Jaroslav Havlíček (3. února 1896 Jilemnice – 7. dubna 1943 Praha) byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy.
Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou – dědičným šílenstvím. Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti.
Zánik městečka, smrt Pánaboha, cesta zpět do matčina lůna, bibliomanovo nebe... Povídky, jejichž společným jmenovatelem je groteskno s přídechem smrti.
Sbírka temných, bizarních, groteskních a podivných povídek klasika české psychologické prózy první poloviny 20. století.Základem tohoto výboru jsou romaneta Zánik městečka Olšiny a Smaragdový příboj a dále v něm najdete povídky Přicházející z temnot, Černá paní, Hodinky pana Balabána, Amorek smrti, Past a další. Úhrnem 304 stran nočního čtení včetně 25stránkového doslovu Petra Bočka, který sbírku také sestavil.
Mistrovské psychologické drama je realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Příběh energické a nepoddajné Štěpky se zapsal do povědomí především díky stejnojmenné filmové interpretaci režiséra Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích.
Soubor sedmi povídek, spjatých společnou postavou drobného úředníka z doby mezi dvěma světovými válkami Jana Kalvacha (Svatá noc, Dobrodružství, Apríl, Amorek smrti, Partie šachu, Poslední kolo, Poutník v mlze), vychází poprvé samostatně. V sevřených příbězích sledujeme výseče z otáčejícího se kola jednoho lidského osudu po 16 let. Na částečně autobiografické postavě svádí autor boj proti vlastnímu maloměšťáckému údělu úředníka ve službách kapitalismu, přičemž svůj kalvachovský úděl vidí kriticky z nadhledu a neztotožňuje se s ním.
Obsahuje pět rozsáhlejších novelistických prací Havlíčkových. První (Zánik městečka Olšiny) je groteskní satira na život předválečnéh o maloměsta, druhá (Komtesa Camilla) líčí tragikomickou lásku kočovného herce k cikánce, v třetí (Útěk z civilizace) rozehrává osudy českého synka v sugestivně zachyceném prostředí Tahiti, ve čtvrté (Kamenný orchestr) s jinotajným záměrem protiokupa .ním zachycuje vnítř.ní boj malostranského domovníka mezi láskou k městu Praze a hudbou a v páté (Smaragdový příboj) řeší otázky lidského podvědomí a záhadných vztahů mezi lidmi.
Příběh drobného bankovního úředníka z konce 1. republiky, který kličkuje mezi dvěma láskami - k mladé, vášnivé krasavici zcela nezávislé na poutech měšťácké a společenské konvence a ke skromné, důvěřivé a obětavé sestřenici. Hrdina, slaboch a pokrytec nemá ve skutečnosti nikoho rád kromě sebe. Svou sobeckou váhavostí zkomplikuje život oběma ženám, obě ztrácí a svou situaci řeší neplodnou sebevraždou. Podle 1. vydání z roku 1939, s doslovem Josefa Rumlera.
Helimadoe je čtvrtá a poslední románová práce Jaroslava Havlíčka, významného představitele moderní české prózy meziválečného období. Román vyšel poprvé v roce 1940 a v tomto vydání vychází již popáté. Jeho podivný název tvoří začáteční písmena pěti dívčích jmen: Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy, pěti dcer podivínského lékaře-sedláka, působícího na malém jihočeském městě před první světovou válkou. Lékař je vdovec, samotář, osamělý muž svérázných názorů, ale o to nesmiřitelnější a ostřejší kritik maloměšťáctví. V zajetí jeho krutého domácího pořádku živoří tři nejstarší dcery, smířené se staropanenským osudem. Jediná z pětice sester se vzepře tomuto údělu a odejde za svým romantickým snem. Hluboce a jemně zachycené drama těchto postav líčí vypravěč Emil jako melancholické vzpomínání na svoje končící dětství. Snová romantičnost se tedy Havlíčkovi, mistrnému stylistovi a pozorovateli života, stala prostředkem rovolty proti měšťácké konvenci a ostýchavým, ale přece jistým tušením světa, v němž člověk, na cestě za svým štěstím, nenarazí na mříže.
Soubor šesti krátkých próz seřazených jako cyklus milostných příběhů z Havlíčkovy povídkářské tvorby z let jeho zralosti.
Od Jaroslava Havlíčka zná snad každý Petrolejové lampy knihu a pochopitelně film s uhrančivým Petrem Čepkem, většina zná Helimadoe, také spíš tu zfilmovanou. Muže sedmi sester málokdo. „Největší a nejsložitější vtip! Slavný vtip! Aprílový vtip! Erotický vtip!“ (Vyvolával jako párky na nádraží.) „Obětavý vtip! Válečný vtip!“ (Kravál se stával nesnesitelný. Fistule dámských hrdel chrlily zvuky jako parní píšťaly. Kojenci vyráželi mňoukavé tóny dud.) „Matematický vtip! Devítiměsíční vtip! Melancholický vtip! Královský vtip!“ pokračoval Emil. „Historický vtip!“ …a především skvělý (životní, erotický, melancholický) vtip klasika české psychologické prózy, až do roku 1998 skrytý v jeho pozůstalosti objevila a pro první vydání připravila Marie Krulichová. (Poprvé vyšlo v nakladatelství Ivo Železný, spol. s r.o.).
