Scott William Knihy

Ženě nesměl nikdo ubližovat jinak okamžitě následovala pomsta.

Dva muži mě hnali z kanceláře. Nedali mi možnost na obranu a sebrali mi zbraň i mou hvězdu. Nevěřil jsem vlastním očím. Uprostřed prostranství se nacházely čtyři dřevěné sloupy, každý dvakrát vyšší než člověk. Pod vrcholkem je obepínaly železné obruče a z nich visely řetězy s okovy na krk. Zatímco mě marshalův zástupce držel v šachu namířenou puškou, Morris zvedl ze země jeden okov, otevřel ho a přiložil mi ho k hrdlu. Dotek železa mi vyhnal na těle husí kůži – nebo to byl strach?

Banda se rozdělila. Poté, co přepadli banku v Plainview, se každý z pětice mužů rozjel jiným směrem. John Overmill s lupem v sedlových brašnách se pustil daleko stranou od hlavní cesty směřující na sever. Projížděl skalnatou oblastí, podkovy koně hlasitě zvonily na kamenitém terénu. Písek a štěrk létaly do výše. Přicházel večer a brzy se již jen vrcholky hor leskly v posledních paprscích slunce. Sesedl. Brašny s penězi visely nedbale přehozené přes koně. John Overmill si je teď hodil na ramena, vzal pušku a zmizel mezi skalami.

Čtyři jezdci působili odhodlaně. Byli to jezdci z ranče M. Z přimhouřených očí se jim nebezpečně blýskalo, když si měřili pohledy Dala McDowella, který právě na břehu Mustang Creek rozdělával celtu.

V Perrytonu nás řvoucí dozorci vyhnali z nákladního vagonu. Příjezd trestanců v okovech byl vždy divadlem pro počestné obyvatele města. Zírali na nás, na naše mizerné oblečení, na řetězy, které jsme měli na zápěstích a kotnících. Nikoho ani nenapadlo, že vězeň číslo 16324 je texaský marshal. Doufal jsem, že mě nikdo nepozná. Jinak bych nepřežil příštích čtyřiadvacet hodin. Můj úkol zněl: zkontaktovat uvězněného Lewa Mashama, jednoho z nejúspěšnějších lupičů všech dob. Před osmi lety uloupil z vlaku milion dolarů. Když ho potom chytili s prázdnýma rukama, neprozradil ani za nic, kam peníze ukryl. Nyní chyběly tři týdny do jeho propuštění…

Dostavník, který patřil Zámořské poštovní společnosti, přijížděl z Lubboku a jeho cílem bylo Amarillo. Průvodce se opřel. Zbraň měl postavenou mezi stehny. Měl napolo zavřená víčka a na hrozící nebezpečí ani nepomyslel..

Jezdci se řítili po hlavní ulici ve Wichita Falls jako smečka rozzuřených ďáblů. Stříleli kolem sebe jako diví a hulákali, jako kdyby vypili zásobu whisky ze všech saloonů. Těch pár lidí, kteří byli ještě na ulici, hledělo zmizet v domech. Ti, kteří už byli doma, zavírali dveře a okenice, protože člověk nevěděl,na jaký šílený nápad ti muži přijdou.

Glenn Anderson pozdravil syny i jejich přátele. „Rád vás vidím po těch letech.“ Takto promlouval, ale současně cítil nenávist, která ho zevnitř rozežírala stejně jako jeho choroba. Byla to smrtící nenávist bez slitování. Nenávist vůči texaskému marshalu Madisonovi.

Ten muž zemřel v mých rukou. A já, texaský marshal Bill Waco, jsem měl průvodce transportu peněz vlastně chránit! Ale dokázal mi z posledních sil povědět jméno svého vraha. Soudce Buchanan mínil, že nebudu mít žádný problém toho rančera zatknout. Také já jsem si byl jistý a rozhodl jsem se, že vraha překvapím na jeho ranči a přivedu ho pod šibenici, aby byla vražda potrestána. Jenže osud to myslel jinak, protože jsem úplně ztratil hlavu kvůli rančerově dceři…

Tvář toho muže byla jako z kamene. Nevnímal čpící dým, který se zvedal z vypáleného domu. Neviděl ani supy, kteří kroužili na modrém texaském nebi. Vznášeli se ve velkých kruzích nad pozemkem, který se stal hřbitovem. Muž nemohl odvrátit zrak od krve své ženy a syna. A od jejich mrtvých těl. Pak jeho ochromení přešlo. Zvedl pravou ruku, jako ke svaté přísaze.

Železniční tábor v Dalhartu připomínal divoké hnízdo. Společně s Joem Madisonem jsme zde nastolili pořádek. Nemohli jsme ovšem ve městě zůstat trvale, i když byl městský marshal Bob Dermitt sám příliš slabý na to, aby zde dokázal udržovat poměry v mezích zákona.

Willard Klinger neměl rád svou práci v bance. Ba nenáviděl ji natolik, že si často pohrával s myšlenkou prostě odejít, aniž by dal výpověď. Ale samozřejmě by na odchodu nezapomněl vybrat těžký sejf za svým psacím stolem… Také v tento okamžik na to myslel. Okolnosti byly příznivé. Jeho šéf Waterford byl na obědě a nechal v bance klíče nutné k otevření trezoru. Byla by to otázka několika minut, pokud by se Klinger odhodlal to udělat. Potřeboval jen trochu odvahy a rychlého vytrvalého koně. Jednou to udělá. Snad zítra, snad za tři měsíce… Někdy, až bude jeho znechucení nesnesitelné.

Vedle pásu keřů kolem Red Deer Creeku hořel nízký oheň. Okolo se míhaly odlesky plamenů. Tmou se neslo jednotvárné zurčení vody. U ohně seděl na zemi muž a kouřil. Jeho kůň byl přivázán k větvi keře. Muž byl vysoký a oblečený v černém. Přijel do tohoto kraje se stádem ovcí. Žena, kterou miloval, mu jednoznačně vysvětlila, že o něj nestojí. To ho sžíralo. Ztloukli ho a vyhnali ze svého tábora. Jeho nenávist a touha po pomstě přebily jakékoliv ohledy a zábrany, které měl. Zastřelil ze zálohy jejího manžela Scotta Sheldona, který ho zbil. Stal se z něj sprostý vrah...

Ten kůň popocházel bezcílně z místa na místo. Nebylo se čemu divit, když vláčel konec uzdy po zemi. Muž na něm se držel v sedle jen z posledních sil...

Messey měl před očima jen jediný cíl. Dostat se z vězení a zabít muže, který ho sem přivedl. Jeho oči nenávistně zajiskřily, jenom když si vzpomněl na jeho jméno: „Bille Waco, ještě není po všem. Ještě zdaleka ne.“

Šerif. Všichni bandité a lotři ho nenávidí a chtějí ho zabít.

Byl to neskutečný, málem groteskní pohled. Obličej toho muže se podobal měkkému kusu jílu, který se pomalu roztéká na slunci. Jericho Brown procitl, když dívka dlouze vykřikla. Ležel na zádech, ještě vyčerpaná po milování s Lorou Lee Laneovou. Ale když uviděl její zděšený výraz, bylo mu hned jasné, co se stalo. Mezi ním a vyděšeně se krčící dívkou ležela na posteli jeho maska z jemné hnědé kůže, jako by to byla krvavá skvrna na prostěradle.

Mladý muž s hubeným obličejem stál bez hnutí v prudkém dešti. Jeho pohled byl upřen na rozbouřenou řeku pod bahnitým svahem. Jeho kůň se zhroutí a ten staroch zemře. Výborně. Myšlenka na brzkou smrt Erasma Willingera ho ani v nejmenším neznepokojila. Naopak, on se úplně těšil, až spáchá vraždu…

Luther Morgan byl zoufalý. Majitel poštovní společnosti se obrátil na soudce Buchanana, protože stál pomalu před krachem. Stále někdo přepadal jeho dostavníky a zabíjel jeho zaměstnance. Bandité vždy udeřili ze zálohy a zmizeli za horami. Nikdo nechtěl svěřit svůj majetek nebo život Morganově společnosti…

Jeff Stirling byl ovládán nenávistí. Před třemi lety ho dostihl trestní oddíl z Bergeru, zajal ho, a on skončil před soudem v Amarillu, který ho poslal na deset let do Fort Davis.

„K čertu s vámi, Benbowe,“ rozčílil se Josh McAllister. „Pokud trváte na další splátce ke konci měsíce, je po mně. Proč mi nedovolíte malý odklad?“ Farmář se oběma rukama opíral o desku pracovního stolu Roberta Benbowa, ředitele banky v Pampě. Jeho oči se bojovně leskly. McAllisterovo rozčilení nechalo Benbowa klidným. Řekl: „Splátka byla určena na prvního září. Pokud nemůžete zaplatit, připadnou vaše pozemky bance. To je moje poslední slovo.“ „Za tím vězí Cole Wyler z ranče Circle M. Vy jste s ním spolčen. Tak dobrá. Vyřiďte tomu pánovi, že já se svých pozemků nevzdám bez boje.“ Znělo to jako zlá kletba…

Kůň ho nesl přes planinu. Kolem se prostírala pustá krajina – hřebeny kopců, skály, vyschlá koryta a kamenitá údolíčka. Trsy žluté trávy, trnité křoví, kaktusy, to bylo všechno, co tu rostlo. Byla to krajina, kterou musel stvořit sám ďábel. Nebezpečí mohlo číhat za každým kamenem, smrt tu byla všudypřítomná…

V Oldham County to vřelo. Na první pohled to vypadalo jako typická válka o pastviny. Majitel velkého ranče vyháněl farmáře, kteří bránili jeho stádům v přístupu k vodě. Tentokrát to ale bylo trochu jiné. Stirling byl v právu a měl zákon na své straně…

Pronikavý zvuk výstřelu se nesl přes kopec. Druhý výstřel zanikl v doznívající ozvěně prvního výstřelu. Nastalo ticho. Joe Madison prudce trhl uzdou. Kůň se zastavil a Joe pozorně naslouchal. Ticho.

Toho zabijáka Dextera Rushdala, který nosil v Dalhartu hvězdu městského marshala, jsem zabil v boji. Mrtev byl také Warren McReilly, který ze sebe udělal vládce města .....

Norman Havelock byl králem divokého železničního tábora Kerrick. Když se proti němu statečně postavil marshal Morgan, nechal ho svými střelci zavraždit. Ani ne za hodinu dal hvězdu svému muži: Scottu Walkerovi. A netušil, že si koupil skrytého majitele hvězdy. Neboť Scott Walker přistoupil jen zdánlivě na příšernou hru. Ve skutečnosti dal Shotgun Codymu a mně, Wacovi, cenný tip a bojoval na naší straně. Byli jsme nasazeni na Havelocka, abychom objasnili vraždu marshala Morgana a zákeřného zabijáka dostali za mříže. To se nám také povedlo, ale měl ještě poslední, ďábelský trumf...

Byla noc. Škvírami v okenici farmářského domu prosvítalo světlo. Dvě stě yardů od farmy zastavila skupina jezdců. Koně hrabali kopyty, kožená sedla vrzala...

One Eye Jim Taggert se postavil proti pěti mizerům. Dva z nich se nechtěli vzdát a zemřeli v boji proti jednookému marshalovi. Dva další zmizeli. Pátého chtěl Taggert ve svém vězení na kolech dopravit k šibenici. Padl však do léčky. Bandité ho postřelili a polomrtvého zanechali v divočině. Tak jsem se do hry dostál já Waco a můj partner Joe. Hnali jsme tu trojici. Vlákali nás však, nenávistí posedlí, do ďábelské pasti a Jane vzali jako rukojmí.

Western - Maršálové Bill a Joe mají problém - Dava Sturgesse.

Moje jméno je William Wesley Waco a patřím ke známým a obávaným texaským marshalům. Byla doba - v mém raném mládí - kdy mne všichni nazývali jen Billem, neboť moje celé jméno, William Wesley, bylo příliš dlouhé, aby jím volali na nějakého kluka.

Will Sawyer, šedovlasý kočí, nutil šestispřeží k takové rychlosti, jakou stav cesty dovoloval. Jeremy Ford, jeho průvodce, držel winchestrovku ve svých obrovských tlapách. Očima neustále kontroloval krajinu. Byl to nepřehledný, zvlněný terén. Po obou stranách cesty, která byla v mapách odvážně nazvaná silnicí, rostly stromy a keře, mezi nimiž by se mohly skrýt tucty banditů i s koňmi.

Přísahal jsem pomstu. Kdybych mohl dokázat, že má Jack Bannister na svědomí nakladatele Jonathana Kirbyho, pronásledoval bych ho třeba i na severní pól. Jonathan Kirby se v Dalhartu – ve městě, kde provozoval novinové vydavatelství – stal obětí léčky. Dalhart bylo hříšné, neřestné město na konci železniční trati. Kirby to chtěl změnit. Proto musel zemřít.

Kavaleristé zaútočili v noci. Světla výstřelů z hlavní rozčísla tmu. Těžkými kulkami zasažení čejenští bojovníci se ve zmatku potáceli. Hroutili se a umírali. Mankato ucítil žhavý závan olova, které o vlásek minulo jeho hlavu. Vzal svou pušku a běžel do svahu. Chránila ho tma a trnité křoví, i když ho stále pronásledovalo staccato střel…

Ze starého přátelství jeden za druhého by položili život...

Toto je příběh Shakopeea, jednoho hrdého a nebojácného náčelníka Čejenů, který se nechtěl smířit s tím, že jeho kmen byl vládou a Indiánskou agenturou podveden a obelhán. Shakopee vykopal válečnou sekyru a za Čejeny se táhla stopa pustošení a smrti do texaského Panhandle. Soudce Buchanan poslal půl tuctu texaských marshalů, aby je zastavili. Mezi nimi i Joea Madisona a mne…

Seržant Spencer Hudson byl potupně propuštěn z armády. Patrola, kterou vedl spolu s poručíkem Lancem Olsonem, spáchala ve vesnici náčelníka Bizoního roha masakr. Hudson mi přísahal pomstu. Dlouho jsem o něm neslyšel a takřka jsem na něj zapomněl. Dost se toho mezitím událo. Nyní však chtěl Hudson svou přísahu splnit. Vrátil se do Panhandlu s bandou potulných střelců.

Wyatt Hastings seskočil ve dvoře nájemní stáje ze sedla. Byl zaprášený a zpocený a jeho pohyby byly jakoby neobratné. Vzal koně za ohlávku a vedl ho do vrat. Ve stáji vládlo pološero. Přivítal ho pach koňského hnoje...

This text provides the core of mathematical knowledge for children from the age of 7. The book is divided into chapters which cover each key topic and works through all the necessary steps for the problems. It includes information for the tests introduced at 11, for the entrance tests to independent and maintained grammar schools.