Milan Hübl
Český historik a publicista. Narozen 27.1.1927 v Nitře (Slovensko), zemřel 28.10.1989 v Praze. PhDr., CSc. Specializoval se na dějiny dělnického hnutí a otázky soudobého socialismu. Patřil mezi hlavní představitele reformního myšlenkového proudu v KSČ během 60. let. Zapojil se do debat o novém státoprávním uspořádání Československa, patřil mezi hlavní propagátory pochopení pro slovenské národní aspirace. Obhajoval dvoučlennou federaci. Zasedal ve vládním výboru pro otázky federalizace. V letech 1968–1969 byl rektorem Vysoké školy politické ústředního výboru Komunistické strany Československa. Pracoval jako poslanec ve Sněmovně národů Federálního shromáždění ČSSR do prosince 1969, kdy rezignoval. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ. Během normalizace se angažoval v opozičních strukturách. V roce 1977 se Hübl stal signatářem Charty 77. Podílel se na vydávání samizdatových materiálů a v letech 1987–1989 byl redaktorem ilegálních Lidových novin.