Gérard de Nerval Pořadí knih

Povídkový soubor Dcery ohně z roku 1854 je asambláží sedmi textů, jež psal autor na sklonku svého života. Do značné míry se zde projevuje vliv schizofrenie, jíž autor trpěl, a která v roce 1855 dovedla Nervala až k sebevraždě. K vrcholným textům autorova posledního období patří povídka Pandora, neobyčejně koncizní text, v němž Nerval evokoval svou někdejší návštěvu Vídně, města, kde se každý může stát donjuanovskou postavou milostných zápletek, a kde titulní hrdinka - projekce jeho dvou životních lásek, herečky Jenny Colonnové a pianistky Marie Pleyelové - vypouští ze své skříňky šílenství, jež vrhá vypravěče do mytického prostoru. Nejhlubším ponorem do hlubin rozrušeného vědomí je pak Aurelie, mimořádně lucidní zpráva o tom, jak v období Nervalových záchvatů sen, vzpomínky, mýtus a literatura pohlcovaly životní skutečnost. Halucinace tu přivádějí básníka na rýnské břehy, jež jsou zároveň Valois jeho dětství, a poté mu dávají sestoupit do míst, kde se setkává s mrtvými příbuznými a pochopí, že "jsme nesmrtelní a zde uchováváme obrazy světa, v němž jsme žili". Nakladatelská anotace. Kráceno.

Magické verše Chimér a první, fragmentární verze Aurélie z pera francouzského romantika Gérarda de Nerval, již do češtiny poprvé přeložil Jan M. Tomeš (* 20. 9. 1913).

Textová část tvořena třinácti nádhernými básněmi Gérarda de Nervala. Souběžný francouzský text. Přeložil, doslovem a poznámkami opatřil a ilustroval Karel Zlín.

Miniatura Očarovaná ruka, svědčící o zaujetí autora pro křehké nuance mezi smíchem a hrůzou, je ukázkou černého humoru par excellence.

Původní nedokončená verze historického románu Markýz de Fayolle představuje v Nervalově díle zvláštní odbočku a vyvolává otázky. Nelze ji srovnávat s jeho proslulými texty, až na několik výjimek. Například Georges vyčítá slečně de Fayolle nesplnění slibu věčné lásky, což vyvolává vzpomínku na jejich převlečení do svatebních šatů. Tato retrospektivní vzpomínka, podobně jako v Dcerách ohně, vzkřísí minulost a proniká do přítomnosti. Další analogie se týká barev a jejich evokačních účinků. Vypravěče okouzluje pohled na obrazy mladých žen, přičemž zmiňuje zelené oči, matně bílé čelo a zlatavé vlasy. Nervalovy základní barvy – červená, zelená a zlatá – nesou symboliku, ale autor preferuje nuance a irizace, které naznačují něco víc než jen popisované objekty. Román vycházel na pokračování v deníku Le Temps od 1. března do 16. května 1849, přičemž jeho přerušení koresponduje s politicky rozjitřenou dobou. Je pravděpodobné, že román o bojích republikánů s monarchisty měl tendenci stranění prvním, což by nebylo překvapující vzhledem k autorově víře v republiku z roku 1848. Někteří badatelé se snaží ospravedlnit toto netypické dílo, nacházejí v něm spojení se světem Nervalova díla, avšak převažují otazníky. Tento román, jediný autorův přiznaný pokus o historický román, působí v jeho celku cizorodě, vznikal v době, kdy se soustředil na divadlo a kompozici Cesty do Orientu.

Vyprávění o Šalamounovi, královně ze Sáby a Híramovi, staviteli chrámu, je nádherně převyprávěná legenda Svobodných zednářů, vyňatá z Nervalovy Cesty do Orientu (1851). Zasvěcené komentáře připsal překladatel Jiří Pelán.

Příběh zvěstovatele náboženství drúzů, který přijal svou lidskou podobu al-Hákima 400 let po proroku Muhammadovi. Doslov napsal Nikolaj Savický ml.

Originální texty a jim odpovídající české překlady všech třinácti sonetů Chimér, vrcholného básnického díla francouzského spisovatele (1808–1855), jehož tvorba vyniká hloubkou myšlenek, intenzitou citu a dokonalou formou.

Dvě novely Gérarda de Nervala, jednoho z tzv. „prokletých básníků“ francouzského romantismu. Sylvie (1853) – vzpomínková próza z básníkova rodného valoiského kraje, lyrické vyprávění o dětské lásce k sestřence Sylvii, v němž ožívá kouzlo této krajiny i půvabných venkovských zvyků a slavností. Druhá z próz, kouzla plná a tajemná Aurelie (1855) – výlev snu do skutečnosti, je dílem, jímž se nešťastný Nerval nesmazatelně vepsal do dějin literatury. Básnická próza silně poznamenaná básníkovou duševní chorobou, patří k nejkrásnějším vylíčením zážitků lásky v romantické literatuře. Předmluvu napsal Ludvík Kundera.