Edice současné poezie Cesty představuje významnou knižní edici, kterou vydávalo nakladatelství Mladá fronta v letech 1957–1968. Vyšlo zde celkem 100 číslovaných svazků seznamující čtenáře se současnou českou a v menší míře i překladovou básnickou tvorbou. Na mimořádné grafické podobě edice se postupně podíleli Zdeněk Sklenář, Milan Hegar, Sylvie Vodáková a Václav Sivko.
Cesty se ztrácejí bůhvíkde, každou chvíli se odkudsi ozve nějaký neznámý zvuk, pořád tu něco hrozivě praská, výhrůžně šustí, a když padne soumrak, vzduch prosytí večerní rosa a les zahalí temný, modrozelený stín. Vever zaklapne jednu ze svých mnoha učených knih, kterou měl právě rozečtenou, opustí svoje sídlo mezi dvěma starými duby a opatrně se spustí po žebříku dolů, aby se pokusil na Černém palouku někoho přesvědčit, že není obyčejná veverka. Pokud nikoho nepotká, alespoň obhlédne svoje království. Co na tom, že hlavou zdejšího lesa je od nepaměti veveří královna, toho času moudrá Vevera IV. ze Zrzavic? Vever je do hloubi své ješitné veveří duše přesvědčený, že je to právě on, kdo je tu nejdůležitější. Navzdory tomu se zdejší život odvíjí v zaběhaných modrozelených kolejích. Bludičky na potkání vyprávějí nějaké bludy. Jezevec jednou do roka navštíví vevera, aby si půjčil jednu knihu a měl následující rok zase co číst. Pan hajný Josef Hrozný se nezlobí ani tehdy, když zakopne o bludný kořen. Pařezy mlčí jako zařezané. Hejkal se vyhýbá lidem a hejká od rána do večera. Trpaslík Vachtl - individuum značně nespolehlivé a podezřelé - je jedna ruka s jedovatými muchomůrkami. Všichni tu počítají na maliny, šišky a lískové oříšky. A lišaj smrtihlav je dobromyslná noční můra, která má sice hrozivé jméno, ale neublížila by ani mouše. Vítejte v Modrozeleném lese!
Na první pohled by se leckomu mohlo zdát, že poušť je jen pustá krajina, všude jen písek, občas nějaká oáza, v nejlepším případě tu a tam kámen, pelyněk nebo tamaryšek. Čas od času tudy proběhne škorpion, proletí pták nebo projde karavana ale jinak se neděje vůbec nic. Opak je pravdou. Poušť bývá často místo plné neklidu, napětí, leckdy i nebezpečí. Zejména, když jedno malé zrnko písku podlehne poněkud troufalé představě, že je ze všech písečných zrnek na celé poušti nejkrásnější, a vydá se hledat někoho, kdo by měl na to stejný názor. Pohádkový cyklus Magdaleny Wagnerové nabízí dětskému čtenáři malou okružní jízdu okolo skoro celého světa, od jedné pouště k druhé, a to za vydatné pomoci větru a půvabných ilustrací Pavla Sivka.
Pohádkový příběh s výstižnými ilustracemi Pavla Sivka se odehrává výhradně mezi psy. Je však určen pro všechny malé i větší čtenáře nezávisle na tom, jestli doma nějakého psa mají nebo ne.
Modré království, kde se tento klasický pohádkový příběh odehrává, je poznamenáno velice zvláštním vztahem k modré barvě. Modř se stává nejen barvou určující charakter země, ale především symbolem absolutní moci stárnoucího krále. Jeho dcera však již patří ke zcela nové generaci a hodlá převzít vládu sama. Král nesouhlasí a chce, aby se dcera nejdříve vdala a veškeré státnické povinnosti aby přešly teprve na jejího manžela. S princezninou nesouhlasí ani první rádce, který má s Modrým královstvím docela jiné plány... Ale protože jsme v pohádce, můžeme se spolehnout na to, že dobro nakonec zvítězí.
Text předcházející Ondaatjeho knihu "Anglický pacient", za kterou obdržel prestižní Booker-Prize, je strhujícím popisem osudů Patricka Lewise, jenž ve 20. letech tohoto století přichází z kanadských lesů do Toronta, aby zde prožil svůj příběh prostoupený novou podobou civilizace a komunikace. Vypravěčská bravura v sebe pojímá jak prvky psychologické drobnokresby, tak i velké milostné téma. "V kůži lva" udivuje mistrovstvím jazyka i stylu, kde může vnímavý čtenář nalézt širokou škálu nejrůznějších výrazových prostředků včetně znaků romantismu, bez kterého se skutečný příběh neobejde, jakož i snahu překračovat hranice mezi historií a mystikou.
Román o třech torontských ženách, jimž jejich svůdnická a vypočítavá přítelkyně zasáhne tragicky do života.
Tři spolužačky z univerzity svede dohromady společný úděl, když jim jejich společná přítelkyně postupně odloudí manžely. Ta si s drzou bezprostředností pohrává s city a osudy svých přátel, dělá jí potěšení manipulovat s jejich životy a zdá se, že proti jejímu sprostému vyděračství a patologickému intrikánství jsou slušní lidé bezmocní. Autorka v psychologicko-dramatickém příběhu udržuje napětí do poslední stránky a v úměrné míře odvádí i povinnou daň módní mystice a psychologii.
Vyprávění o veverce Madlence a její rodině, jejím nejlepším příteli malém Smrčkovi a dalších zvířátkách z jejich lesa: zajíčkovi Matýskovi, jezevci Bručounovi, vrabčácích Oli a Čirikovi ...