Veniamin Kaverin byl klíčovou postavou rané sovětské literární scény dvacátých let, spojenou s hnutím Bratrů Serapionů. Jeho psaní se vyznačuje barvitým líčením dobrodružství a zkoumáním ruských polárních průzkumníků, odrážejícím se v jeho nejznámějším díle. Kaverinův styl zahrnuje detailní popis prostředí a postav, často s podtextem kritiky společenských a politických proudů své doby. Později se ve svých vzpomínkách věnoval literárnímu prostředí dvacátých let, kde neváhal kriticky hodnotit tehdejší politiku v literatuře.
Soubor pohádek (Přesýpací hodiny, O hodných lidech a jednom Závistivci, Lehké kroky, O Míťovi a Máše, o Veselém kominíkovi a o Mistrovi se zlatýma rukama), které netradičně vycházejí z nejběžnějších situací každodenníhoživota, a které vychovávají ke statečnosti, pevné vůli, obětavosti, úctě ke starým lidem a mnohým jiným dobrým vlastnostem.
Před zrcadlem : román v dopisech Příběh hlubokého citového vztahu mezi ruskou malířkou, žijící v Paříži, a moskevským matematikem se rozvíjí většinou v korespondenci, protože se milenci vinou bouřlivé doby sejdou za dvaadvacet let jen několikrát. Román zachycuje zrání obou osobnostía obráží převratné události doby.
„Čo všetko sa rozpráva o Nemuchine! Napríklad, že každému, kto príde na služobnú cestu do tohto mesta, začne zvoniť v ľavom uchu a zvoní mu dovtedy, kým nevybaví, čo treba. Vraj v obchode so starožitnosťami predávajú lietajúce koberce. A najväčší vplyv v meste má vraj bývalý lesný muž Trofim Pantelejevič, ktorý s vyznamenaním skončil ústav pre doškoľovanie lesných mužov a domácich škriatkov.“ Osem nevšedných rozprávok ruského autora má jedno spoločné - mestečko Nemuchino, v ktorom sa odohrávajú neobyčajné veci.