Kniha určená pedagogům a rodičům radí, jak vychovávat v nových společenských podmínkách, na co děti připravit do života, jak je vychovat k úspěšnosti a sebeprosazení, aby byly zároveň ohleduplné a tolerantní k druhým.
Dvoujazyčné vydání sonetů toskánského básníka z přelomu 13. a 14. století, který v nich hledí okouzlenýma očima neurozence na zábavy mladých aristokratů a přetváří tyto realistické scény ve snovou idylu, v obrazy přátelské družnosti, veselí a nikdy nekončících hostin.
Pokus o ucelený, komplexní pohled na metodologické problémy vědeckého šetření pedagogických jevů. Těžištěm knížky je uvedení čtenáře do procesu výzkumu od formulace problému až po zpracování dat získaných výzkumným šetřením.
Publikace je pokračováním řady autorových prací o výchově. V tomto případě je pokusem o hledání integrovaných kvalit lidské osobnosti, ovlivňujících její celkový rozvoj. Reaguje na známou koncepci tzv. Big Five, pokoušející se vymezit základní integrované kvality, které by měl mít moderní člověk a k nimž by měla směřovat výchova. Autor polemizuje s touto koncepcí a nachází celkem sedm základních integrovaných kvalit: hledání a nalézání smyslu, adekvátní sebereflexi osobnosti a její utváření, životní zaměření a charakter, orientaci ve světě, optimistickou životní pozici, svobodu a odpovědnost a citovost a citlivost. Zároveň autor předkládá vlastní pojetí výchovy k těmto kvalitám. Publikace je určena jak odborníkům v oblasti pedagogiky a studujícím tohoto oboru, tak i širší veřejnosti, která v mnoha příkladech najde odpovědi na řadu výchovných problémů. Současně jde o knihu polemickou a provokující k vlastním úvahám.
První milostné zmatky mladých lidí komplikuje závažný případ, který se stal na jejich škole a kdy z něj byla neprávem obviněna jedna žákyně.
Osm příběhů ze života osídlenců českého západního pohraničí, které tam přivedly nejrozmanitější důvody a záměry
Záznam jednání mimořádného sjezdu Komunistické strany Československa, který se sešel následující den po sovětské okupaci - 22. srpna 1968 - v jedné z budov továrenského komplexu ČKD v Praze-Vysočanech. První řádné české vydání tohoto veřejně prakticky nedostupného textu vychází ze stejnojmenného souboru dokumentů publikovaného ve Vídni v roce 1970 Jiřím Pelikánem. Pelikán doplnil svou edici řadou souvisejících pramenů, zejména programovými tezemi, návrhem nových stanov KSČ a důvodovou zprávou pro sjezd. Připsal úvod a doslov, který je jedinečnou a z historického odstupu překvapivě přesnou analýzou tehdejší situace, důvodů okupace a metod, které panovaly v sovětském bloku. Zahrnuje i prognózu důsledků velmocenského potlačení československého pokusu o reformu sovětské byrokratické podoby socialismu. Připomíná také tehdejší propagandistickou demagogii a informační válku, jejíž součástí byla obdoba pozdějších hoaxů. Úvodní studii napsali historici Lukáš Cvrček a Milan Bárta.
Možná že české literatuře v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jedenadvacátého opravdu chybějí velké romány, ale na příběhy v jiných podobách - například na paměti nebo korespondence - je dostatečně bohatá. Souborná korespondence mezi Františkem Janouchem a Jiřím Pelikánem z let 1974-1993 je záznamem mnoha nevšedních příběhů. V osmdesáti čtyřech dopisech dokládá významnou etapu naší moderní historie: aktivity československého exilu. Tehdy byly centrem dění nikoli politická uskupení, ale exilová nakladatelství a časopisy (Svědectví, Listy) s okruhem přispěvatelů. Jiří Pelikán, vydavatel Listů v Římě a první Čechoslovák zvolený - dokonce dvakrát - poslancem Evropského parlamentu, a František Janouch, jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 ve Švédsku, věnovali vydávání Listů, shánění financí pro jednotlivé exilové i domácí projekty či osoby, získávání informací a kontaktů, lobbování (například Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta) mnoho času a energie. V jejich dopisech se propojují drobné lidské příběhy někdy detektivní, někdy humorné s velkými událostmi té doby. Z jejich korespondence se čtenář dozví mnoho nejen o jednotlivých epizodách, například také o vztazích české emigrace s Čínou, ale zejména o smyslu československého zápasu o svobodu a lidskou důstojnost.
Dopisy dvou osobností českého posrpnového exilu jsou především kronikou exilového časopisu Listy, současně podávají obraz vzajemných vztahů mezi Čechoslováky v zahraničí i domácím disentem a jejich společného úsilí o návrat svobody. Jiří Pelikán (1923 Olomouc-1999 Řím), v mládí radikální komunista, hledaný Gestapem který prožil německou okupaci v ilegalitě, v 60. letech 20. století čelný představitel Pražského jara, který jako ředitel Československé televize umožnil postupnou proměnu nástroje propagandy na prostor ke svobodnému šíření informací. V italském exilu založil v roce 1971 proslulý časopis Listy určený k informování občanů "znormalizovaného" Československa a stal se také prvním československým občanem zvoleným (dokonce dvakrát) do Evropského parlamentu. Dušan Havlíček (nar. 1923 v Brně) byl za války vězněn za odbojovou činnost. Působil jako novinář, v roce 1968 byl několik měsíců do sovětské okupace vedoucím úseku médií na ÚV KSČ. S pomocí Alexandra Dubčeka odešel jako zpravodaj ČTK do Švýcarska, kde pozdějí získal politický azyl. Působil jako vedoucí pracovník výzkumného oddělení švýcarského rozhlasu a televize. Příspíval politickými články do řady zahraničních periodik, podílel se na vydávání exilových Listů.
Příběh Jiřího Pelikána se řadí ke klíčovým svědectvím o československých dějinách druhé poloviny 20. století. Jeden z nejvýznamnějších představitelů československého exilu po roce 1968 vypráví italskému novináři o složitém politickém zákulisí a podrobnostech, jejichž význam se ukazuje teprve v souvislostech, o přátelích i odpůrcích, s nimiž se setkával od čtyřicátých let a hlavně pak během dvacetiletého působení v Itálii i v dalších evropských zemích. Jiří Pelikán založil a vydával časopis Listy a v roce 1979 se stal prvním Čechem zvoleným do Evropského parlamentu. V roce 1984 poslanecký mandát obhájil – znovu si získal italské voliče, kteří mu dali své preferenční hlasy. Do prvního českého vydání této bilanční a vzpomínkové knihy (z roku 1998) je mezi dokumenty v přílohách zařazena také reportáž Pavla Kohouta o průběhu volební kampaně v roce 1984, barvité vylíčení politického prostředí tehdejší Itálie.
German
