Marco Balzano Knihy

Příběh sicilského kluka jménem Ninetto, který v devíti letech sám bez rodičů odešel ze svého domova na italském jihu do Milána, aby unikl mizérii domova a bídě rodného kraje. Sleduje jeho osobní pouť od dob, kdy se dost těžce protloukal a jen čekal, až bude moct v patnácti nastoupit do továrny k běžícímu pásu, přes ubíjející stereotyp života v práci i v rodině, až do stáří v již proměněném Miláně plném jiných imigrantů než v dobách, kdy sem přišel on sám. Kniha poskytuje hluboký vhled do nitra předčasně vyspělého a zestárlého muže, kterého jeho povaha dovedla i do vězení. Je prodchnutý melancholií, zároveň je však nesen v humorném tónu a poodhaluje realitu, která už upadla v zapomnění.

Román přibližuje jeden z příběhů vykořenění, na něž je bohužel nedávná historie Evropy tak bohatá. Balzano jej zasadil do jihotyrolské vesnice Curon v převážně německy mluvícím kraji, anektovaném v roce 1919 Itálií, a nabízí v něm historii vesničanů, kteří byly nucení čelit národnostnímu útlaku nových italských pánů a později i problémům, jež přicházely s nástupem Hitlera k moci v sousedním Německu. Příběh vypráví Trina, s níž se čtenáři poprvé setkávají jako s mladou učitelkou, která po kraji tajně vyučuje mateřskou němčinu; vypráví ho, jako by mluvila se svou dcerou, jež v meziválečných letech podlehla nacistické propagandě a utekla do Německa za lepším životem. V roce 1939 jsou obyvatelé provincie rozděleni Hitlerovou výzvou k odchodu do Říše, přičemž na ty, kteří zůstávají, jako je Trina a její manžel, pohlížejí obě strany s nedůvěrou. Když vypukne druhá světová válka, manželé prchají do hor, aby přežili, zatímco jejich syn podporuje Hitlera. Přichází konec války, ale ani ten nezachrání jejich domov: rodné údolí je zaplaveno novým přehradním jezerem a jejich svět nenávratně mizí. Román během čtyř let od svého napsání byl vydán v 24 zemích a autor za něj získal řadu literárních cen.

Sie lassen die eigene Familie zurück, um sich um fremde Menschen zu kümmern – die Frauen aus Osteuropa. Daniela ist eine von ihnen. Sie arbeitet in Mailand, rund um die Uhr, ist zuverlässig und liebevoll als Pflegerin und als Kinderfrau. Doch je mehr sie fremden Familien hilft, desto heftiger vermisst sie die eigenen Kinder. Als ihrem heranwachsenden Sohn etwas zustößt, muss sie eine Entscheidung treffen.

Negli anni Cinquanta a spostarsi dal Meridione al Nord in cerca di lavoro non erano solo uomini e donne pronti all'esperienza e alla vita, ma anche bambini a volte più piccoli di dieci anni che mai si erano allontanati da casa. Il fenomeno dell'emigrazione infantile coinvolge migliaia di ragazzini che dicevano addio ai genitori, ai fratelli, e si trasferivano spesso per sempre nelle lontane metropoli. Questo romanzo è la storia di uno di loro,di un piccolo emigrante, Ninetto detto pelleossa, che abbandona la Sicilia e si reca a Milano. Come racconta lui stesso, «non è che un picciriddu piglia e parte in quattro e quattr'otto. Prima mi hanno fatto venire a schifo tutte cose, ho collezionato litigate, digiuni, giornate di nervi impizzati, e solo dopo me ne sono andato via. Era la fine del '59, avevo nove anni e uno a quell'età preferirebbe sempre il suo paese, anche se è un cesso di paese e niente affatto quello dei balocchi». Ninetto parte e fugge, lascia dietro di sé una madre ridotta al silenzio e un padre che preferisce saperlo lontano ma con almeno un cenno di futuro. Quando arriva a destinazione, davanti agli occhi di un bambino che non capisce più se è «picciriddu» o adulto si spalanca il nuovo mondo, la scoperta della vita e di sé. Ad aiutarlo c'è poco o nulla, forse solo la memoria di lezioni scolastiche di qualche anno di Elementari. Ninetto si getta in quella città sconosciuta con foga, cammina senza fermarsi, cerca, chiede, ottiene un lavoro. E tutto gli accade come per la prima volta, il viaggio in treno o la corsa sul tram, l'avventurarsi per quartieri e periferie, scoprire la bellezza delle donne, incontrare nuovi amici, esporsi all'inganno di chi si credeva un compagno di strada, scivolare fatalmente in un gesto violento dalle conseguenze amare. In quel teatro sorprendente e crudele, col cuore stretto dalla timidezza, dal timore, dall'emozione dell'ignoto, trova la voce per raccontare una storia al tempo stesso classica e nuova. E questa voce, con la sua immaginazione e la sua personalità, la sua cadenza sbilenca e fantasiosa, diventa quella di un personaggio letterario capace di svelare una realtà caduta nell'oblio, e di renderla di nuovo vera e vitale. -- Pages 2 and 3 of jacket

Nicola ha ventisei anni e fa l’insegnante precario a Milano. È figlio di Riccardo, un emigrante invecchiato troppo presto, e nipote di Leonardo, un contadino analfabeta e senza terra, che un giorno sorprende tutta la famiglia con una decisione importante: bisogna vendere la casa al mare, diventata l’oggetto ingombrante che divide fratelli, genitori e cugini. Così, una mattina di prima estate, partono a bordo di una Punto amaranto, nonno padre e nipote, per raggiungere la Puglia, a cui sono legati in maniera diversa. Il viaggio tra i luoghi e le memorie che hanno costruito la famiglia Russo diventa un viaggio iniziatico in cui i rapporti di confronto-scontro tra padri e figli si sciolgono in rapporti fra tre uomini, ognuno con i propri imbarazzi, affetti, difficoltà.