Dvě pozoruhodná básnická dramata mistra vrcholného španělského "zlatého věku" jsou pozoruhodným obrazem morálky své doby. To, že se dodnes objevují na světových jevištích, svědčí o tom, že dokáží silně promlouvat i k dnešnímu světu.
Pedro Calderón de la Barca Knihy
17. leden 1600 – 25. květen 1681
Pedro Calderón de la Barca byl dramatik španělského Zlatého věku, který zdokonalil a proslavil dramatické formy a žánry. Na rozdíl od Lope de Vegy, jehož síla spočívala ve spontánnosti, Calderón vynikal básnickou krásou, dramatickou strukturou a filozofickou hloubkou. Byl perfekcionista, který své hry často přepracovával, aby prohloubil jejich komplexnost a jednotu, a exceloval zejména v žánru „auto sacramental“, kde do teologických námětů vnášel nové dramatické formy.
Tato hra patří k vrcholům španělské dramatické tvorby „zlatého věku“. Autor tragedii charakterizuje jako „slavnou komedii o vytrvalém princi, jenž trpěl v zajetí pro svou vlast“. J. W. Goethe o tomto díle řekl: „Kdyby veškerá světová poezie zmizela, mohla by se zrekonstruovat na základě této hry“.
Jedna z nejvýznamějších divadelních her španělského barokního dramatika uvádí na scénu postavu Segismunda, který se právem řadí k nejslavnějším postavám španělského písemnictví vedle Dona Quijota, Cida a Dona Juana. Vychází k 300. výročí úmrtí dovršitele zlatého věku španělského divadla.
Vtipná, živá a poetická komedie ve verších o dobrodružném šlechtici a jeho sluhovi, se všemi příznačnými prvky španělské dramatiky 17. století. Je to reálná konfrontace vznešenosti šlechtice se skutečností obyčejného života, složitá síť intrik s poetickými pasážemi zabírajícímihluboko do problematiky lásky, žárlivosti i sociální reality doby. Překlad vrací se k původní podobě komedie jak obsahově, tak formálně, zjednodušuje a zpevňuje však hru tak, aby to odpovídalo požadavkům dnešního jeviště i na neprofesionálních scénách.
