Alexander Dubček Knihy

V listopadu 1992 se slovenský a český národ rozloučil s Alexandrem Dubčekem, jehož tragická smrt symbolizovala konec společného státu Čechů a Slováků. Dubčekův životní příběh je prostý, protože v něm nejsou žádná tajemství; žil podle svého přesvědčení a věřil ve své ideály. Zároveň je jeho příběh neobyčejný, neboť se stal symbolem a spolutvůrcem Pražského jara 1968 a proměny společnosti v letech 1989-1992. Narodil se v roce 1921 v Uhrovci a dětství prožil v Kirgizii. Na konci války se zapojil do Slovenského národního povstání, věříc v sociálně spravedlivou společnost. I když se nevyhnul omylům, vždy se snažil napravit je dalšími činy. Jeho úspěchy a porážky formovaly jeho politické postoje a charakter. Dubček nepodlehl svodům moci a věřil v tvořivé schopnosti lidí. Politika pro něj byla službou lidu a národu. Kniha jeho vzpomínek dokumentuje tento přístup. Pražské jaro 1968 je ve světě známé, a snad Dubčekova autobiografie pomůže překonat malicherné snahy o hledání stínů minulosti, aby se ukázala skutečná velikost tohoto historického okamžiku.

Podtitul: Anatomie rozhodnutí Studie analyzuje události před okupací a pokouší se odhalit zásady fungování sov. politického mechanismu v procesu rozhodování o vojenském zásahu.

Der Prager Frühling 1968: Aufstand der demokratischen Kräfte gegen ein autoritäres Gewaltsystem und ein Laboratorium für neue Gesellschaftsentwürfe, das in der kollektiven Erinnerung Europas bis heute fortwirkt. Der prominente Osteuropahistoriker Martin Schulze Wessel veranschaulicht die Prager Reformbewegung um Alexander Dubček als ein Zukunftsprojekt, als den Versuch, die Annäherung zwischen sowjetischem System und westlicher Gesellschaftsform in der Mitte Europas zu realisieren. Er zeichnet den Prager Frühling zudem als ein Projekt der Vergangenheitsbewältigung nach, im Zuge dessen die Schauprozesse der fünfziger Jahre, beispielsweise gegen Rudolf Slánský, erstmals öffentlich diskutiert wurden.Die Denkwelten der Reformer des Prager Frühlings, dargelegt anhand neuen Quellenmaterials, sind zeitgebunden und aktuell gleichermaßen. Darin liegt ein Teil ihrer historischen Anziehungskraft, die auch heute noch, nach einem halben Jahrhundert, von ihnen ausgeht.