Siegfried Lenz Knihy

Jeden z nejlepších románů západoněmeckého spisovatele, nositele několika literárních cen, který dětství a gymnaziální léta prožil ve stínu druhé světové války. Vyprávění, jež se rozvíjí z původní kompozice chovance ústavu pro narušenou mládež na téma „radost z povinnosti“, jelekcí o němectví pro Němce. Žák, vzpomínajicí si na svého otce-vesnického policistu, konfrontuje jeho někdejší horlivé a radostné plnění nejnesmyslnějších příkazů za nacismu, jež se příčilo základním zákonům lidské solidarity a zdravého rozumu, se životem v polepšovně, neboť německá minulost zasahuje i do dnešních dnů.

Nerozsáhlý román západoněmeckého spisovatele, zasazený do prostředí velkého přímořského přístavu, je oslavou člověka, jeho houževnatosti, vytrvalosti a nepokořitelnosti. Soustřeďuje pozornost především na osud stárnoucího potápěče, jenž vynikl v objevování vraků a paděláním svých dokladů se omladí, aby si udržel své náročné zaměstnání.

Satirický román předního německého kritického realisty líčí práci tří pedagogů na textu nové čítanky pro osmé třídy, jejímž prostřednictvím zobrazuje základní rozpory a problémy západoněmecké společnosti z přelomu 60. a 70 let.

Siegfried Lenz (1926–2014) proslul zejména svými romány, jeho povídková tvorba ale také stojí za pozornost. Texty jsou sice literárně náročné, zároveň však poetické a nadčasové – dotýkají se témat mezilidských vztahů, paměti, moci, relativity. Povídkový soubor obsahující třináct textů vychází česky vůbec poprvé v překladu Jany Zoubkové.

Román jednoho z nejvýznamnějších německých poválečných spisovatelů otevírá téma dezerce, které bylo v Německu po druhé světové válce tabuizované. Také z toho důvodu vyšel román, původně napsaný roku 1951, až dva roky po autorově smrti v roce 2014, poté co byl nalezen v jeho pozůstalosti. Hlavní postavou románu je mladý voják Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány. Poutavý, čtivý příběh plný zvratů a umělecky působivé ztvárnění slouží autorovi k zamyšlení nad závažnějšími tématy, která s dezercí vojáků souvisela; reflektuje vojenskou čest, svědomí a morálku, bez patosu se dotýká také vlastenectví a německého nacionalismu. Román je považován za milník poválečné německé literatury předávající závažné poselství o spravedlnosti a vině.

Román se zabývá odpovědností člověka, který se ocitl v kritické situaci a může vlastní život zachránit jen obětováním života druhých. Řeší jej na příběhu z druhé světové války, kdy velitel okupační jednotky dá po partyzánské akci uvěznit čtyřiačtyřicet předních občanů města a pohrozí jejich zastřelením, nepřihlásí-li se vůdce partyzánů.

Soubor humoresek známého západoněmeckého spisovatele zavádí do pomyslné mazurské vísky Šulákov, podobné našemu Kocourkovu, a na pozadí moderního absurdního humoru rozvíjí úsměvné příběhy těžkopádných, paličatých, a přitom dobrotou srdce vynikajících venkovanů.

In "The Heritage," first published in German in 1978, Zygmunt Rogalla, an elderly Masurian rug-maker from Lucknow - which was once part of East Prussia, now part of Poland - tells his story from a hospital bed. The curator of the Masurian museum, where objects were collected as a symbol of the culture that had been lost in the second world war and after, he is also its destroyer, his injuries self-inflicted. Through the remembrance of his sufferings, he explains why the museum was so important to him, and to his fellow exiles, and what terrible discovery led him to destroy not only his life's greatest work, but the objects salvaged from his people's lost past.