Erich Maria Remarque Knihy

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadloi tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.

Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já". Edice: Živé knihy / ČSPB ; Sv. 144 Doslov: Zdenka Alanová Ilustrace: Jan Krásný

Oproti románu Na západní frontě klid se tentokrát posouváme v čase do II Světové války, ovšem dějová linie je skoro totožná - voják na frontě, potom na dovolence a zase zpět na vojnu. Ernst Graber jako německý voják prošel Francii, octl se v Africe na tažení, potom na východní frontě vdobě ústupu vojsk před Rudou armádou, zpátky domů a když už se zdá, že spolu se svou ženou Alžbětou může začít nový život a budovat domov, je povolán zpět na frontu, aby ještě zachránil německou říši před finálním koncem. Vyšlo v Edici Klub Čtenářů svazek 463 jako druhé vydání, v překladu Evy Pátkové první.

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.

Německo po 1. světové válce zaplavila vlna inflace, mnohé ožebračila, jen málokomu přinesla zisky. Invalidní váleční veteráni se na ulicích potkávají s prvními ozbrojenými skupinami hnědých košil. Ludvík Bodmer, bývalý učitel, nyní zaměstnanec firmy s náhrobky, varhaník v kostele ústavu pro choromyslné a básník, bojoval na frontě a válka ho notně poznamenala. Nyní hledá smysl života, protože příliš zblízka poznal smrt. Je mluvčím a zároveň kritikem své doby. Jeho životní filozofii a pohled na současný svět ovlivňují blízcí přátelé a lidé kolem něho.

Paříž v předvečer vpádu nacistické armády. Příběh německého emigranta vynikajícího chirurga doktora Ravica vykonávajícího zde ilegálně svou profesi.

V románu Noc v Lisabonu vypoví německý emigrant Josef Baumann-Schwarz příběh své lásky k člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kteří prchali před Hitlerem na západ.

Román uvádí do dvou diametrálně odlišných prostředí. V mrtvém klidu sanatoria pro tuberkulózní ve švýcarských Alpách bojuje o život mladá Lillian a v dramatickem prostředí světových závodišť riskuje život profesionální automobilový závodník Clerfayt...

Jeden z válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid", vypráví příběh skupinky vojáků z jednoho města, kteří se po I. světové válce vracejí domů. Plní optimismu doufají, že vše bude tak, jak si představují. Na cestě potkávají americké vojáky, kteří mají dokonalé vybavení a dostatek jídla, zatímco oni trpí hladem a jejich šaty se rozpadávají. Vojáci se snaží dostat do přeplněného vlaku, ale někteří cestou spadnou nebo jsou sraženi. Po návratu domů si uvědomují, že válka byla zbytečná a vzpomínají na příjemné chvíle z minulosti. Zjistí, že se během války hodně změnili, nemohou se chovat jako dříve a válka je silně poznamenala. V poválečném Německu se rozmáhá šmelinářství a sociální postavení začíná ovlivňovat vztahy, což vede k nenávisti a sporům. Zklamání zažívají vojáci, kteří se těšili domů, ale zjistí, že je manželky opustily. Hlad se stává běžným jevem, a mnozí lidé z měst jezdí na venkov žebrat o jídlo. Mnoho vojáků hledá práci na venkově, zatímco někteří se nedokážou vyrovnat s psychickým tlakem a končí sebevraždou. Kniha je zamyšlením nad válkou a otázkou, zda se skutečně bojovalo za "dobrou věc".

Hlavní postavou románu o osudech německých emigrantů v Americe na sklonku druhé světové války je novinář, antifašista, který prošel koncentračním táborem a kriminály v západní Evropě a v Americe nalezl pomoc u německých emigrantů, možnost existence i osudovou lásku k ženě. Jeho počínající americký ráj se však začíná plnít stíny, když si uvědomuje honbu za penězi, kariérismus a neschopnost země pochopit hrůzy fašismu v Evropě. Zklamání mu nakonec přináší poválečný návrat do Německa, kde se setkavá s důsledky nacismu v tom smyslu, že lidé necítí odpovědnost za hrůzy, které napáchali.