William Styron Pořadí knih

Povídky Williama Styrona spojuje téma osamělosti intelektuálně založeného jedince, který je přinucen změnit své návyky a ocitne se náhle v prostředí, jež je mu bytostně cizí. Styron zpracoval v pěti povídkách především své osobní zkušenosti: první získal v období druhé světové války, kdy přerušil studia a byl odveden do řad námořní pěchoty, ale dříve než mohl se svou jednotkou zasáhnout do bojů, Japonsko kapitulovalo. Podruhé Styron narukoval k téže zbrani jako rezervista na počátku padesátých let, kdy probíhala válka na korejském poloostrově. Ani tady se žádných bitev nezúčastnil, přesto však dokázal sugestivně zachytit smrtelný strach, jenž ho prostoupil ve chvílích, kdy hrozilo bezprostřední nasazení do probíhajících konfliktů. V silných, pacifistických příbězích Styron přesvědčivě dokumentuje, jak brutálním a ubíjejícím způsobem mohou působit na povahu vzdělaného člověka dimenze vojenského života, jimž se přizpůsobuje jen s největším sebezapřením. Na druhé straně ovšem konstatuje, že v souboji se zlem je zapotřebí přinášet oběti a snad i proto se v jedné z próz přiznává, že „přes averzi ke všemu vojenskému shledávám na životě vojáka všelicos přijatelného a dokonce fascinujícího“.

Tři příběhy, založené na autentických vzpomínkách, se vracejí do 30. let 20. století a vážou se k autorovu rodnému virginskému pobřeží.

Kniha známého spisovatele autentickým a odvážným způsobem zaznamenává jako jedna z prvních svého druhu jeho postupný propad do deprese a následnou cestu k uzdravení. Popisuje události od jeho cesty do Paříže v roce 1985, kdy se začal jeho stav povážlivě zhoršovat, a formou koláže zážitků, sebereflexí, spekulací a reportážního líčení odhaluje příčiny a důsledky deprese, poukazuje na roli této nemoci v životě jiných spisovatelů (Camus, Levi, Gary) a osobností, a vůbec otevírá mnohá do té doby spíše přehlížená témata spojená s depresí. Naléhavost umělecké výpovědi je spojena s mnoha praktickými postřehy a úvahami, a i proto se Viditelná temnota, poslední velké dílo Williama Styrona, stala svého druhu klasikou.

Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.

Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.

Psychologický román z jihu USA, jehož hlavním tématem je marné hledání nesobecké a odpouštějící lásky. Příčinou rozvratu rodiny advokáta je matka, vychovaná v puritánských tradicích amerického jihu, která všem dává neustále najevo svou morální nadřazenost a nedokáže se vymanit z okruhu vlastních upjatých představ o životě.

Autor se v románu pokusil o hlubokou výpověď o své zemi s posláním spisovatele, který je mluvčím jejího svědomí. Vtahuje nás do příběhu s Petrem Leverettem. Postupně vniká do záhady vraždy, násilí a pokusu degradovat a zotročit bližního svého. Vtahuje nás do příběhu dvou amerických přátel, milionáře Masona Flaga a malíře Casse Kinsoboinga, jejichž osudy vrcholí v tragickém střetu na jihu Itálie. Zde se setkávají s vypravěčem příběhu, s Petrem Leverettem. Autor zde, tak jako v jiných svých dílech, ukazuje robustní sílu, násilí a drastické scény zcela bez příkras. A stejně tak postupuje i do niter svých hlavních hrdinů. Odhaluje roušku amerického snu, jehož ztělesněním je právě cynický Mason, který trpí představou, že on, příslušník majetnické elity, může všechno. Román v závěru otevírá otázku volby, na kterou odpovídá malíř Cass, jež vezme spravedlnost do svých rukou. Přes všechny předchozí akcenty, trpkost, nihilismus, malomyslnost, rozkolísanosti a pesimistického bloudění dochází Cass na své dlouhé, ale přes všechno poctivě protrpěné pouti, ve své individualistickém hamletovském dilematu „být, či nebýt“ k prostě lidskému závěru, že je nutno volit bytí – v naději, že člověk bude aspoň nějakou dobu tím, čím skutečně může být.... celý text

V pozdním létě roku 1831 se v zapadlé končině jihovýchodní Virginie vzbouřili černí otroci. Byla to jediná organizovaná vzpoura, třebas krátkodobá, v dějinách amerického černého otroctví. Vedl ji pozoruhodný mladý, jedenatřicetiletý černoch jménem Nat Turner, vzdělaný otrok, který secítí Prozřetelností předurčen osvobodit svůj lid a vyhubit všechny bílé v kraji. Ve světle útlaku, vykořisťování a beznaděje hledá spravedlnost pro své černé bratry a jako kazatel-samouk nachází oporu a opodstatnění pro svůj boj v jediné knize, kterou zná, v bibli. Poslání, jež mu ukládá jeho smysl pro spravedlnost a rovnost všech lidí, pokládá za příkaz boží a inspiruje se starozákonními proroky. Tyto události a stejnojmenné písemné doznání Nata Turnera z roku 1831 se staly podkladem románu předního romanopisce Williama Styrona. „Styronův román je úžasným dotvořením primitivního dokumentu,“ píše o něm Zdeněk Vančura ve své studii „Věk gigantů. Několik pohledů na současný americký román“. „Nad vnějšími fakty buduje autor obraz duševního vývoje, toužebných snů a vidin prvního jižního otroka, který se naučil číst tak, že mohl přečíst celou bibli a vyložit ji soukmenovcům podle jejich nazírání a jejich cílů.“ Styronův román vyšel v USA v roce 1967 a vyvolal veliký ohlas i rozruch. V roce 1968 byla Styronovi za tento román udělena Pulitzerova cena.

Autor líčí v této obsáhlé povídce dlouhý cvičný pochod amerických záložníků a působivě zachycuje nejen duševní stavy a rozpad duševních i tělesných sil pochodujících, ale i tupost a bezohlednost vojenské mašinérie, jež je nesmyslným rozkazem přivodí.