Rétif de la Bretonne byl francouzský romanopisec, jehož dílo bývá označováno za sociálně realistické i za sexuální fantazii. Jeho psaní zkoumalo širokou škálu lidských zkušeností a jeho odkaz je spojen s neobvyklými aspekty lidské psychiky. Jeho jedinečný pohled na společnost a intimní život zanechal v literatuře nesmazatelnou stopu.
Autor, čerpající z vlastních zážitků, vypráví příběh dívky lehkých mravů, která působí na staršího přítele zdáním nevinnosti. Mezi vášnivými výlevy citů překvapí autor i velmi realistickými detaily, např. erotickou pouliční scénkou, nebo drastickým líčením, jak matka prodává nedospělou dceru zvrhlíkovi.
Pornografický román vydaný jako reakce na knihu markýze de Sadeho Justina.
Půvabná erotická novela líčící cestu pana Saintpallaie, ušlechtilého a zámožného muže nad obyčej oblibujícího ženské nožky a botky, k životnímu štěstí v podobě sňatku s krásnou Viktorií de la Grange. Dílo je pozoruhodné unikátním popisem tématu erotického fetiše, který byl v této své variantě dokonce nazván po autorovi příběhu jako tzv. rétifismus. Společně s Leopoldem von Sacher-Masochem a jeho známou Venuší v kožichu a dílem francouzského šlechtice Markýze de Sade (120 dnů Sodomy, Justina a Julietta, Filozofie v budoáru) tak Restif de la Bretonne v literatuře spoluvymezil základní pole erotické fascinace nestandardními objekty a aktivitami, tradičně chápané jako sexuální deviace, fetišismus a sadomasochismus. Pointou příběhu je poučení čtenáře o výhodách fetišismu v manželství. Zatímco lidské tělo přirozeně stárne a tělesná krása se vytrácí, botku, tedy předmět erotického stimulu, lze zakoupit vždy novou a uchovávat tím stále živý a nikdy nevysychající sexuální pramen v manželství.
Quand on lit Restif, outre l'admiration, on éprouve un sentiment particulier, tel qu'aucun autre auteur n'en suscite, qui est de plonger tout à coup dans notre propre, de le humer, de le palper. Il y a, si j'ose dire, une odeur de France qui s'élève de ses livres, à laquelle deux siècles n'ont rien fait perdre de sa force. Plus qu'une odeur : les livres de Restif sont encore tout chauds. (...) Ces prolétaires, ces paysans, ces vendeuses, ces garçons de magasin, ces domestiques, ces honnêtes petites gens qu'il campe par centaines, avec leurs roueries, leurs calculs, leurs naïvetés, leurs entraînements, sont de notre sang, et nous ne les trouvons que chez lui. Il a constitué notre album de famille.
