Ljudmila Jevgeněvna Ulická Knihy

Zatím poslední a nejintimnější román Ljudmily Ulické. Autorka se v něm podobně jako ve svých předchozích textech věnuje tématu paměti, tentokrát paměti ryze rodinné – i zde jsou však malé dějiny neúprosně válcovány těmi velkými. Vesměs tragická minulost, o níž zastrašená generace rodičů Ljudmily Ulické před svými dětmi zarytě mlčela, se teprve po smrti všech jejích aktérů odhaluje a vstupuje do současnosti díky truhličce starých dopisů a odtajněným materiálům KGB. Žebřík v názvu románu neodkazuje jen ke starozákonnímu Jákobovu snu o žebříku, nad nímž stál Hospodin, který mu slíbil, že jej nikdy neopustí. Nevede pouze do nebe, ale především k poznání. Čtenář napjatě sleduje, jak za ním svou strastiplnou cestu urazil dědeček hlavní hrdinky – Jakov, autor dopisů, jež se staly impulsem pro rozsáhlou rodinnou kroniku. Jákobův žebřík je také spojnicí generací, symbolem obnovené paměti. A rovněž příběhem, který vypráví o možnosti štěstí v jakékoli době: v epoše represí, stagnace i chaotické současnosti.

Kniha povídek ruské autorky líčí zvláštní osudy lidí, kteří statečně zápasí s chudobou a nepříznivými společenskými podmínkami 30. let 20. století v SSSR.

Osou románu Ljudmily Ulické je reálný osud polského Žida Oswalda Rufajzena, který za války pracoval pro nacisty jako tlumočník a podařilo se mu zachránit s nasazením vlastního života mnoho lidí před jistou smrtí. Pomohl například několika stovkám Židů při útěku z ghetta na zámku v běloruském městečku Mir, jenž v románu Ulické vystupuje pod názvem Emsk. Před válkou se účastnil akcí sionistické mládežnické organizace Akiva, ještě za války se nechal pokřtít, později se stal mnichem a přijal jméno bratr Daniel. Tuto strohou kostru příběhu, jež se čtenáři odkrývá již po několika málo stránkách četby, Ulická obohacuje celou řadou dalších motivů, jež mnohdy svou oporu rovněž nalézají ve skutečnosti.

Nadaný a ambiciózní lékař Pavel Alexejevič Kukockij se snaží prosadit znovuzavedení práva na potrat, o něž sovětské ženy přišly Stalinovým nařízením z roku 1936. Tento boj za vnitřní svobodu člověka a možnost vlastní volby však překazí jeho slibně zahájenou kariéru. A otřese se také jeho idylický rodinný život, když do něj vpadne sirotek po sousedce, jež zemřela právě při nelegálním potratu. Kukockého případ je typický pro Sovětský svaz 40. a 50. let, kdy se soukromí ocitlo ve vleku nelidské epochy. Ljudmila Ulická rozehrává svůj román na pozadí krátké poválečné euforie, stalinských kampaní proti genetice a kosmopolitismu, Stalinovy smrti a následného dočasného tání. Čtenáře provází tehdejší Moskvou, Petrohradem, ale i rozvalinami starověké civilizace na černomořském pobřeží. Ptá se přitom na sílu rodinné tradice, schopnost lidské paměti, na hranice mezi zdravím a nemocí či životem a smrtí. V roce 2001 získala autorka za Případ Kukockij prestižní ocenění Ruský Booker.

Ve stejném roce, kdy umírá J. V. Stalin, se ve škole setkávají tři přátelé, jejichž osudy se propletou do jednoho dlouhého a složitého příběhu. Učitel Viktor Julijevič Šengeli se je snaží nadchnout pro ruskou literaturu, a právě prostřednictvím této postavy se autorka snaží přiblížit a snad i nově interpretovat ty nejlepší tradice ruského písemnictví – od Puškina a Gercena přes Dostojevského k Mandelštamovi, Achmatovové, Solženicynovi a Brodskému. Zároveň ale tři mladí hrdinové začínají chápat pravou podstatu sovětského režimu, v jehož spravedlnost a správnost na počátku věří, a postupně se z nich stávají společenští vyděděnci.

Spisovatelka Ljudmila Ulická poodhaluje čtenáři vnitřní svět ruských žen, svět na první pohled zbavený jakékoli vnější logiky. Leitmotivem a také hybatelem veškerého dění je lež – nezištná, vyslovená s touhou po lepším životě, který nezbývá než si vymyslet. Hlavní hrdinka Žeňa je konfrontována s nejrůznějšími fantaziemi svých přítelkyň, příbuzných a známých, nad nimiž jen tiše žasne. Irene lže o smrti svých dětí, Naďa si vymýšlí staršího bratra a třináctiletá Lála milostný poměr s dospělým mužem, Anna Veniaminovna oklame naivní školačku Mášu, když se vydává za básnířku. Ljudmila Ulická se znovu představuje jako vynikající pozorovatelka všednodennosti, jíž nechybí jemný smysl pro detail a obšírné souvislosti. Čtenář prostřednictvím těchto smyšlených i pravdivých příběhů proniká nejen do bizarního a dnes již zaniklého světa obyvatelek Moskvy a letních hostí Krymu, ale i do jejich nitra, k jejich slabostem.

The novel tells the story of Daniel Stein, a Polish Jew who miraculously survives the Holocaust by working for the Gestapo as an interpreter. This charade allows him not only to save himself, but to help hundreds of others by sharing vital information with those in peril.

Medea Georgievna Sinoply Mendez is an iconic figure in her Crimean village, the last remaining pure-blooded Greek in a family that has lived on that coast for centuries. Childless Medea is the touchstone of a large family, which gathers each spring and summer at her home. There are her nieces (sexy Nike and shy Masha), her nephew Georgii (who shares Medea’s devotion to the Crimea), and their friends. In this single summer, the languor of love will permeate the Crimean air, hearts will be broken, and old memories will float to consciousness, allowing us to experience not only the shifting currents of erotic attraction and competition, but also the dramatic saga of this family amid the forces of dislocation, war, and upheaval of twentieth-century Russian life.

A wry, moving and dark story about Russians adrift in New York by award- winning Ludmila Ultiskaya, hailed by Gary Shteyngart as 'one of the most important living writers'.

An intense and dramatic reimagining of a plague outbreak in 1930s Moscow invites parallels with our pandemic-stricken times.