Zdeněk Pluhař Pořadí knih (chronologicky)

Nová próza národního umělce Zdeňka Pluhaře je knihou vzpomínek, jakýmsi fiktivním memoárovým románem, do něhož autor uložil své dojmy a prožitky z let dvacátých a třicátých. Na příběhu nenaplněných lásek dvou kamarádů a osudech dalších obyvatel jednoho brněnského měšťanského domu se rozvíjí barvité panorama první republiky s její piroteskní zajímavostí i tragickým iluzionismem. Meziválečná republika je přitom nazírána s karnevalovým šarmem, jako tragikomické divadlo s názvuky operety i pohřbu. Autor se však nesnaží o laciné karikování doby, ale o pravdivé svědectví, které svou neotřelostí zaujme pamětníky i mladší generaci.

Dvě baladicky laděné novely již dříve vydané samostatně. Jeden stříbrný (poprvé vyd. 1974) líčí příběh uprchlíka z protektorátu mezi lesními dělníky ve slovenských horách. Devátá smrt (poprvé vyd. 1977) je psychologická novela s detektivní zápletkou.

Nový román národního umělce Zdeňka Pluhaře přináší tentokrát komorně laděný příběh z divadelního prostředí. Hrdinu, nadšeného milovníka umění, přivedly náhoda a spletitá osobní situace na místo ředitele divadla. Ve zralých letech, kdy kariéry už končívají, přichází na malouregionální scénu a s přímočarým idealismem amatérů ji chce pozvednout ideově, režijně i herecky. Jeho život tak získává nový impuls a smysl; osobité pojetí tvůrčí práce a snaha, aby se výchovná funkce umění neredukovala na pouhý didaktismus a umělecká aktuálnost na aktualitu – a to v situaci, která je povážlivě komplikována jeho milostným vztahem k začínající herečce. Vyváženost Pluhařových děl tkví v autorově schopnosti zprostředkovat poutavým, psychologicky i sociálně konkrétním příběhem závažný společenský obsah, a navíc dát textu obecnější platnost a nadčasové vyznění. Autorova znalost prostředí, výstižná kresba postav i doby, jazyková kultivovanost, spád děje a myšlenková naléhavost předurčují tento román k vřelému přijetí.

Román vypráví o středoškolském profesorovi, který dovedl za okupace své studenty k maturitě, a po válce dál sleduje jejich životní cesty.

Mladý inžinier - statik Jakub vstupuje do novej etapy svojho života po oslobodení z koncentračného tábora roku 1945. Technická polovička jeho osobnosti sa realizuje v odvážnom projekte mosta, tá druhá - dobrodružná vedie hrdinu s vytrvalosťou detektíva za vyriešením niekoľkých záhad.

Příběh českého inženýra ve Francii, kde těsně po válce jako detektiv-amatér odhaluje zradu na skupině francouzských partyzánů. Těsně po osvobození poznal v koncentračním táboře, kde byl za války internován, členku francouzského Červeného kříže. Ta byla označena jeho umírajícímpřítelem za zrádkyni jejich skupiny. Hrdina odjíždí za rok do Francie pro jeho dceru a najde záhadnou Francouzku, do které se zamiluje. Vyřeší případ zrady a vrací se domů. 2. vydání

V tomhle románě se autor se zabývá obdobím hospodářské krize za první republiky. Děj románu umístil do prostředí skaláků na Českomoravské vysočině. Využil dovedně motivu odkrývání kriminální zápletky, vinu na vraždě předáka skaláků odvodil přitom v duchu své tvorby z neutěšených sociálních poměrů.

S morálnymi aspektami je spätý príbeh utečenca s Protektorátu, ktorý po hlbokom ľúbostnom a mravnom otrase hľadá azyl v parte lesných robotníkov, každý z nich má svoje osobné dôvody byť v opozícii voči ľudáckemu režimu.

Sú obdobia aj udalosti, pod ktorých vplyvom sa normálne ľudské životy menia na nebezpečné dobrodružstvá. A práve do takejto situácie postavil koniec tridsiatych rokov sympatického mladého muža, ktorý v službách vlastného svedomia uskutočňuje riskantné akcie v pohraničnom pásme, v čase budovania obranných opevnení v severných Čechách, a pritom má ustavične v pätách sfanatizovaných sudetských Nemcov aj četníkov predmníchovskej republiky. Jeho skoro detektívnu históriu budú čitatelia iste s napätím sledovať: príbeh sa začína za podozrivých okolností okolo mŕtveho tela neznámej dievčiny v hotelovej izbe a na jeho konci sa stáva obeťou kainovského komplexu iná z postáv, autorom výrazne charakterové odlíšených a psychologicky prekreslených. Do príbehu plného extrémnych situácií a zvratov osudovo zasiahne aj sklená dáma, kameň s dievčenským portrétom, ktorá niekoľko ráz zmení majiteľa a tým súčasne i svoj význam. V Sklenej dáme nám Zdenék Pluhaŕ oživuje dusné ovzdušie a horúcu pôdu severočeského pohraničia z tridsiateho ôsmeho roku, aie zároveň nás strhne rušným a dramatickým dejom.

Těžiště tohoto psychologicky pojatého příběhu, spojeného s dobou počátku 40. let 20.st. i s morálními aspekty, položil autor do stupňujícího se napětí mezi uprchlíkem z protektorátu a skupinou lesních dělníků ve slovenských horách, která jej vzala do party. Každý z nich má osobní důvod být z dohledu luďáckých úřadů, a proto sled divných, až hrozivých okolností, které před nimi po Martinově příchodu náhle vyvstanou, svádí jejich pohledy stále častěji k novému kamarádovi a vypalují mu na čelo cejch udavače. Jistotu, bylo-li jejich podezření liché či oprávněné, jim nakonec přinese Martin sám.

V malém průmyslovém městečku v Jizerských horách, docházelo v roce 1938 k dramatům, o jakých se tu dočteme: žili zde vedle sebe zfanatizovaní henleinovci, političtí emigranti-němečtí antifašisté, lidé horečně budující systém opevnění na obranu republiky, čeští i němečtí dělníci- a nad jejich hlavami visel těžký mrak, houstnoucí atmosféra blížící se válečné pohromy. Poslední okamžiky před celonárodní katastrofou. Tříbení charakterů lidí postavených před jednoznačnou volbu: s námi, nebo proti nám. To vše dokázal Zd. Pluhař. vykreslit v dobře vyfabulované dějové zápletce, plasticky a poutavě.

Román pod symbolickým názvem Konečná stanice vypráví o několika lidských osudech z prostředí domova důchodců a je jakýmsi protějškem k jeho románu Ať hodí kamenem z prostředí dětských domovů. Přináší citlivý pohled do psychiky starého člověka, těžce se vyrovnávajícího s osamoceností a problémem stáří. Autor ukazuje, že ani za zdmi tohoto domova není klid, zmoudření a porozumění, že lidé tu žijí stejnými vášněmi, radostmi a bolestmi jako všude jinde, zraňují se, milují, nenávidí, chovají se čestně i hanebně a že stáří je ani nezbavilo charakteru, ani nezušlechtilo.

Psychologický román o člověku, který zrazuje obecné ideály tím, že je přizpůsobuje svým představaám a potřebám.

Příběh chlapce, člena party Panterů, který postupně začne mít strach z účasti na trestných činech party a hledá řešení své situace.

Kniha odkrývá kritické momenty zdánlivě harmonického manželství dvou intelektuálů - docenta archeologie a asistentky ve virologickém ůstavu.

Dojemný román o dětech z prostředí nápravného dětského domova je adresován především rodičům, aby je přiměl k zamyšlení a připomněl, že každé dítě má právo na šťastné dětství.

Román opisuje osudy troch mladých Čechov v pofebruárovej emigrácií, ktorí ilegálne prekročili československú hranicu a dostávajú sa do zberného tábora v NSR. Druhé vydanie v slovenčine. 73-014-82

Román Opustíš-li mne byl událostí v české literární produkci padesátých let (vyšel v roce 1957) a svoji popularitu i společenskou závažnost zpracovaného tématu si podržel dodnes. Spolu s Občanem Brychem Jana Otčenáška představuje široce založený obraz reakce určitých tříd a sociálních skupin na únor 1948 a pro bohatý dokumentární podklad si uchovává i značnou poznávací hodnotu. Parta tří mladých Čechů ilegálně překračuje hranice a vydává se za představou svobody a demokracie Západu. Jejich anabáze uvázne však ihned zpočátku v bodu, se kterým ani jeden z hochů nepočítal: ve sběrném táboře uprchlíků ve Valce u Norimberka. Po zdlouhavých výslechových procedurách následují měsíce čekání a prázdného zoufalství; v tomto okamžiku se dosud společné osudy tří kamarádů začínají štěpit a každý z nich pokračuje směrem, určeným jeho charakterem a svědomím.

Pracovní tématika románu, kterým autor reagoval na nejaktuálnější společenské problémy, které osobně důvěrně znal. Čerpal z fondu vlastních zkušeností na stavbě Vírské přehrady, a kniha spadá do literárního období - budovatelský román. Dialektika velkého společenského procesu jetu zobrazena v bolestných vnitřních proměnách hlavních postav.

Životopisný román o vynálezci lodního šroubu Josefu Resslovi.

Zobrazuje Francii od Mnichova až do roku 1945. Román o francouzském vojáku, který ani jednou nevystřelil v pevnostech Maginotovy linie, ale po vyváznutí ze zajateckých táborů poznal celou hloubku zrady kolaborantských vrstev a stal se pak hrdinným partyzánským bojovníkem. Část nákladu brožovaná. Vydání 2., v nakladatelství Naše vojsko 1. vydání.

V románě se odráží zážitky a prožitky vězně koncentračního tábora v Terezíně (sám autor měl právě z tohoto koncentračního tábora zkušenosti), kde líčí pocity marnosti nad ztrátou svobody, nad ovládáním jeho života jinými lidmi).

Román o dramatických dobrodružstvích při stavbě první transamerické železnice, která spojila východní a západní pobřeží Severní Ameriky.

Jedná se o populárně vědeckou knížku, sestavenou z příspěvků autora pro předválečnou "Vědu a život".