Allen Ginsberg byl klíčovou postavou literární avantgardy 20. století, jehož poezie je proslulá svou syrovou upřímností a odvážným zkoumáním společenských tabu. Jeho dílo je poznamenáno hlubokou empatií pramenící z osobních zkušeností a snahou o autentické umělecké vyjádření. Ginsberg se nebojácně stavěl proti cenzuře a aktivně se zasazoval o svobodu slova a práva menšin, čímž jeho tvorba přesahuje pouhou literaturu a stává se manifestem svobody a lidskosti.
Obsáhlý výbor poezie předního amerického básníka Allena Ginsberga, zakladatele literárního hnutí beat generation. Kniha obsahuje jak básně notoricky známé (Kvílení, Kádiš), tak i básně dosud v češtině nepublikované. Výbor „Neposílejte mi už žádné dopisy“ podává ucelený přehled padesátileté Ginsbergovy tvorby v rozmezí let 1947–1997. Kniha je doprovázena autorovými ilustracemi.
Ze sbírek Collected Poems 1947-1980, White Shroud, Poems 1980-1985 a časopiseckých vydání uspořádal převážně sám A. Ginsberg za své návštěvy v Praze roku 1990. Ediční poznámka Cílem tohoto výboru z Ginsbergovy poezie bylo navázat na souborné vydání ginsbergovských překladů Jana Zábrany (Kvílení, Odeon 1990), jež je ohraničeno lety 1950 – 1965, a pokusit se tak doplnit a ucelit obraz díla tohoto předního představitele americké beat generation. Doporučující výbor ze svého díla provedl při své poslední návštěvě v Praze (v dubnu 1990) sám autor; jeho výbor byl sice (především z důvodů rozsahu textů) zkrácen, avšak zároveň byl i (především z důvodů možností překladu a předpokládané srozumitelnosti českému čtenáři) rozšířen o několik dalších básnických textů z let 1965 – 1985, a také o pár čísel z pětiletí následujícího, tj. z posledního období básníkovy tvorby. Výbor je symbolicky ukončen loňským Návratem krále Majáles. Při uspořádání výboru jsme také přihlíželi ke studii Protestní, prorocké a elegické zpěvy Allena Ginsberga od prof. Josefa Jařaba (otištěné v odeonském svazku Kvílení), která pojednává i o posledních desítiletích básníkovy tvorby a která nám pomohla se v básníkově rozsáhlém díle zorientovat. Martin Machovec leden 1991
Dosud nejrozsáhlejší český výbor z poezie předního představitele beatnické generace představuje Ginsberga jako nezastupitelný hlas v poválečné americké poezii i jako nepřehlédnutelný společenský a kulturní fenomén, jenž v neposlední řadě významně ovlivnil i českou kulturní scénu šedesátých let. Textovou část doplňuje editorův esej, bohatý doprovodný materiál včetně ohlasů na Ginsbergovo dílo a rozhovoru s autorem i řada obrazových dokumentů.
Toto vydání obsahuje dvě knihy – Teplouš (Burroughs) a Dopisy o Yage (Burroughs / Ginsberg). „Protagonista mého prvního románu Feťák, Lee, se jeví jako zcela integrovaný a soběstačný, jistý si sám sebou i tím, kam směřuje. V Teploušovi je rozložený, zoufale někoho potřebuje, ať užznámého nebo prostě nějaký kontakt, je naprosto nejistý sám sebou i smyslem své existence.“ Kniha, která nás opět díky svému věcnému jazyku a suchému stylu, temnému humoru a agresivní energii uvádí do Burroughsových vizí, jež se už dávno staly skutečností. Kniha byla napsána v roce 1952, poprvé však vyšla až v roce 1985, česky pak v roce 1991.
Sbírka beatnické poezie poprvé vydaná roku 1956. V USA žalována za údajnou obscénnost. – Původní výbor a doslov Jana Zábrany doplňuje ještě báseň Král Majáles, kterou přeložil Jiří Josek. Další doslov Jan Jařab. – Edice Plamen, ediční číslo neuvedeno. Asi mělo být svazkem č. 111.
Mezi nejznámější básnické skladby Allena Ginsberga patří Kadiš, velkolepý žalozpěv na básníkovu zesnulou matku, jejíž duševní choroba silně ovlivnila jeho dětství. Zárodky básně vznikly v Paříži v roce 1957, kde Ginsberg s beatnickými tvůrci prostřednictvím halucinogenů „rozšiřoval sféru vědomí“. V Kadiši se mu podařilo vypsat se z hlubokých traumat, přičemž k odemknutí podvědomí použil morfium a metamfetamin. Konečná revize proběhla po návratu z Peru, kde užil ayahuasku. Výmluvné jsou názvy dalších básní ve sbírce, jako Meskalin či Kyselina lysergová; autor v nich opět vymítá ducha své matky, lamentuje nad iluzorností univerza a prožívá pocity tvůrčího zmaru i duchovního prozření. V psychedelickém proudu vědomí nechává volně plynout vize, nářky a chvalozpěvy, čímž k nám po šedesáti letech skrze své verše stále živě promlouvá. Básnická sbírka Kadiš a jiné básně, vydaná v roce 1961, obsahuje Ginsbergovy básně z konce padesátých let v klasickém překladu Jana Zábrany. Čtyři dosud nepřeložené básně přeložil Bob Hýsek.
Tato kniha obsahuje krátké povídky a ukázky od amerických autorů, kteří reprezentují legendární beatnickou kulturu, jejímž centrem bylo San Francisco. Mezi hlavními autory najdeme Ferlinghettiho, Cassadyho, Kerouaca, Ginsberga a Corsoa, doplněné o další autory z Ameriky a Evropy. Výbor představuje literární díla dvaceti autorů spolu s úvodními informacemi o jejich životech a je zakončen esejem Aldouse Huxleyho o vlivu drog na uměleckou tvorbu. Povídky se zabývají tématy, která zkoumají neprozkoumané oblasti lidské mysli, odhalují bizarní vize a extrémní zážitky. Autoři se vydávají na cesty fantazie vyvolané halucinogeny, setkávají se s obrazy ráje i temnoty, smrti a sebezničení. Tato antologie je pro dnešního čtenáře ukázkou svobody tvorby psychedelické generace šedesátých let, která zanechala nesmazatelnou stopu v moderní literatuře. Obsahuje úryvky a povídky od autorů jako Neal Cassady, Jack Kerouac, William S. Burroughs, Allen Ginsberg a další, včetně esejů a rozhovorů, které reflektují jejich jedinečné pohledy na svět.
V roce 1977, po dvaceti letech od vydání své přelomové básně Kvílení a Kerouacova kultovního románu Na cestě, se Allen Ginsberg rozhodl vyučovat kurs věnovaný literárním dějinám beatnické generace. Ginsberg znal všechny zásadní postavy beatnického hnutí osobně a sám výrazně ovlivnil veřejné mínění ohledně beatnických básníků a spisovatelů; těžko by se našel komentátor či historik, který by dokázal hovořit o počátcích i vývoji beatnické scény se srovnatelnou zasvěceností. Rozumí se samo sebou, že přednášky v podání této legendární osobnosti byly okořeněné necenzurovanými postřehy a k akademické suchopárnosti měly daleko. V knize Nejlepší hlavy mé generace Ginsberg vychází především z vlastní zkušenosti, popisuje svá první setkání s Kerouacem, Burroughsem i dalšími členy beat generation a nabízí vskutku neotřelý, kritický a přitom nesmírně živý pohled na jedno z nejvýznamnějších literárních hnutí dvacátého století.
Allen zde vyjadřuje své názory na homosexualitu, politiku spojených státu, Kuby i Sovětského Svazu. Vrací se zde ke svým kamarádům, ale i partnerům (Kerouac, Burroughs), poodhaluje něco ze svých zkušeností s drogami etc…
Objevný výbor z poezie jedné z určujících osobností americké poválečné literární scény se soustřeďuje na dosud nepříliš akcentovanou lyrickou tvář Ginsbergova básnického odkazu. V zasvěceném doslovu poukazuje editor na autorovo místo v kontextu světové lyriky i na to, čím jeho radikální přístup k literárním, obecně kulturním i společenským konvencím tento kontext nesmazatelně poznamenal.
