Arkadij Strugackij Knihy

Židáci města Pitěru je jediná divadelní hra A. a B. Strugackých a rozhodně nepojednává o fantastických událostech či daleké budoucnosti. Děj se odehrává na konci Gorbačovovy perestrojky, kdy se v řadě petrohradských domácností objevuje muž v černém, který přináší podivnou obsílku. Ta „Židáky města Pitěru“ vyzývá, aby si rychle sbalili svých pár švestek a dostavili se na předem určené shromaždiště… Tři hrdinové dlouho o všem přemítají, vyslovují zcela nesmyslné hypotézy, jeden druhému se vysmívají a jeden druhého litují – ale zároveň se rozhodnou, že se jako vždy podřídí. Přestože Strugačtí označují Židáky města Pitěru za komedii, ve skutečnosti je to příběh nejhorší formy lidského otroctví – otroctví duševního, paralyzujícího rozum, vůli i samotnou lidskou potřebu žít svobodně.

Jedním z hlavních témat, kterým se bratrská dvojice ve své tvorbě věnovala, bylo tzv. progresorství – pomoc poskytnutá vyspělou civilizací civilizaci zaostalé. A právě toto téma se vine sbírkou, jež čítá dvě novely a dvě povídky. V novele Pokus o útěk se mladíci z dvacátého druhého století v doprovodu podivínského společníka ocitají na středověké planetě, kde se střetávají s lhostejnou krutostí. Novela Kluk z pekla přichází s opačným scénářem: Mladý voják, původem ze světa zmítaného ustavičnými válkami, je dopraven na šťastnou a radostnou Zemi. Místo toho, aby se těšil z jejích výdobytků, přistupuje ke zdejším obyvatelům i technickým zázrakům ostražitě a jeho největším přáním je dostat se zpátky domů. Povídka Ubozí zlí lidé zase líčí selhání jednoho pokusu o „otevřené progresorství“, zatímco v Prvních mužích na prvním prámu je pozemšťan, současník autorů, konfrontován se zástupci podivné civilizace, zaostalé i nesmírně vyspělé zároveň. Má pokročilejší civilizace právo zasahovat do vývoje méně vyspělé společnosti? Má se pokusit ovlivnit její vývoj, anebo raději nechat dějiny plynout po svém? *** Novely Pokus o útěk a Kluk z pekla byly dosud česky publikovány pouze jednou, a to v různých antologiích z 80. let minulého století. Nyní si je lze konečně přečíst v podobě založené na necenzurovaném a plně zrestaurovaném originálu. A co se týče povídek První muži na prvním prámu a Ubozí zlí lidé , jedná se dokonce o jejich vůbec první české vydání.

Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr. 22. století… Lidská rasa je na vrcholu svých sil. Války, nemoci, tmářství – to všechno zůstalo v dávné minulosti. Civilizace, nesmírně vyspělá nejen po technologické, ale i po mravní stránce, již dávno opustila svůj mateřský svět a její mezihvězdné lodě nyní brázdí galaxii. Někteří z pozemšťanů, známí jako progresoři, působí i na těch nejzapadlejších a nejzaostalejších planetách, kde šíří pokrok a zasévají myšlenky humanismu… Je ale pozemská civilizace skutečně hlavní silou ve vesmíru? Nebo zde působí nějaká další mocnost – skrytá, ale o to vlivnější a nebezpečnější? Jaká tajemství skrývala dávno zaniklá supercivilizace Poutníků, jejíž stopy se dodnes objevují na vzdálených planetách? A lze tuto civilizaci skutečně považovat za zaniklou? Odpovědi na tyto otázky hledá Maxim Kammerer, jehož osud a proměny sledujeme od mládí, plného optimismu a elánu, až po hluboké stáří, které přináší poznání a moudrost… ale také smutek a rozčarování. Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.

Reprezentativní publikace přibližuje tři prózy obou bratří, napsaných pod pseudonymy. V 70. a 80. letech se k nim Strugačtí obvykle uchylovali v dobách, kdy nemohli publikovat pod svými jmény. Pseudonymu S. Jaroslavcev užívali také u některých titulů určených dětskému čtenáři. Ústřední postavou dvou prvních próz, tedy titulní Ďábel mezi lidmi a románu Hledání úradku, je opravdu ďábel v lidské podobě - v novele je to podivínský novinář a opravář zemědělské techniky Kim Vološin, v románu pak je ďábel reprezentován dvojicí nerozlučných přátel Stanislava Krasnogorova a Viktora Kikonina. Ďábel podle Strugackých není zplozencem pekel, ale výtvorem lidí samotných. Poslední novela Detaily ze života Nikity Voroncova je z poloviny 80. let. Její hlavní hrdina se pohybuje ve čtyřicetileté časové smyčce (1937-1977), která se neustále opakuje a z níž Nikita Voroncov nemůže vybřednout.

Na planetě Sarakš přistane průzkumné kosmické plavidlo ze Země. Jeho posádku tvoří jediný muž, mladík jménem Maxim Kammerer. Povoláním je progresor, tedy člověk, který zkoumá vývoj jednotlivých objevených civilizací a pokud je to možné, snaží se do tohoto vývoje citlivě zasáhnout tak, aby se ona civilizace vyhnula katastrofám, jakými museli ve svých dějinách projít Pozemšťané. Jeho loď je však okamžitě po přistání zničena a on se ocitá sám na světě, který je ovládán celoplanetárním šílenstvím. Bratři Strugačtí se také v Obydleném ostrově zabývají svou oblíbenou myšlenkou oprávněnosti vývozu revoluce či třeba jen intelektuální zkušenosti. A tak je Maxim na konci románu překvapen, že jeho počínání na Sarakši ani zdaleka nebylo tak správné a v pořádku, jak si po celou dobu sám představoval. Román vyšel i jako součást knihy Miliardu let před koncem světa. -- zdroj: legie.info --

Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi – bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Že tomu tak nebylo vždy a od samého počátku, ukazuje tato malá knížečka. Najdete v ní pět malých próz, jež jsou tematicky svázány motivem „jiné paměti“. Mohli bychom je označit za Arkadijovy a Borisovy juvenilie, a také první pokusy o společnou tvorbu – s komentáři Borise Strugackého k tomu, jak se rodil mechanismus této mnohaleté tvůrčí spolupráce. Česko-ruské bilingvní vydání.

Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo ičesky. Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání. Edice: Máj ; Sv. 450 Doslov a pozn. o autorech: Miroslava Genčiová Ilustrace a kresba na obálce : Jiří Jirka

Maxim Krammerer je pověřen Admirálem, aby vypátral progresora, který se neohlásil při vstupu na Zemi. Jde o úkol nejvyšší priority a nejpřísnějšího utajení. Při pročítání rukou psaných dokumentů zjišťuje Maxim, že případ je mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Proč takové utajení? A co všechno Admirál neřekl? Přeložil Jaroslav Piskáček.

Volné pokračování knihy Pondělí začíná v sobotu, se kterou ji spojuje prostředí výzkumného ústavu paranormálních jevů a část jednajících osob. První verze Pohádky byla otištěna v povídkovém žurnálu Angara, vydávaném v Irkutsku v roce 1967 a setkala se s mimořádně ostrou reakcí oficiální literární kritiky. Dílku bylo vytýkáno znevažování sovětské vědy a sovětských řídících mechanismů. Číslo bylo staženo z prodeje a stalo se bibliografickou vzácností, časopis Angara byl administrativně zrušen. Pohádka byla v následujících dvaceti letech vydávána samizdatem, oficiálního vydání se dočkala v roce 1986, tedy až v době perestrojky. Pohádka o trojce existuje ve dvou verzích – první verze končí vítězstvím byrokratů, druhá verze, upravená autory ve snaze dílo vydat znovu v roce 1972 má optimistické vyznění. Ani to ale neumožnilo oficiální vydání. Trojka, představovaná v textu trojicí nevzdělaných a samozvaných „kanalizátorů“ navozovala příliš mnoho asociací jednak k mimořádným komunistickým soudům („trojkám“), jednak ke všemocným rozhodujícím trojúhelníkům, složeným z předsedy stranické organizace, předsedy odborového výboru a předsedy komsomolské organizace, nezřídka z hlediska pravomocí umístěných výše, než příslušný odpovědný vedoucí.