Thomas Gunzig je belgický autor, jehož díla často zkoumají hranice mezi humorem, temnotou a realitou. Jeho styl se vyznačuje břitkým pozorováním a neotřelým pohledem na lidskou povahu, často s nádechem černého humoru a fantazie. Gunzigovy texty se ponořují do složitostí mezilidských vztahů a hledají smysl v absurdních situacích. Jeho schopnost mísit žánry a vytvářet překvapivé zvraty z něj činí jedinečného vypravěče.
Pět zdánlivě ležérních povídek sbírky Take five nás přenese do hlubin duše i neurózy. Každá z povídek promlouvá o hrůze a zmatku, o vykořeněných bytostech, o bloudících životech, o lidských prohrách. To vše ve zcela specifickém stylu, brilantně spojujícím humor s věrolomností, jak už to v životě chodí.
Povídkový soubor belgického spisovatele. Jednotlivé texty rozhodně nespojuje nějaká myšlenka všeobjímajícího humanismu. Je to naopak zvrácenost a absurdita a také variace na postavu Minitrip – robinsonku s osudem mučednice, jež se stává patologickým naplněním jednoho erotického snu. Ozvěny stěžejních dějinných okamžiků 20. století i rozestřená prezentace velkých témat moderního světa se prolínají všemi povídkami.
Autor se narodil roku 1970 v Bruselu. Do současné doby se mu podařilo uveřejnit tři knihy, za něž obdržel několik významných belgických literárních cen. Čtenářskou veřejnost zaujal především díky své realistické a nezkrotné fantazii a zvláštnímu druhu pesimistického přístupu k látce. Ve svém prvním trpce ironickém románu popisuje zemi, která se nachází uprostřed válečného konfliktu a která není nepodobná bývalé Jugoslávii. Hlavní postavou je mladý muž, který má mnoho společného nejen s postavami komiksů, ale i s osobou Franze Kafky. Stejně podivné jsou však i charaktery ostatních postav, záporných hrdinů, námezdných žoldáků a vrahů, kteří milují a zároveň projevují instinktivní krutost, k níž je dovádí pud sebezáchovy.
Tragikomický antiglobalizační příběh čtyř kamarádů z Paříže, odehrávající se na pozadí monumentální demontrace proti zasedání představitelů vyspělých zemí G8. Projevit své postoje se do Berlína vypraví migrénami sužovaný Fred s mouchami v hlavě („Poletovaly a posedávaly téměř všude.“), intelektuálka Kristine s marxistickými choutkami („Kristine byla docela hezká dívka, i když její obličej mu připomínal mladého kozla.“), revolucionář Paul s jihoamerickou chorobou („Když jsem se koupal v řece, dostala se mi do močové trubice miniaturní rybka a nakladla tam vajíčka. Larvy se živí vším, co najdou.“), klon Pierre („Co s tou pusou… dělá?“ zeptal se Paul při pohledu na otevírající a zavírající se narůžovělý otvor na Pierrově břiše.“). Do německé metropole se rozjedou léčit sexuální problémy i Fredova sestřenice Katerine („…tak dokonale ploché břicho a zadek by mohli vystavovat v Metropolitním muzeu…“) a její manžel Fabio („...udělal Uuuuf, uuuuf!, přestal ji líbat, zašklebil se, vypnul prsa a Katerine mezi prsty vystříkla teplá tekutina"). Všichni protagonisté se za dramatických okolností setkávají uprostřed masy demonstrantů, kde každý z nich objevuje hlavně sám sebe.
"L'univers social de Fred se composait de cinq personnes, pas une de plus pas une de moins, qui chacune occupait une place précise dans le petit avion qui figurait sa vie. Fred le migraineux, Kristine l'intello, Paul la brute révolutionnaire, Pierre le clone souffreteux et Katerine, sa cousine, une vraie bombe. Une bande de héros pour dénoncer les horreurs de la répression capitaliste et, si possible, l'existence d'un grand complot mondial. Cette pensée traversa Fred, il sourit amèrement. Il maudissait sa faiblesse qui l'avait conduit ici, à Berlin, dans cet appartement pourri. "
Jean-Jean est agent de sécurité. Le jour, il travaille dans l’un des supermarchés appartenant aux discrets freres Eichmann. Le soir, il se fait régulierement battre par sa femme. Blanc, Gris, Brun, et Noir sont les quatre enfants-loups d’une caissiere cap-verdienne ayant contourné les lois du copyright reproductif. Ils sont impitoyables et prets a tout pour parvenir a leurs fins. Alors quand Jean-Jean se retrouve malgré lui responsable de la mort de leur mere, c’est toute la meute qui part en chasse… Avec une ironie noire et grinçante, Thomas Gunzig nous entraîne dans la logique d’un monde aussi drôle que perverti.
"Vous comprenez, avait-il dit, je connais son père et sa mère. Au fond de moi je sais bien que c'est une vache. Je connais ses chromosomes sur le bout des doigts. Je ne pourrais jamais être aussi naturel qu'il le faudrait. Alors que vous, vous êtes vierge en quelque sorte. Pour vous, cette vache c'est quand même et avant tout une jeune fille. C'est de ça que j'avais besoin, de quelqu'un comme vous pour vivre avec elle, voir si tout se passe bien. Tout ce que je vous demande c'est de la garder trois mois et de me la ramener. Vous êtes d'accord ?"Avec Le plus petit zoo du monde l'auteur de Mort d'un parfait bilingue livre un bestiaire extravagant, à la fois loufoque et étrange, à travers quelques nouvelles "naturalistes" à l'humour corrosif.
du noir dans la blanche
Quelque part dans l'espace, à bord d'un œuf spatial, vivent lesYurks. Ces extra-terrestres sont laids, horriblement laids, au point qu'ils ne veulent plus se marier entre eux. Un Yurk du nom de Pieds-qui-puent imagine une solution : les Yurks doivent se réincarner dans de belles formes. C'est alors que le scanner du vaisseau découvre, à des kilomètres de là... les jolis dessins de Polo, qui travaille dans une usine de fabrication de crayons de couleur et qui, pour oublier le rude labeur, se réfugie tous les soirs dans les dessins de petits monstres, de jolis petits monstres. Qu'adviendra-t-il de Polo ?
