Zdeňka Vasiljevová

Zdeňka Vasiljevová-Schäfflerová byla japanistka, historička, lektorka češtiny a překladatelka z japonštiny, korejštiny, angličtiny a ruštiny.

V letech 1953–1958 absolvovala obor japonština a dějiny Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy. Od počátku vysokoškolského studia se zaměřovala na problematiku dějinného vývoje Dálného východu a souběžně navštěvovala přednášky a semináře z obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v posledních ročnících studia pak rovněž přednášky z mezinárodních vztahů a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

V letech 1958–1961 byla zaměstnána jako odborná pracovnice v knihovně Orientálního ústavu Československé akademie věd. Poté, mezi lety 1961–1965, absolvovala interní vědeckou aspiranturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, v jejímž průběhu (1964–1966) byla vyslána na studijní stáž do Ústavu společenských věd (Šakai kagaku kenkjúdžo) Tokijské univerzity, zaměřenou na studium japonského vnitropolitického vývoje 30. let. V roce 1967 tam absolvovala další studijní pobyt. Mezi lety 1966–1990 pracovala jako odborná asistentka na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde roku 1969 obhájila kandidátskou práci. Na katedře přednášela dějiny Japonska a srovnávací dějiny Dálného Východu ve starověku a středověku, vedla historické semináře a podílela se na výuce japonského jazyka.

V letech 1981–1982 absolvovala půlroční stáž opět v Ústavu společenských věd Tokijské univerzity. Během pobytu v Japonsku vedla kurzy češtiny pro pokročilé, pořádané Společností Japonsko-Československou v Tokiu, a spolupracovala při organizování akcí této společnosti. Zúčastnila se řady diskusí v japonských televizních a rozhlasových stanicích. Podílela se také na překladech některých děl české literatury do japonštiny (s Šimako Murai dramata M. Kundery a J. Topola).

Ve vědecké práci, kromě problematiky moderního japonského politického systému a novodobých ideologických proudů, věnovala pozornost otázkám feudalismu a jeho forem v zemích Dálného Východu. Dále se zabývá výzkumem česko-japonských vztahů, zejména v období 19. a počátku 20. století, a v současnosti rovněž výzkumem česko-filipínských vztahů v témže období. Rozsáhlá je i její osvětově popularizační činnost, zejména reportáže a články v periodickém tisku. Pravidelně spolupracuje s dramatičkou a režisérkou Šimako Murai při inscenacích jejích her v České republice a spolupracovala při natáčení koprodukčního animovaného filmu režiséra K. Kawamota Šípková Růženka aneb Spící krasavice (1989). V letech 1991–1993 se zúčastnila práce česko-japonského výzkumného týmu zabývajícího se problematikou etnických vztahů v transformující se společnosti.