Jiří Pelikán Pořadí knih

Možná že české literatuře v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jedenadvacátého opravdu chybějí velké romány, ale na příběhy v jiných podobách - například na paměti nebo korespondence - je dostatečně bohatá. Souborná korespondence mezi Františkem Janouchem a Jiřím Pelikánem z let 1974-1993 je záznamem mnoha nevšedních příběhů. V osmdesáti čtyřech dopisech dokládá významnou etapu naší moderní historie: aktivity československého exilu. Tehdy byly centrem dění nikoli politická uskupení, ale exilová nakladatelství a časopisy (Svědectví, Listy) s okruhem přispěvatelů. Jiří Pelikán, vydavatel Listů v Římě a první Čechoslovák zvolený - dokonce dvakrát - poslancem Evropského parlamentu, a František Janouch, jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 ve Švédsku, věnovali vydávání Listů, shánění financí pro jednotlivé exilové i domácí projekty či osoby, získávání informací a kontaktů, lobbování (například Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta) mnoho času a energie. V jejich dopisech se propojují drobné lidské příběhy někdy detektivní, někdy humorné s velkými událostmi té doby. Z jejich korespondence se čtenář dozví mnoho nejen o jednotlivých epizodách, například také o vztazích české emigrace s Čínou, ale zejména o smyslu československého zápasu o svobodu a lidskou důstojnost.

Příběh Jiřího Pelikána se řadí ke klíčovým svědectvím o československých dějinách druhé poloviny 20. století. Jeden z nejvýznamnějších představitelů československého exilu po roce 1968 vypráví italskému novináři o složitém politickém zákulisí a podrobnostech, jejichž význam se ukazuje teprve v souvislostech, o přátelích i odpůrcích, s nimiž se setkával od čtyřicátých let a hlavně pak během dvacetiletého působení v Itálii i v dalších evropských zemích. Jiří Pelikán založil a vydával časopis Listy a v roce 1979 se stal prvním Čechem zvoleným do Evropského parlamentu. V roce 1984 poslanecký mandát obhájil – znovu si získal italské voliče, kteří mu dali své preferenční hlasy. Do prvního českého vydání této bilanční a vzpomínkové knihy (z roku 1998) je mezi dokumenty v přílohách zařazena také reportáž Pavla Kohouta o průběhu volební kampaně v roce 1984, barvité vylíčení politického prostředí tehdejší Itálie.

Dopisy dvou osobností českého posrpnového exilu jsou především kronikou exilového časopisu Listy, současně podávají obraz vzajemných vztahů mezi Čechoslováky v zahraničí i domácím disentem a jejich společného úsilí o návrat svobody. Jiří Pelikán (1923 Olomouc-1999 Řím), v mládí radikální komunista, hledaný Gestapem který prožil německou okupaci v ilegalitě, v 60. letech 20. století čelný představitel Pražského jara, který jako ředitel Československé televize umožnil postupnou proměnu nástroje propagandy na prostor ke svobodnému šíření informací. V italském exilu založil v roce 1971 proslulý časopis Listy určený k informování občanů "znormalizovaného" Československa a stal se také prvním československým občanem zvoleným (dokonce dvakrát) do Evropského parlamentu. Dušan Havlíček (nar. 1923 v Brně) byl za války vězněn za odbojovou činnost. Působil jako novinář, v roce 1968 byl několik měsíců do sovětské okupace vedoucím úseku médií na ÚV KSČ. S pomocí Alexandra Dubčeka odešel jako zpravodaj ČTK do Švýcarska, kde pozdějí získal politický azyl. Působil jako vedoucí pracovník výzkumného oddělení švýcarského rozhlasu a televize. Příspíval politickými články do řady zahraničních periodik, podílel se na vydávání exilových Listů.

Dvoujazyčné vydání sonetů toskánského básníka z přelomu 13. a 14. století, který v nich hledí okouzlenýma očima neurozence na zábavy mladých aristokratů a přetváří tyto realistické scény ve snovou idylu, v obrazy přátelské družnosti, veselí a nikdy nekončících hostin.

Publikace je pokračováním řady autorových prací o výchově. V tomto případě je pokusem o hledání integrovaných kvalit lidské osobnosti, ovlivňujících její celkový rozvoj. Reaguje na známou koncepci tzv. Big Five, pokoušející se vymezit základní integrované kvality, které by měl mít moderní člověk a k nimž by měla směřovat výchova. Autor polemizuje s touto koncepcí a nachází celkem sedm základních integrovaných kvalit: hledání a nalézání smyslu, adekvátní sebereflexi osobnosti a její utváření, životní zaměření a charakter, orientaci ve světě, optimistickou životní pozici, svobodu a odpovědnost a citovost a citlivost. Zároveň autor předkládá vlastní pojetí výchovy k těmto kvalitám. Publikace je určena jak odborníkům v oblasti pedagogiky a studujícím tohoto oboru, tak i širší veřejnosti, která v mnoha příkladech najde odpovědi na řadu výchovných problémů. Současně jde o knihu polemickou a provokující k vlastním úvahám.

Pokus o ucelený, komplexní pohled na metodologické problémy vědeckého šetření pedagogických jevů. Těžištěm knížky je uvedení čtenáře do procesu výzkumu od formulace problému až po zpracování dat získaných výzkumným šetřením.

Kniha určená pedagogům a rodičům radí, jak vychovávat v nových společenských podmínkách, na co děti připravit do života, jak je vychovat k úspěšnosti a sebeprosazení, aby byly zároveň ohleduplné a tolerantní k druhým.

První milostné zmatky mladých lidí komplikuje závažný případ, který se stal na jejich škole a kdy z něj byla neprávem obviněna jedna žákyně.