Fernando Pessoa byl portugalský básník a spisovatel, jehož dílo je považováno za vrcholné dílo 20. století. Proslulý je především svým používáním „heteronymů“ – plnohodnotných literárních osobností s odlišnými styly, myšlenkami a životními postoji, které mu umožnily prozkoumat široké spektrum literárních možností. Každý z těchto heteronymů, jako Alberto Caeiro, Ricardo Reis a Álvaro de Campos, představoval jedinečný hlas a perspektivu. Pessoa tak vytvořil fascinující mozaiku portugalské literatury.
Tato „neklidná“, nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění“ portugalského stvořitele řady fiktivních básníků a prozaiků Fernanda Pessoy dnes putuje světem jako literární hlavolam pro editory, překladatele i čtenáře. Teprve po 47 letech od autorovy smrti byl z jeho literární pozůstalosti vydán první knižní soubor těchto prozaických fragmentů různé stylistické a myšlenkové koncepce, ale polemika o jejich možném čtení, uspořádání i imaginárním autorství neustává. Vyd. 2., upravené
Zveřejnění Pessoových prozaických fragmentů pod titulem Kniha neklidu v roce 1982 způsobilo doslova literární senzaci. Tato „neklidná", nikdy neuzavřená kniha absurdního bytí a „zběsilého snění", dnes putuje celým světem jako literární puzzle pro editory, překladatele i čtenáře, a polemika o jejich možné interpretaci, organizaci a imaginárním autorství neustává. Pod titulem Kniha neklidu vyšly v českém překladu tři navzájem odlišné výbory, toto je druhý z nich.
Álvaro de Campos provázel svého duchovního otce Fernanda Pessou (1888–1935) po velkou část jeho tvůrčího života, od roku 1914 prakticky až do autorovy smrti, a je podle všeho nejvýraznější a nejzajímavější z jeho heteronym – svébytných fiktivních tvůrců, kteří koexistovali v Pessoově nitru a používali portugalského básníka jako médium pro svá originální díla. Začínal jako básník rozsáhlých modernistických ód a buřičských postojů, jak ho ostatně svého času poznali i čeští čtenáři Heteronym, básně z pozdějších let se však od těchto mladistvých výtvorů liší rozčarovaným, melancholickým tónem a kratším rozsahem. Výbor se snaží postihnout celý oblouk básníkova díla, které je svou celistvostí a věrohodností jen dalším důkazem Pessoova znepokojivého génia.
V pořadí třetí český výbor z mnohotvárného díla Portugalce světového věhlasu představuje po Pessoovi básníkovi a prozaikovi spisovatelskou osobnost vymezenou hlubinněji než žánrově. Editorka Pavla Lidmilová do tohoto svazku zařadila Pessoovy hermetické básně, „statické drama“ Námořník, anglicky psaný Esej o iniciaci a vybrané prozaické fragmenty a dopisy, jež všechny spojuje esoterická perspektiva. Výbor poodhaluje českému čtenáři roušku nad skrytými prameny tvorby jednoho z velikánů tohoto století, který stanul v téže řadě zasvěcenců jako svého času náš J. A. Komenský. Verše přebásnil Josef Hiršal, z portugalštiny přeložila Pavla Lidmilová, z angličtiny Šárka Grauová, předmluvu napsala Daniela Hodrová.
Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa.
Fikce, mystifikace a paradoxy vyznačují literární dílo Portugalce Fernanda Pessoy (1888–1935), publikované až na výjimky teprve po autorově smrti. Dnes světově známý spisovatel se literárně představoval nejen pod svým jménem, ale zvláště v podobě imaginárních autorských osobností, obdařených originálním dílem. Sám o sobě tvrdil, že umělecky „umí pouze lhát“, ale náš výbor z několika okruhů Pessoovy korespondence z let 1913–1935 jej chce ukázat z jiné stránky než jen jako tvůrce roztříštěného ve slavných básnických a prozaických heteronymech (Álvaro de Campos, Ricardo Reis, Alberto Caeiro, Bernardo Soares aj.) a jako někoho, „kdo nikdy nebyl“, totiž jako člověka zajímavého a mnohdy pohnutého osudu. Dopisy ze tří období a tří sfér jeho života přestupují nejistou hranici lži a pravdy a vytvářejí poutavé příběhy, prožité v prvních desetiletích dvacátého století.
Výbor z básní jednoho z nejvýznamnějších moderních portugalských básníků. Obsahuje básně tří fiktivních spisovatelských osobností s odlišnou estetickou a filosofickou koncepcí tvorby, a to Alberta Caeira, Alvara de Campos a Ricarda Reise, jímž autor říkal heteronyma, a dále pak básně podepisované vlastním básníkovým jménem. Verše vyjadřující drama osamělého člověka, zcela oddaného poezii. Druhé, upravené vydání.
Tajemství světa je hlavním tématem Pessovy subjektivní tragédie Faust, kterou Eduardo Lourenço označil za básnické a duchovní dobrodružství, jež bylo koncipováno a uskutečněno jako elegie i epopej Ztroskotání.
Alberto Caeiro je jedno z fiktivních alter-ego portugalského básníka a prozaika Fernanda Pessoy (1888-1935). Stvořitel Pessoa určil Albertu Caeirovi jen krátký pobyt na tomto světě, a to převážně ve venkovském domku na kopci kdesi ve středním Portugalsku. Udělil mu však také roli Mistra svých dalších básnických osobností a souběžně s jeho tvorbou rozvíjel jejich vzájemné styky a diskuse. Význam heteronyma Alberta Caeira shrnuje překladatelka v doslovu. Texty doprovázejí faksimile Pessoova rukopisu, horoskopy a podobizny jeho heteronym a další bohatý výtvarný materiál.
Světově známý portugalský spisovatel F. Pessoa (1888-1935) v této ironické próze logicky dokazuje, jak je možné být zároveň úspěšným bankéřem i uvědomělým anarchistou. Tato ironická "intelekturální povídka" ukazuje další překvapivou stránku autorova díla. Jde o jedno z mála děl, které vyšlo ještě za jeho života. Bylo přeloženo do mnoha jazyků a je uváděno na předních světových scénách.
