Ihara Saikaku Životopis
Ihara Saikaku byl japonský básník a tvůrce žánru „světa plovoucího“ (ukiyo-zōshi). Jeho raná tvorba se soustředila na haikai poezii, kde dosahoval mimořádných úspěchů v improvizaci. Později se proslavil psaním o finančních a milostných záležitostech obchodní třídy a nižších společenských vrstev. Jeho příběhy, plné erotiky a humoru, odrážely vkus tehdejšího měšťanstva a bavičského světa.
Ihara Saikaku (井原 西鶴, vlastním jménem Hirajama Tógo 平山藤五, 1642, Ósaka – 9. září 1693, tamtéž) byl japonský básník a prozaik, zakladatel měšťanského románu ukijozóši (浮世).[
Jeho životopisné údaje nejsou přesně známy.
Byl prý synem zámožného obchodníka, který po smrti své ženy zanechal zděděné obchodní záležitosti svému účetnímu a sám trávil život cestováním, návštěvami zábavních čtvrtí a psaním. Nejprve psal poezii haikai, kterou studoval od mládí, a byl známý svými improvizačními schopnostmi v soutěžích o vytvoření co největšího počtu veršů za určený čas (v roce 1673 přednesl například za den a noc 16 000 veršů)
Největší proslulost však získal svými ilustrovanými sešitovými romány, kterými založil nový žánr v japonské literatuře typický pro celé období Edo a kterými formuloval estetické ideály měšťanstva. S humorem, nadsázkou a důrazem na vypointovanost příběhů, které tak nabývají mnohdy až anekdotického charakteru, popisoval život v rozrůstajících se městech.
Jeho prózy, napsané hutným, barvitým až dekorativním stylem, spojujícím klasickou eleganci s prostředky hovorového jazyka, byly natolik populární, že se staly náměty pro divadlo kabuki i džóruri. Měly vliv i na generace dalších prozaiků[1] a jsou obvykle rozdělovány do tří oddílů.
příběhy s erotickou tématikou kóšokumono ((好色物), vojenské příběhy bukemono (武家物), tj, příběhy ze života samurajů, ve kterých lze v přehnaném až groteskním zdůrazňování jejich ctností najít prvky satiry, měšťanské příběhy čóninmono (町人物), líčící životní styl měšťanstva a praktiky obchodní vrstvy.