Scott William Knihy

Ženě nesměl nikdo ubližovat jinak okamžitě následovala pomsta.

Dva muži mě hnali z kanceláře. Nedali mi možnost na obranu a sebrali mi zbraň i mou hvězdu. Nevěřil jsem vlastním očím. Uprostřed prostranství se nacházely čtyři dřevěné sloupy, každý dvakrát vyšší než člověk. Pod vrcholkem je obepínaly železné obruče a z nich visely řetězy s okovy na krk. Zatímco mě marshalův zástupce držel v šachu namířenou puškou, Morris zvedl ze země jeden okov, otevřel ho a přiložil mi ho k hrdlu. Dotek železa mi vyhnal na těle husí kůži – nebo to byl strach?

Banda se rozdělila. Poté, co přepadli banku v Plainview, se každý z pětice mužů rozjel jiným směrem. John Overmill s lupem v sedlových brašnách se pustil daleko stranou od hlavní cesty směřující na sever. Projížděl skalnatou oblastí, podkovy koně hlasitě zvonily na kamenitém terénu. Písek a štěrk létaly do výše. Přicházel večer a brzy se již jen vrcholky hor leskly v posledních paprscích slunce. Sesedl. Brašny s penězi visely nedbale přehozené přes koně. John Overmill si je teď hodil na ramena, vzal pušku a zmizel mezi skalami.

Čtyři jezdci působili odhodlaně. Byli to jezdci z ranče M. Z přimhouřených očí se jim nebezpečně blýskalo, když si měřili pohledy Dala McDowella, který právě na břehu Mustang Creek rozdělával celtu.

V Perrytonu nás řvoucí dozorci vyhnali z nákladního vagonu. Příjezd trestanců v okovech byl vždy divadlem pro počestné obyvatele města. Zírali na nás, na naše mizerné oblečení, na řetězy, které jsme měli na zápěstích a kotnících. Nikoho ani nenapadlo, že vězeň číslo 16324 je texaský marshal. Doufal jsem, že mě nikdo nepozná. Jinak bych nepřežil příštích čtyřiadvacet hodin. Můj úkol zněl: zkontaktovat uvězněného Lewa Mashama, jednoho z nejúspěšnějších lupičů všech dob. Před osmi lety uloupil z vlaku milion dolarů. Když ho potom chytili s prázdnýma rukama, neprozradil ani za nic, kam peníze ukryl. Nyní chyběly tři týdny do jeho propuštění…