Charles Baudelaire Knihy

Není to jen výběr veršů autora Les Fleurs du Mal v překladech celé plejády našich nejlepších básníků - je to doslova portrét básníka a jeho doby. Janu Tomešovi se podařilo sestavit z Baudelairových veršů, dobových dokumentů, grafik, fotografií a vyjádření přátel a kritiků vynikající knihu, která je bezesporu ozdobou každé knihovny.

Svět dekadentního básníka. Svazek obsahuje nový překlad textů Útěšné maximy o lásce, Rakety a Mé srdce obnažené a první český překlad Baudelariových Projektů a plánů románů a novel, Fragmentů, Autobiografické poznámky a Stránek z deníku.

Výbor typických ukázek z autorovy básnické sbírky Květy zla, která patří mezi základní kameny novodobé světové poezie. Básně doplňuje úvodní esej, výňatky ze soudů o Baudelairově díle, přehled nejdůležitějších událostí z básníkova života a dobové ilustrace.

Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.

Baudelairův listář čítající na sedmnáct set dopisů není jen sbírkou jedinečných dokumentů o básníkově životě, díle a době. Je to také jakýsi první náčrt autobiografie, při jejímž psaní se básník Květů zla chtěl opírat, jak píše v jednom dopise matce, právě o svou korespondenci. Kniha, kterou už básník nestačil napsat, se měla jmenovat Mé srdce obnažené – nebo volněji a možná věrněji Mé srdce, tak jak je – a měla být nejen historií jeho fixní ideje věnovat se stůj co stůj poezii, umění tak jak mu rozuměl on – a jak mu v mnohém rozumíme dnes i my.

Baudelairovo básnické dílo mělo velký vliv na moderní, hlavně symbolistickou poezii. Jeho nejvýznačnější sbírky jsou Květy zla a Malé básně v próze. Předkládaný výběr básní uspořádal překladatel Gustav Francl a nese název po jedné z nejpůsobivějších básní.

Charles Baudelaire napsal tuto sbírku sevřenou, komorní formou, v níž se často objevuje sonetové schéma. Překladatel a editor Jan Marius Tomeš se snažil, aby tento rozsahem nevelký výbor z autorova stěžejního díla obsahoval na jedné straně především ty verše, které se vyznačují vztahem k hudebnosti či symbolistickému proudu. Na straně druhé se zde objevují i strofy, v nichž lze nalézt znamení rozkladu, svědectví o autorově osudové lásce nebo vzpomínky na jeho indickou cestu. Hořkost a krutost života se však přesto stává stěžejním námětem v Baudelairových verších: srdce člověka, které se zmítá v hluboké rozpolcenosti uprostřed hrůz lidské existence, je náhle schopno proniknout do divokých a nespoutaných extází. S nebývalou intenzitou ožívá v Baudelairově pojetí svět plný stínů, takže i v lyrických reflexích lze vycítit ozvěny hlubokého zoufalství, děsivých snů či rezignace. I z tohoto důvodu je tato sbírka považována za svrchovanou uměleckou výpověď, která má trvalou platnost a hodnotu. Dvojjazyčné vydání výboru básní Charlese Baudelaira v překladu Jana Mariuse Tomeše doplněné málo známými pastely Bohuslava Reynka. Vydání básní v překladu Jana M. Tomeše vychází poprvé.

Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není.

Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.

Výbor ze slavné sbírka veršů, vydané poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti.

Tři intimní prózy velkého francouzského básníka: Útěšné maximy o lásce (1846), Rakety (1857) a Mé srdce obnaženo (1863).

Krátké příběhy v poetické próze, zachycující nálady a mnohotvárnost tehdejšího života Paříže a zejména pak lidské nitro v mezních kritických situacích. 23-046-67

Sbírka próz obsahuje tři soubory Báseň o hašiši, Poživač opia a O vínu a hašiši stojící na pomezí eseje a básně v próze, ačkoli Baudelaire čtenáře ujišťuje, že se snažil podat vědecký popis stavů opojení, vyzdvihnout rozkoše i upozornit na všechna nebezpečí drogy. Jako vše, čeho se dotkl autorův poetický duch, získaly i popisy stavů opojení sílu básnického obrazu a pronikavost prozaického výrazu.

Novela s řadou autobiografických rysů v postavě Samuela Cramera.

Krátké úvahy slavného básníka o hašišovém opojení přinášejí mravní ponaučení o nutnosti vyvarovat se drogové závislosti.

Výbor z díla. Verše a básně v próze vybral, uspořádal a doplnil doprovodnými citacemi Vladimír Mikeš, který je také autorem eseje, životopisného pásma, vysvětlivek a bibliografické i ediční poznámky. Kniha obsahuje Nadarovy portréty Baudeleira a fotografie soudobé Paříže od Eugèna Atgeta.

První svazek přináší čtyři překladatelská díla základního významu z prvního období básníkovy translační činnosti z let 1927–1931: výbor z Poea, úplný překlad tehdy známého básnického odkazu Rimbaudova a Mallarméova a část Baudelairových Květů zla. Překlady těchto čtyř básníků vznikaly z nespokojenosti s dosavadní podobou těchto básníků v češtině a z přání dát českému čtenáři odkaz průkopníků moderní poezie v moderním básnickém znění. Svazek edičně připravili a ediční poznámku napsali Milan Blahynka (Poe, Mallarmé, Baudelaire) a Václav Kubín (Rimbaud).

Esej o Baudelairovi. Vyd. 2., upravené a rozšířené. Překlad Otokara Levého, který poprvé vyšel roku 1919 v nakladatelství Alois Srdce, upravil, vysvětlivkami opatřil, doslov a ediční poznámku napsal Petr Turek.

Modern poetry begins with Charles Baudelaire (1821-67), who employed his unequalled technical mastery to create the shadowy, desperately dramatic urban landscape -- populated by the addicted and the damned -- which so compellingly mirrors our modern condition. Deeply though darkly spiritual, titanic in the changes he wrought, Baudelaire looms over all the work, great and small, created in his wake.

Featuring a bilingual format, this edition presents a renowned French classic alongside its definitive English translation, allowing readers to appreciate the nuances of both languages. It serves as an excellent resource for language learners and literature enthusiasts alike, providing insight into the original text while making it accessible to a wider audience.

The book presents a dandy who challenges utilitarianism, asserting that true progress comes from individual moral endeavor rather than societal norms. This figure, embodying both a keen observer and philosopher, delves into the human experience, dissecting reality with a critical eye. Rejecting the notion of mere consumption, he embraces a form of creative work that fortifies the spirit. Baudelaire's dandy-flâneur navigates society, reflecting its complexities and decadence, offering profound psychological insights that resonate with thinkers like Nietzsche.

The first English collection of the late poetry and prose fragments of literary icon Charles Baudelaire

Imaginative and haunting new translations by Ian Brinton of the 18 poems in the 'Tableaux Parisiens' section of Baudelaire's Les Fleurs du Mal, with evocative illustrations by Sally Castle. Includes the poems in their original French side by side with Ian Brinton's English translation.

In his introduction to Charles Baudelaire’s Salon of 1846, the renowned art historian Michael Fried presents a new take on the French poet and critic’s ideas on art, criticism, romanticism, and the paintings of Delacroix. Charles Baudelaire, considered a father of modern poetry, wrote some of the most daring and influential prose of the nineteenth century. Prior to publishing international bestseller Les Fleurs du mal (1857), he was already notable as a forthright and witty critic of art and literature. Captivated by the Salons in Paris, Baudelaire took to writing to express his theories on modern art and art philosophy. The Salon of 1846 expands upon the tenets of Romanticism as Baudelaire methodically takes his reader through paintings by Delecroix and Ingres, illuminating his belief that the pursuit of the ideal must be paramount in artistic expression. Here we also see Baudelaire caught in a fundamental struggle with the urban commodity of capitalism developing in Paris at that time. Baudelaire’s text proves to be a useful lens for understanding art criticism in mid-nineteenth-century France, as well as the changing opinions regarding the essential nature of Romanticism and the artist as creative genius. Acclaimed art historian and art critic Michael Fried’s introduction offers a new reading of Baudelaire’s seminal text and highlights the importance of his writing and its relevance to today’s audience.

“Baudelaire is indeed the greatest exemplar in modern poetry in any language,” said T. S. Eliot. We experience Baudelaire in myriad ways through his multifaceted writing. His sensuous poems—dreams of escape to an impossible, preferably tropical, elsewhere—draw us in with their descriptive and perceptual richness. There is also the bitter, compassionate, and desolate Baudelaire. Ultimately, Baudelaire’s true genius might reside in his expressive force and in the tension between his passions and intellect. The latter is most evident in his control of rhetoric and poetic form, and—given the poems’ density of language, thought, and feeling—his astonishing clarity. This new English rendition of Baudelaire by award-winning translator Beverley Bie Brahic includes poems from his celebrated Les Fleurs du mal, Les Épaves, Le Spleen de Paris, and Paradis artificiels . It also includes several of his prose poems, as well as an excerpt from his famous essay on wine and hashish. The poems in verse have Baudelaire’s French originals on facing pages; the prose poems, unaccompanied by their originals, are printed near the poems in verse with which they resonate. Complete with the translator’s illuminating introduction and notes, this beautifully crafted volume is an important addition to Baudelaire’s work in English translation. 

Poet, aesthete and hedonist, Baudelaire was also one of the most groundbreaking art critics of his time. Here he explores beauty, fashion, dandyism, the purpose of art and the role of the artist, and describes the painter who, for him, expresses most fully the drama of modern life.

Exploring altered states of consciousness, Charles Baudelaire's work reflects his involvement with the Club of the Hashish-Eaters, a Parisian literary group. The Poem of Hashish, originally published in 1850, showcases Baudelaire's connection to the Symbolism movement, emphasizing dreams and imagination over realism. Aleister Crowley's 1895 translation brings this unique perspective to a wider audience, highlighting the use of symbols as a means of expressing deeper ideals.

Charles Baudelaire's work delves into the complexities of beauty, modernity, and the human experience. His poetry reflects a deep engagement with themes of love, mortality, and urban life, often exploring the contrast between the sublime and the grotesque. Baudelaire's innovative style and use of symbolism have left a lasting impact on literature, influencing countless writers and movements. Through his vivid imagery and profound insights, he captures the essence of 19th-century Paris and the existential struggles of its inhabitants.

Exploring themes of decadence and eroticism, this volume of French poetry by Charles Baudelaire, first published in 1857, played a pivotal role in the symbolist and modernist movements. Its rich imagery and profound emotional depth challenge societal norms and delve into the complexities of beauty and vice, making it a significant work in literary history.

Exploring the complexities of modern life, the work of Charles Baudelaire delves into themes of beauty, decay, and the urban experience. His poetry blends vivid imagery with profound philosophical insights, capturing the tension between the fleeting nature of existence and the quest for meaning. Baudelaire's innovative style and exploration of emotions have made him a pivotal figure in the transition to modern literature, influencing countless writers and artists in the process.

Exploring themes of decadence, eroticism, and the human condition, this collection features nearly all of Baudelaire's poetry from 1840 to 1867. Initially published in 1857, it faced controversy for its bold imagery and was censored for immorality. The poems challenge traditional forms and delve into complex emotions surrounding suffering, death, and the quest for an ideal world. Its impact on the symbolist and modernist movements is profound, influencing prominent poets like Verlaine and Rimbaud. The bilingual format presents the text in both French and English.

Recognized for its cultural significance, this work contributes to the foundational knowledge of civilization. Scholars have highlighted its importance, underscoring its role in understanding historical and societal contexts.

The translation captures the essence of Baudelaire's work with remarkable fidelity, challenging the notion that poetry is untranslatable. Eric Gans adheres closely to the original French, showcasing Baudelaire's unique vision while blending modesty with poetic talent. This new rendition aims to convey the original's meaning and emotional impact, making it a valuable resource for poetry enthusiasts and students of French literature. The result is a celebration of Baudelaire's artistry that resonates with readers in English.

Baudelaire's wonderful poems are known for their masterful use of rhyme and rhythm which, together with their Romantic exoticism, inspired a whole generation of poets including Arthur Rimbaud, Paul Verlaine and Stéphane Mallarmé.

"Sa vie de guignon (1821-1867), dont deux volumes de Correspondance retracent les douloureuses étapes, contraste avec la forte organisation d'une oeuvre qui comprend la poésie la plus classique et la plus révolutionnaire, le poème en prose, la nouvelle, les maximes d'un moraliste sans indulgence, les pages les plus intelligentes qui aient été écrites sur la peinture, la littérature et la musique. Avec Baudelaire apparaît un nouveau type de créateur : celui qui s'est associé un critique, et un nouveau type de lecteur - "Hypocrite lecteur, - mon semblable, - mon frère !", qui doit collaborer à cette création sous peine de l'ignorer." Claude Pichois.

Tej, čo prešla popri mne je výnimočný dvojjazyčný výber z diela Charlesa Baudelaira v preklade Ľubomíra Feldeka s pôsobivými ilustráciami od Kataríny Vavrovej. Výber chce sprítomniť jedného z najväčších francúzskych básnikov, významného predstaviteľa svetovej moderny. V roku 1857 Baudelaira hnali za jeho básne pred súd, lebo verejnosť poburovali, no v súčasnosti žasneme nad nespornou umeleckou hodnotou jeho poézie. Dnes si aj jeho Zdochlinu už vieme prečítať ako nádhernú ľúbostnú báseň, ktorá vôbec nie je taká cynická, ako vyzerá na prvý pohľad. Súčasťou knihy je prehľad dramatického života Charlesa Baudelaira, ako aj komentár k niektorým jeho básňam a pútavá úvaha Môj Baudelaire z pera Ľubomíra Feldeka. Ilustrácie: Katarína Vavrová Preklad: Ľubomír Feldek, Anna Lara

La poesia di Baudelaire non cessa di apparire di una sconcertante modernità. Questi versi, nei quali fino a qualche decennio fa si tendeva a scorgere, sulla scia della leggenda post-romantica, il cantore del peccato, del satanismo e delle sensazioni squisite, rivelano oggi uno scrittore che ci manifesta tutta la sua novità interiore, il suo percorso spirituale, molto al di là del realismo romantico, delle evanescenze esotiche, delle ironiche fantasie grottesche. «La stoltezza, l’errore, il peccato, l’avarizia occupano gli spiriti tormentando i corpi e noi alimentiamo gli amabili rimorsi, come i mendicanti nutrono i loro insetti.»

'Le spleen de Paris' ist das letzte Werk des großen Wegbereiters der Moderne: 50 Prosagedichte, 1869, zwei Jahre nach Baudelaires Tod, erschienen. Ihr Thema ist die Kunst und das Leben, das Leben vor allem in der großen Stadt Paris, der "Hauptstadt des 19. Jahrhunderts". Diese kurzen, stilistisch ausgefeilten und bis zu einer kaum sonst anzutreffenden Perfektion getriebenen Prosastücke, die nun in einer neuen Übersetzung vorliegen, sind von einer zeitlosen Modernität.

Longtemps, la critique d'art fut considérée, dans l'œuvre de Baudelaire, comme d'importance secondaire. Aux éblouissements de l'inspiration poétique, ne pouvait-on pas opposer la nature essentiellement alimentaire d'un labeur que le poète, sa correspondance faisant foi, définissait comme " avant tout un remplissage de colonnes " ? Or, dans ces écrits sur la peinture et la musique, se déploie, en réalité, une pensée esthétique autonome, émergent une réflexion propre et un goût singulier. Avec les " Salons " notamment s'élabore chez Baudelaire le rapport spécifique qu'entretiennent perception, souvenir et expérience esthétique. C'est ici que naissent ces correspondances sans lesquelles il n'est, pour Baudelaire, de poésie possible. C'est ici que s'impose la nécessité de dire une même expérience esthétique - allégorique ou concrète, d'image ou de sens. Seule la lecture des écrits du critique conduit à l'intelligence de l'œuvre du poète. Esthétique et poétique se rejoignent pour célébrer le culte baudelairien des images.

Die Reihe präsentiert bedeutende Werke der Weltliteratur in der aktuellen Rechtschreibung gemäß Duden. Klara Neuhaus-Richter stellt sicher, dass die Klassiker für moderne Leser zugänglich sind, ohne den ursprünglichen Inhalt zu verändern. Dies ermöglicht eine zeitgemäße Leseerfahrung und fördert das Verständnis für die literarischen Meisterwerke.

"In deiner Röcke duftig weicher Flut Will ich, mein Haupt begrabend, still versinken Und will wie Duft aus welken Blumen trinken Den faden Hauch erstorbener Liebesglut. Und schlafen will ich! Nicht mehr leben müssen! In einem Schlummer wie der Tod so weich Will deine Glieder, glatt und seidengleich, Ich überstreun mit reuelosen Küssen." (Auszug aus dem Gedicht "Lethe", S. 40 in diesem Buch) Charles Baudelaire. Die Blumen des Bösen (Les Fleurs du Mal). Deutschsprachige Ausgabe: Übersetzt von Therese Robinson (Erste vollständige, unzensierte Übersetzung) Durchgesehener Neusatz, der Text dieser Ausgabe folgt dem Erstdruck dieser Übersetzung: Georg Müller Verlag, München 1925. Erstdruck des französischen Originals: Les Fleurs du Mal,Verlag Auguste Poulet-Malassis, Paris 1857. Neuausgabe, LIWI Verlag, Göttingen 2020. LIWI Literatur- und Wissenschaftsverlag

Ningún hombre ha explicado con tanta magia lo "excepcional" de la vida humana y de la naturaleza, incluye: Los crímenes de la calle Morgue, El misterio de Marie Roget, Un descenso al Maelströn, El corazón delator y El tonel amontillado.

Pubblicate dapprima in varie riviste e poi riunite, per la prima volta, in un volume che vide la luce nel 1857, le poesie "I fiori del male" provocarono immediatamente un enorme scandalo, tanto da indurre l'autorità a incriminare l'autore e a metterlo sotto processo per offesa alla morale. Frutto in realtà di un'arte sapiente e sottile, difficile e raffinata, la potenza evocativa, la profondità tragica e l'apparente cinismo della poesia di Baudelaire potevano infatti apparire un atto oltraggioso e deliberato nei confronti del gusto convenzionale della maggioranza dei lettori del suo tempo, decisamente spiazzati davanti all'arditezza di certe descrizioni e all'ostentazione di macabre perversioni che punteggiavano l'opera. Ben lungi dal rappresentare una semplice provocazione, le composizioni poetiche di Baudelaire, con la loro impietosa opera di scavo nell'animo umano, gettavano invece per la prima volta una luce vivissima fin negli angoli più tenebrosi dello spirito, rivelando il capolavoro di una scrittura passionale e intensa, destinata a rivoluzionare l'essenza stessa della letteratura poetica.

Charles Pierre Baudelaire (1821-1867) est un poète français. Il se vit reprocher son écriture et le choix de ses sujets. Il ne fut compris que par quelques-uns de ses pairs. Aujourd'hui reconnu comme un ecrivain majeur de l'histoire de la poésie française, Baudelaire est devenu un classique. Barbey d'Aurevilly voyait en lui "un Dante d'une époque dechue". Au travers de son oeuvre, Baudelaire a tenté de tisser et de démontrer les liens entre le mal et la beauté, le bonheur et l'idéal inaccessible (A une Passante), la violence et la volupté (Une Martyre), entre le poète et son lecteur (" Hypocrite lecteur, mon semblable, mon frère "), entre les artistes à travers les âges (Les Phares). En parallèle de poèmes graves (Semper Eadem) ou scandaleux pour l'époque (Delphine et Hippolyte), il a exprimé la mélancolie (Moesta et Errabunda) et l'envie d'ailleurs (L'Invitation au Voyage). Il a aussi extrait la beaute de l'horreur (Une Charogne).

Avec un préface de Claude Roy, et, notice et notes de Michel Jamet. Contents: Les fleurs du mal -- Poésie de jeunesse et reliques -- Petits poèmes en prose -- Du vin et du haschisch -- Les paradis artificiels -- Essais et nouvelles -- Théâtre -- Journaux intimes -- Critique littéraire -- Critique d'art -- Critique musicale -- Sur la Belgique -- Journalisme politique -- Choix de lettres.

Schwarze Messen und Gesänge auf den Teufel: die drei Klassiker der Décadence mit dem größten Einfluß auf die Horrorliteratur des 20. Jahrhunderts erstmals in einem Band!Charles Baudelaires Gedichtzyklus „Die Blumen des Bösen“ zeigt den Menschen in seiner ganzen satanischen Verderbtheit.In Joris-Karl Huysmans’ Hauptwerk „Tief unten“ begegnet dem Schriftsteller und Satanismusforscher Durtal die geheimnisvolle Madame Hyacinthe Chantelouve, und plötzlich eröffnet sich ihm das Tor zur dunklen satanischen Welt mit wüsten schwarzen Messen ...In Octave Mirbeaus Werk „Der Garten der Qualen“ gerät ein namenloser Pariser Forscher in den Bann der jungen Engländerin Miss Clara und folgt ihr nach China. Dort führt sie ihn in den Garten der Qualen, in dem ein infernalischer Kult exzentrischer Torturen an Häftlingen und zum Tode Verurteilten praktiziert wird.

Vom Autor 'kleine Spielereien' genannt und doch in dem Anspruch geschrieben, selbst das Jahrhundertwerk 'Blumen des Bösen' noch zu übertreffen - so verbindet sich hier gewagte Ambition mit Leichtigkeit der Form. Eine unwiderstehliche Mischung.

'The poet makes himself a seer by a long, prodigious, and rational disordering of all the senses. . .' Rimbaud was sixteen when he made this famous declaration. By 1886, then thirty-two and an explorer, trader and slave-trader on the Red Sea, he had absolutely no interest in the fate or success of the poetry infused with mysticism, alchemy and magic that he had written in his teens. That same year, in Paris, Les Illuminations was being published as the work of 'the late' Arthur Rimbaud, first in a Symbolist periodical and then in book form, with an Introduction by his former lover, Verlaine. Seldom has a writer's vision of changing the world through words failed so spectacularly as did Rimbaud's. That failure turned him into an incomparable tragic poet: not only 'a wild undisciplined genius, a mystic philosopher and thinker, an inspired poet' but also, according to Enid Starkie, 'one of the most finished artists . . . a supreme master of prosody and style'. This Penguin Classic reproduces the text of the Pléiade edition, 1954, with selected letters and prose translations that have been highly acclaimed.

Pubblicato per la prima volta nel 1846, l'apologo, tuttora estremamente godibile, è a volte deliziosamente insopportabile, disseminato di osservazioni folgoranti e arricchito dalla ben nota, crudele ironia baudelairiana. Nove brevi capitoli dedicati ad ogni aspetto della Della fortuna e della scarogna negli esordi; Della stroncatura; Dei metodi di composizione; Della poesia; Del lavoro giornaliero e dell'ispirazione. Arricchisce il volume il racconto "Il Giovane Incantatore", uscito nella stesso anno.

Baudelaire ist nicht nur ein Meister der Lyrik, sondern auch ein talentierter Geschichtenerzähler. In seiner Novelle "Der junge Zauberer" begibt sich der Römer Sempronius mit seinem Freund Kallias auf die Suche nach Liebe und trifft einen mysteriösen Zauberer, der sie in die Geheimnisse des Tempels der Diana von Ephesus einführt.

contient :L''invitation au voyage par François Duprat et CékaL''Homme et la Mer par Nicolas DoraySarah par Cyrille Meyer et Daniel PecqueurBohémiens en voyage par Nicolas SureLe joujou du pauvre par Benoît Frébourg et Oliv''La Cloche fêlée par Mathieu Labaye et CékaLes Aveugles par Antoine Ronzon et Oliv''Brumes et pluies par AlfredLe Poison par ClodLa géante par Olivier SupiotUne gravure fantastique par Nathalie BodinLe Jeu par Espé et CékaA une passante par Jean-Noël Criton et CékaL''Albatros par Obion et Daniel PecqueurL''Horloge par Cyrille Ternon et CékaLa Mort des amants par Lhyponomeute et Céka

Il consumo di sostanze stupefacenti ha un peso centrale nell’esperienza poetica ed esistenziale di Baudelaire. Quando scrive le sue pagine sull’hashish – di cui condanna l’abuso – egli non ha mai intenti moralistici, ma essenzialmente estetici. Quello che a lui interessa è il potenziamento della creatività poetica attraverso l’ebrezza artificiale; quello che lui odia e teme è il risveglio, è la desolazione, è l’inferno della degradazione. Si disegna qui il dramma personale di Baudelaire, la sua consapevolezza di essere e di sentirsi lacerato fra i due opposti richiami di Dio e Satana, fra l’aspirazione a salire verso l’alto, l’infinito, e il gusto del peccato, il piacere di scendere in basso.«L’uomo non sfuggirà alla fatalità del suo temperamento fisico e morale: l’hashish sarà, per le impressioni e i pensieri familiari dell’uomo, uno specchio ingranditore, ma pur sempre uno specchio.»