Eva Hahnová Knihy

Eseje věnované sebereflexi a kolektivní paměti sudetských Němců, a tomu, jak se v ní odrážejí české dějiny a česko-německé vztahy.

Německé a anglické stereotypy o Češích v dějinách 20. století. Odkazy na „Mnichov 1938“ a na „studenou válku“ jsou světoznámými metaforami, ale historii jejich vzniku zná jen málokdo. V obou případech v nich hrály velkou roli obrazy Československa včetně předsudků a stereotypů o Češích, které osvětluje tato kniha. Seznamuje totiž vůbec poprvé systematicky s tím, jak vnímali český národ ve 20. století politici, diplomaté, publicisté a historici německy a anglicky mluvících prostředí. Exemplárně tak dovoluje nahlédnout do mentálního pozadí klíčových událostí moderních evropských dějin, ale i manipulací jejich pozdějších výkladů. Srovnání německých a anglických textů objasňuje podobnosti a rozdíly dvou imperiálních perspektiv v konfrontaci s otázkami státoprávního uspořádání na cestě Evropy k dnešnímu všeobecně akceptovanému demokratickému pořádku. Zohledňuje ale i rozmanitost obou jazykových prostředí a zasazuje obrazy Čechů do kontextu předsudků a stereotypů o ostatních národech středo- a východoevropského regionu.

Odborná kniha německé historičky českého původu Evy Hahnové a německého historika Hanse Henninga Hahna analyzuje „vyhnání Němců“ jako jedno z nejspornějších témat německých moderních dějin. Jeho významnou součást tvořil i poválečný odsun Němců z Československa. Kniha se zabývá poválečnou historií, různorodými zkušenostmi „vyhnanců“, a především objasňuje různé formy německého vzpomínání na vyhnání. V mnoha případech opravuje četné, dodnes živé legendy z poválečné doby a vrhá nové světlo na některé konkrétní, dosud nevyjasněné události. Čtenářům poskytuje nový, detailní obraz dění souhrnně označovaného jako vyhnání, a tedy i historického kontextu, v němž probíhal odsun Němců z Československa.

Jaký byl obraz Čechů v německých textech 19. a 20. století, kdy byly české země oblíbené, někdy dokonce uctívané jako „srdce Germánie“? Jakou roli sehrály tyto texty v německých a českých dějinách? Odpověď nabízí antologie sto šedesáti dokumentů z historicko-politické literatury, publicistiky, politických projevů, programů, prohlášení či usnesení, ale i z diplomatických zpráv nebo memoárů od roku 1848 až po současnost. Texty jsou většinou poprvé přeloženy do češtiny a vybaveny historickým osvětlením kontextu jejich vzniku a obsahové náplně. Přinášejí nejen nové historické poznatky, ale přispějí i k neutuchajícím debatám o česko-německých vztazích.

Sborník obsahuje příspěvky V. Macury, E. Hahnové, M. Zelinského, B. Loewensteina, M. Schulze-Wessela, P. Buggeho, A. Thomase, Ch. Brennerové, J. Peška a I. Pfaffa na uvedeném sympoziu.

Proč se někteří Češi domnívají, že jsou příslušníky pomýleného a selhávajícího národa, zatímco jiní protestují proti přepisování dějin? Dnešní móda hanlivých stereotypů o Češích je markantní součástí současných sporů o dějiny. Vzbuzuje nejen emocionálně rozhořčené protesty a více či méně věcnou kritiku, ale i obavy o národní identitu. Autorka dvou předcházejících knih o německých a anglických historicko-politických textech o Češích tentokrát provází čtenáře labyrintem dnešních českých sporů o dějiny a ukazuje, jak se na úkor informací o minulosti prodraly do popředí dávno tradované stereotypy různé provenience. Kniha se zaměřuje na obrazy českého národa, obrození, Československa a osobností jako František Palacký, Josef Pekař, Emanuel Rádl či Edvard Beneš, které od roku 1989 četní autoři propagují jako výrazy nových poznatků o minulosti. Zároveň seznamuje s hlasy jejich kritiků, s historickým pozadím dnešních kontroverzí a s multiperspektivním přístupem k minulosti. Vyvrací tak spekulace o jakémsi speciálním charakteru českého národa a otevírá cestu k pochopení, že Češi jsou obyčejným národem s rozmanitými tradicemi.

Historicko-politická studie analyzuje příčiny zdánlivě neslučitelných stanovisek české a německé strany při řešení " sudetoněmeckého problému ".

Das Buch beleuchtet die Geschichte von Gerolstein, einem malerischen Städtchen in der Vulkaneifel, durch die Augen der literarischen Figuren Ella und Oma. Es verbindet lokale Spuren mit europäischen Städten und bietet einen neuen Blick auf das Schicksal des Ortes und seiner Bewohner*innen.

Die Vertreibung der Deutschen im östlichen Europa infolge des Zweiten Weltkriegs gehört zu den umstrittensten Themen der deutschen Zeitgeschichte; denn die Geschichte und vielfältigen Erfahrungen der Vertriebenen sind trotz aufwändiger Quellen- sowie Zeitzeugeneditionen und vieler Detailstudien wenig bekannt. Wer wurde wo und wann von wem warum vertrieben? Das vorliegende Buch klärt anhand einer umfassenden Untersuchung des Erinnerns im breitesten Sinne des Wortes zahlreiche bis heute kursierende Legenden, während es zugleich die ihnen zugrunde liegenden Vorgänge erläutert. Somit entsteht ein detailreiches Bild der gemeinhin als Vertreibung erinnerten Ereignisse. Zugleich zeigt diese Geschichte des öffentlichen Erinnerns, wie jenes Geschehen zwar häufig, meist aber nur metaphorisch erwähnt worden ist, wie manche Berichte der Betroffenen oft wiederholt worden, andere in Vergessenheit geraten sind, und wie aus gefestigten Redewendungen ein Mythos Vertreibung entstanden ist.