in tanti piccoli pezzetti un pericolo mortale per conoscerlo in ogni sua minima sfumatura e sapere meglio come evitarlo.

"What's the point anyway — Of suffering, dying? It teaches us to live, boy. A man who does not struggle does not live, he survives." (quote from the book)The book is a pseudo-biography about Alexandros Panagoulis written in the form of a novel. Fallaci had an intense romantic relationship with Panagoulis. She uses the novel to put forth her view that Panagoulis was assassinated by a vast conspiracy, a view widely shared by many Greeks.

Unbequem, unerschrocken, kompromisslos – Oriana Fallci war die große Ikone der journalistischen Literatur.Oriana Fallaci führte ein Leben in Extremen: Als weltberühmte Reporterin und Autorin zahlreicher Bücher berichtete sie aus Kriegsgebieten und provozierte Staatsmänner, sie lebte den Widerstand gegen Ungerechtigkeit und Unterdrückung. Die Frage danach, was es heißt, eine Frau zu sein, begleitete sie ihr Leben lang. Sie arbeitete für die wichtigsten internationalen Zeitungen wie die Londoner Times, Life und die New York Times, und sprach mit zahlreichen bekannte Persönlichkeiten – ihr Interviewstil war so gefürchtet wie legendär. Fallacis Bücher, darunter Brief an ein nie geborenes Kind, Ein Mann und Inschallah wurden in 20 Sprachen übersetzt und in 31 Ländern veröffentlicht. Die erste autorisierte Biografie der streitbaren italienischen Journalistin und Schriftstellerin.