Jedná se o první překlad operního průvodce do češtiny. Najdeme tu víc jak 130 skladatelů řazených abecedně a jejich životopisy a díla. Celkem je tu na čtyři sta oper včetně jejich podrobného obsahu, rolí, libretistů, překladatelů, světových i českých premiér a dirigentů. Nechybí ani notové příklady, fotografie a kresby, slovníček pojmů, rejstříky. České vydání je oproti originálu navíc doplněno dalšími informacemi o české opeře.
Práce, založená na mnohaletém výzkumu a studiu pramenů, se zaměřuje na historii fenoménu, který byl po druhé světové válce na více než čtyři desetiletí téměř zapomenut, přestože tvořil nedílnou součást kulturního života Prahy. Autorka se soustředí na pražské německé divadlo, jehož význam nelze opomenout ani v kontextu dějin českého Národního divadla. Jako výchozí bod zvolila rok 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo na Vinohradech (dnešní Státní opera Praha). Kniha sleduje vývoj hudebního divadla, které v Praze dosáhlo vysoké umělecké úrovně díky osobnostem jako Angelo Neumann, Gustav Mahler a Alexander Zemlinsky, a také vývoj činohry a dalších divadelních žánrů. Autorka zasazuje tento vývoj do širšího historického kontextu, čímž přesahuje obor teatrologie a vytváří obraz dějin pražské společnosti a česko-německých vztahů od druhé poloviny 19. století do druhé světové války. Kniha obsahuje šest kapitol sledujících jednotlivá historická období a sedmá kapitola shrnuje autorčiny poznatky k otázce významu německého divadla. Základní text doplňuje faktografická část s představeními a uměleckými osobnostmi na přiloženém CD, a také obsáhlá obrazová příloha.
Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík.
Dnes již klasická monografie z roku 1969 vychází nyní česky poprvé. Na pozadí vídeňské společnosti přelomu století tu rakouský hudební sociolog vytváří obraz umělce jdoucího všemi silami za svou tvůrčí vizí. Dotýká se vnitřního kontrastu společenského prostředí, schopného na jedné straně inspirovat epochální dílo a na straně druhé žít intrikami a sprostými pomluvami. Autor si rovněž klade otázku, co způsobilo po letech odmítání mahlerovský boom druhé poloviny 20. století. Text knihy autor pro české vydání revidoval, přeložily jej Jitka Ludvová a Jana Pátková. Doplněno o obrazovou dokumentaci českých reálií s Mahlerem spjatých.
Katalog k výstavě. Výstava Račte vstoupit do divadla vychází z polozapomenutého fenoménu divadelních cedulí, ukazuje jejich obsahový i formální vývoj a všechny funkce, které cedule a divadelní plakát plnily a plní: ve své době sloužily jako pozvánka na představení a často i jako umělecký artefakt, v současnosti jsou jedinečným pramenem teatrologického bádání, umožňujícím přesnou rekonstrukci repertoáru divadel. Výstava je však koncipována šířeji – jako obraz divadelního života v českých zemích od 17. století, kdy vznikaly první periochy řádových scén (předchůdci pozdějších cedulí), do poloviny 20. století, s přesahy až do současnosti. Cedule k jednotlivým představením jsou proto doprovázeny dalšími atraktivními exponáty, ilustrujícími divadelní tvorbu – scénickými a kostýmními návrhy, fotografiemi, vzácnými rukopisy a tisky, realizovanými kostýmy, modely scén, rekvizitami, obrazy a bustami. Důraz je kladen na ty instituce, jejichž historie je podrobně zmapována právě díky divadelním cedulím (Stavovské, Prozatímní, Národní a vinohradské divadlo v Praze, brněnské Národní divadlo, kočovné společnosti…). Poprvé vystaveny budou i nově nalezené předměty ze 17. a 18. století.
Encyklopedická publikace vychází jako první svazek rozsáhlého projektu Česká divadelní encyklopedie, připraveného Divadelním ústavem. Obsahuje 350 hesel věnovaných osobnostem (skladatelům, kapelníkům, zpěvákům a zpěvačkám, libretistům, tanečníkům, choreografům, výtvarníkům a hudebním publicistům), které spoluvytvářely hudební divadlo 19. století u nás v českém i německém jazyce (jejich národnostní složení je ovšem pestřejší). Každé heslo tvoří oddíl biografický, výkladová část, soupis tvorby a oddíl pramenů a literatury. Text provázejí reprodukce dobového ikonografického materiálu.
