Andreï Makine, jenž vyrůstal v Sovětském svazu a později se usadil ve Francii, píše s jedinečnou citlivostí o střetu kultur a paměti. Jeho díla, často ovlivněná osobním prožitkem exilu, zkoumají hluboké lidské vazby a složitost identity v proměnlivém světě. S mistrovskou kontrolou jazyka a pronikavým vhledem do lidské psychiky, Makine vytváří příběhy, které rezonují s čtenáři napříč generacemi a prostředími. Jeho psaní je mostem mezi Východem a Západem, minulostí a přítomností.
Román z pera u nás již známého originálního vypravěče a nositele Goncourtovy ceny mistrně a vtipně popisuje, jak do jednoho zapadlého kouta bývalého Sovětského svazu dorazil Západ. Je knihou o dospívání, o probouzející se lásce a sexualitě, o síle přátelství a prolínání dvou odlišných kultur, světů a ideologií. Vypráví o třech přátelích vyrůstajících v zapadlé sibiřské vesničce, ve které vládne duch komunistické totality. Zásadní zlom v jejich životech způsobí Belmondo: komunistické kino začne promítat jeho filmy. A on svými hrdinskými kousky a doprovodem krásných, opálených a spoře oblečených obdivovatelek způsobí v celém kraji pozdvižení a ovlivní pohled na svět a tím i osudy jeho obyvatel.
Charlotta, jejíž rodiče odešli na počátku dvacátého století z Francie na Sibiř, vypráví svým vnukům o dramatických peripetiích svého života a o staré vlasti. Seznamuje je tak nejen s dějinami, které jejíma očima vypadají jinak, než oficiální poststalinský výklad šedesátých let Aljošova dětství, ale především s francouzštinou, jazykem, který před Aljošou otevírá zcela nové dimenze pohledu na svět kolem něj. Zároveň jej jeho dvojjazyčnost jistým způsobem vyčleňuje z kolektivu jeho sovětských vrstevníků. Na pozadí babiččnina nutně tragického, ale velmi citlivě, hluboce prožitě líčeného příběhu se odehrává zrání budoucího spisovatele, jeho váhání mezi dvojí jazykovou příslušností až k rozuzlení ve francouzském exilu po pádu železné opony.
Nový román francouzského prozaika ruského původu je jakýmsi pandánem k Francouzskému testamentu, jímž byl Makine před časem představen českým čtenářům. Jeho protagonista, vojenský lékař, který se nechal najmout do služeb sovětské rozvědky, se tváří v tvář rozpadu Sovětského svazu a změně režimu ocitá před rozhodnutím, zda pokračovat v dosavadní práci, a jeho vzpomínky a úvahy se v autorově podání stávají jakousi rekapitulaci sovětských dějin dvacátého století. Románem, sledujícím osudy tří generací vypravěčovy rodiny, přitom prolíná řada silných příběhů zasazených do širšího kontextu ruské občanské války, druhé války světové i současnosti, poznamenané rozpadem jistot spojených se zanikajícím sovětským režimem. Tak jako ve Francouzském testamentu, i v nové knize se Makine projevuje jako suverénní vypravěč schopný okouzlit čtenáře poetickým a přitom úsporným jazykem i emočně silnými výjevy, aniž by sklouzl k topornosti či patetičnosti. I pro tyto kvality patří Rekviem za Východ bezpochyby k tomu nejvýraznějšímu z jeho dnes již rozsáhlého díla.
Set in Siberia in the 1970s during the decline of the Soviet Empire, the adult
narrator looks back on a childhood friendship formed with an Armenian boy
called Vardan. A story about how one friendship can shift our perspective and
irrevocably change our lives.
When a young writer arrives in a remote Russian village to study local customs, one woman stands out: Vera, who has been waiting thirty years for her lover to return from the Second World War. He sets out to win her affections, but the better he thinks he understands her the more she surprises him.
An einem warmen Frühsommertag des Jahres 1947 machen die Bewohner einer kleinen Provinzstadt vor den Toren von Paris eine verstörende Entdeckung: Am Ufer des Flusses liegt ein älterer Mann mit zertrümmertem Schädel, neben ihm sitzt reglos eine schöne Frau mit aufgelöstem Haar und entblößter Brust. Die Szene scheint eindeutig die Sprache des Verbrechens zu sprechen, doch keiner will glauben, was sich seinen Augen darbietet. Denn der Mann entpuppt sich als Goletz, ein ortsbekannter Arzt, und auch die Frau ist keine Fremde: Olga Arbelina lebt seit einiger Zeit in der kleinen Gemeinde russischer Emigranten, die sich vor einigen Jahren in der Stadt niedergelassen hatte. Gemeinsam mit ihrem heranwachsenden Sohn wohnt sie im Anbau einer alten Bierfabrik am Fluss und betreut die örtliche Bibliothek. Doch welches Geheimnis verbindet den alten Arzt und die russische Adlige? Während der Untersuchungsrichter sich bemüht, die Vorgänge aufzuklären, erhellt sich nach und die Geschichte von Olgas ungewöhnlichem Vorleben. In Sankt Petersburg geboren, von der Revolution im Jahre 1917 aus einem begüterten Leben vertrieben, heiratet sie schließlich den Fürsten Arbelin und geht mit ihm nach Frankreich. Aber als die Ehe scheitert, tauscht sie das ausschweifende Leben der Pariser Exilschickeria gegen das eintönige Exil in dem kleinen Provinzstädtchen. Sie hat alle Höhen und Tiefen ausgekostet, alle Spielarten der Liebe erprobt und doch nicht das Glück gefunden, das sie suchte. Hier, am vermeintlichen Tiefpunkt ihres Lebens, erfährt sie während des sibirisch kalten Nachkriegswinters 1946/47 jedoch, daß sie noch nicht am Ziel ist und es Grenzen gibt, die selbst sie noch nicht überschritten hat. Nürnberger Zeitung „Eine beunruhigende Geschichte, entsprungen einer fruchtbaren und sinnlichen Vorstellungskraft, die sich mit Kühnheit einem der gewaltigsten Themen nähert.“ Le Figaro littéraire
