Charles Pierre Baudelaire [šárl bodlér] (9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna 1867 Paříž) byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků (např. Mallarmé, Verlaine). Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem.
Není to jen výběr veršů autora Les Fleurs du Mal v překladech celé plejády našich nejlepších básníků - je to doslova portrét básníka a jeho doby. Janu Tomešovi se podařilo sestavit z Baudelairových veršů, dobových dokumentů, grafik, fotografií a vyjádření přátel a kritiků vynikající knihu, která je bezesporu ozdobou každé knihovny.
Padesát poetických textů, v nichž básník předvádí ve fragmentární tříšti tehdejší život francouzské metropole a vyslovuje soucit s vyvrženci měšťácké společnosti.
Výbor ze slavné sbírka veršů, vydané poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti.
Svět dekadentního básníka. Svazek obsahuje nový překlad textů Útěšné maximy o lásce, Rakety a Mé srdce obnažené a první český překlad Baudelariových Projektů a plánů románů a novel, Fragmentů, Autobiografické poznámky a Stránek z deníku.
Výbor typických ukázek z autorovy básnické sbírky Květy zla, která patří mezi základní kameny novodobé světové poezie. Básně doplňuje úvodní esej, výňatky ze soudů o Baudelairově díle, přehled nejdůležitějších událostí z básníkova života a dobové ilustrace.
Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.
Baudelairův listář čítající na sedmnáct set dopisů není jen sbírkou jedinečných dokumentů o básníkově životě, díle a době. Je to také jakýsi první náčrt autobiografie, při jejímž psaní se básník Květů zla chtěl opírat, jak píše v jednom dopise matce, právě o svou korespondenci. Kniha, kterou už básník nestačil napsat, se měla jmenovat Mé srdce obnažené – nebo volněji a možná věrněji Mé srdce, tak jak je – a měla být nejen historií jeho fixní ideje věnovat se stůj co stůj poezii, umění tak jak mu rozuměl on – a jak mu v mnohém rozumíme dnes i my.
Baudelairovo básnické dílo mělo velký vliv na moderní, hlavně symbolistickou poezii. Jeho nejvýznačnější sbírky jsou Květy zla a Malé básně v próze. Předkládaný výběr básní uspořádal překladatel Gustav Francl a nese název po jedné z nejpůsobivějších básní.
Charles Baudelaire napsal tuto sbírku sevřenou, komorní formou, v níž se často objevuje sonetové schéma. Překladatel a editor Jan Marius Tomeš se snažil, aby tento rozsahem nevelký výbor z autorova stěžejního díla obsahoval na jedné straně především ty verše, které se vyznačují vztahem k hudebnosti či symbolistickému proudu. Na straně druhé se zde objevují i strofy, v nichž lze nalézt znamení rozkladu, svědectví o autorově osudové lásce nebo vzpomínky na jeho indickou cestu. Hořkost a krutost života se však přesto stává stěžejním námětem v Baudelairových verších: srdce člověka, které se zmítá v hluboké rozpolcenosti uprostřed hrůz lidské existence, je náhle schopno proniknout do divokých a nespoutaných extází. S nebývalou intenzitou ožívá v Baudelairově pojetí svět plný stínů, takže i v lyrických reflexích lze vycítit ozvěny hlubokého zoufalství, děsivých snů či rezignace. I z tohoto důvodu je tato sbírka považována za svrchovanou uměleckou výpověď, která má trvalou platnost a hodnotu. Dvojjazyčné vydání výboru básní Charlese Baudelaira v překladu Jana Mariuse Tomeše doplněné málo známými pastely Bohuslava Reynka. Vydání básní v překladu Jana M. Tomeše vychází poprvé.
