Jan Kotík

Prof. ak. mal. Jan Kotík (4. ledna 1916 Turnov – 23. března 2002 Berlín) byl významný český malíř, průmyslový výtvarník, grafik a pedagog.

Jedná se o syna malíře Pravoslava Kotíka. Od 1969 žil v Berlíně. Člen Skupiny 42, Umělecké besedy a SČUG Hollar, 1974 zakladatel skupiny Systhema. Rané období souvisí s civilizačním programem Skupiny 42 a vychází z postkubistické stylizace reality (Deštivý den, Cyklista). Procházel obdobím geometrické abstrakce, v 60. letech v obrazu uplatnil písmo v podobě kaligrafických znaků. Poté experimentoval s nekonvenčním obrazovým formátem, malířským environmentem, konstruktivními a rituálními variabily (Anatomie MUDr. Tulpa). V 70. letech se zabýval transformací některých principů kinetismu, minimalu, poverismu aj., opíraje se o objevné aspekty konceptuálních postupů (Transformační systém). Začátkem 80. let se vrátil k malbě živelné barevnosti, s náznakem figurální malby. Věnoval se též sklářské tvorbě (kolekce váz – objektů pro Trienále v Miláně, vitráže Skláři pro EXPO ’58 v Bruselu). Autor publikací Tradice a kultura československé výroby, Neúplný kompas.

Jeho otec byl profesorem kreslení na reálce, ale mnohem více byl malíř. V jeho obrazech byly patrné barevné pablesky a mihotavý pohyb. A byla v nich skutečnost to jest malířovo smyslové prostředí. Mladá Boleslav, v níž prožil své dětství, byla město, v němž moderní umění díky několika umělcům nenaráželo na hluchost předsudku. „Klub přátel umění“ pořádal přednášky a výstavy. Po vzoru svého otce se stal malířem už v chlapeckých letech. Velmi jej ovlivnila Kandinského kniha. V roce 1935 se stal žákem profesora Bendy na pražské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1941 absolvoval, odnášeje si od svého profesora znalost exaktní kresby. Jeho malířský start byl úměrný době počátku Protektorátu, kdy k němu došlo. Mladý člověk, který maloval, se stal členem Skupiny 42. Bylo to první a poslední malířské společenství, jehož byl členem. V roce 1957 se mu podařilo uskutečnit samostatnou výstavu u Topičů, která jako jedna z prvních upozornila na to, že žije několik lidí, pro než je moderní umění nejen jedinou existencí bez kompromisů, ale také ne přerušenou kontinuitou.

Autorův raný projev vyrůstal z bohaté domácí i evropské tradice. A mohl navázat na živé vztahy mezi českými a zahraničními umělci. Již v časných kresbách a grafických listech se u něj projevil smysl pro zjednodušení tvaru, jejich uspořádání do přehledných a zřetelných soustav a vyjadření skutečnosti formou srozumitelných znaků. Je v nich zakotven cit pro pevnou stavbu objemu a sošnost tvaru, pro jejich začlenění do prostoru. Výraz reaguje na proměny doby a přitom si zachovává některé příznačné rysy.

Jeho díla jsme mohli u nás v posledních letech jsme mohli spatřit při několika příležitostech, v různých výstavních siních a rozdílném výběru,

Patřil k významným představitelům českého výtvarného umění 20. století. Poprvé své dílo představil na sklonku třicátých let u E. F. Buriana a když nemohl v padesátých letech vystavovat, věnoval se designu – jako tvůrce i teoretik. Ale malovat nepřestal a jeho obrazy v duchu expresívní abstrakce získaly značný ohlas i na mezinárodní scéně. Uznání se dočkal také v Německu, kam v sedmdesátých letech emigroval, domů do Čech se pořád vracel.

Překlady

Lao-c': Tao te ťing : v převodu a s poznámkami Jana Kotíka. Galerie Jiří Švestka, Praha, 2000

Literatura

MLADIČOVÁ, Iva. Kotík (1916-2002). In Publikace věnovaná českému malíři Janu Kotíkovi. Praha : Národní galerie v Praze, 2011. 
KOTÍK, Jan. Neúplný kompas - Jan Kotík. Köln : Index, 1986. 108 s. (čeština) - Květoslav Chvatík o Janu Kotíkovi a českém moderním umění Ivan Bystřina v rozhovoru s Janem Kotíkem