Jaroslav Havlíček
Jaroslav Havlíček (3. února 1896 Jilemnice – 7. dubna 1943 Praha) byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy.
Narodil se dne 3. února 1896 v Jilemnici v domě čp. 54. Jeho otcem byl učitel Josef Havlíček a jeho matka Julie Havlíčková (rozená Knýová) byla dcera nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou. Jaroslav Havlíček vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913). Poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat na ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze, kde již zůstal, zatímco studií zanechal. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou. Jeho synem byl surrealista a básník Zbyněk Havlíček a jeho synovcem básník Karel Šebek. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan.
cs.wikipedia.org2021Česká povídka
1999Muž sedmi sester
1981Máňa
1979Slunovrat
1976Kalvach
1975Jaro v domě
1972Neklidná srdce
1970O marné lásce
1968Prodavač času
1967Vlčí kůže
1964Zázrak flamendrů
1954Vzdoropohádky
1947Ta třetí
1946Neviditelný
1942Synáček
1940Helimadoe
1935Vyprahlé touhy