Ryōko Sekiguchi Knihy

Als Ryoko Sekiguchi den Küchenchef eines beliebten Bistros in einem Vorort von Tokio nach dem servierten Gemüse fragt, das schon nicht mehr zur Saison passen will, antwortet er: »Da ich sehr viel älter bin als Sie, weiß ich nicht, ob ich dieses Gemüse auch im nächsten Jahr noch genießen darf.« Wie viele Jahreszeiten birgt ein Jahr, ein Leben, eine Küche? Was ist eine »sai sonale Frucht«? Hat auch ein Fisch »Saison«? Nagori, wörtlich »der Abdruck der Wellen«, bezeichnet in Japan die Wehmut der Trennung im Vergehen der Jahreszeit, Wehmut nach diesem letzten Genuss am Ende der Saison. Der Geschmack von Nagori ist der des bevorstehenden Abschieds und der Sehnsucht nach Wiederkehr. Dieses verblüffende und im Wortsinne geschmackvolle Buch ist nicht nur eine Einladung, die kunstvolle Poetik und Küche Japans zu entdecken. Es hinterfragt auch die unterschiedlichen, unser Leben bestimmenden Zeitlichkeiten und stellt uns die Lebensmittel als eigenständige Wesen vor. Die literarische, kulinarische und kulturelle Reise von Japan über Rom nach Paris zu großartigen Köchen, köstlichen Gerichten und unbekannten Zutaten ist eine kurze Ästhetik über die flüchtige Handschrift von Geschmäckern und Aromen in unseren Körpern und die Erinnerung in den Landschaften und nicht zuletzt in der Literatur.

Japonský spisovatel se snaží nenásilným způsobem přiblížit západnímu čtenáři základní estetická hlediska japonské kultury. Staví do opozice západní tendenci k reprezentaci, čistotě, světlu a působení "navenek", japonský přístup se zaměřuje spíše "dovnitř" na sféru osobního a intimního, na jednoduchost. Jak název knihy naznačuje, důležitým prvkem pro japonské cítění je šerosvit, temnota. Většina objektů (ať už uměleckých nebo každodenních) je vytvářená pro šerá zákoutí, kde hraje důležitou roli hra stínů a podporuje meditativní naladění.

Nagori je japonský výraz, doslova „stopy vln“, vyjadřující nostalgii z loučení, zejména zármutek, že určitá roční doba končí. Krátký text o pomíjivosti, zmiňující japonské poetické i kulinární umění, je zamyšlením nad naším vztahem k času, fascinující je v tomto ohledu srovnání japonského a evropského vnímání včetně jistého přesahu do politiky. Ve skutečnosti však původně šlo také o pozvánku pro stipendisty, kteří s autorkou sdíleli roční pobyt v římské Villa Medici, na večeři o jednom stu ingrediencí, kterou pro ně autorka v souvislosti s úvahami o ročních obdobích připravila.