Pokračování osudů Káji Maříka. Kniha popisuje stěhování jeho rodiny do Prahy, život na samotách a v Lážově (především staré kovářky) a dobrodružství jeho dětí Káji a Stáni. Kájovi a Zdeně se v této knize narodí dvojčata Roman a Milan. K vydání připravila Anna Bláhová, předmluvu napsal Eduard Martin.
Každý parížsky obvod má svojrázny kolorit, neopakovateľnú atmosféru a svojich typických obyvateľov, ktorí utvárajú život v štvrti v dobrom aj v zlom. Léo Malet (nar. 1909), francúzsky surrealistický spisovateľ a básnik, do každého z dvadsiatich parížskych obvodov zasadil detektívny príbeh, v ktorom je neustále prítomný genius loci. Cyklus jeho detektívok, nazvaný Nové tajomstvá Paríža, je modernou paralelou Tajomstiev Paríža, ktorými sa v prvej polovici devätnásteho storočia preslávil Eugene Sue a ktoré sú známe aj u nás. Protagonistom Nových tajomstiev Paríža je súkromný detektív Nestor Burma, ktorý je tak trochu Maletovým alter egom. Nestor Burma mnohému vďačí za dobrodružné skúsenosti a mnohoraké povolania, ktoré v živote vystriedal jeho tvorca Léo Malet. Je nezávislý, na nič a na nikoho neviazaný, iskrí humorom, dôvtipom a fantáziou, má zmysel pre poéziu a pre krásu, je galantným ctiteľom žien ako každý pravý Francúz, navonok síce tvrdý a cynický chlapík, ale v duši dobrák od kosti s vysoko vyvinutým zmyslom pre spravodlivosť. Neraz sa dostane do nepríjemností a do kritických situácií, pretože ho ruka osudu vždy posotí tam, kde sa niečo deje. V mnohom pripomína svojich súkromných blížencov z amerických detektívok, ale je typicky francúzsky, takisto ako sú francúzskym humorom a šarmom presiaknuté aj Maletove detektívne romány.
Uměnovědný esej, který je výrazem hédonistické estetiky, je věnován především vizuálnímu umění a recepci literárního díla. Manifest myšlení, pokud manifest může být slovem, které dokážeme ubránit před nejpřísnějšími měřítky. Roland Barthés rozvíjí své pojetí textu až směrem k jakési individuální utopii. Obrazy, průlomy, zvraty – rozkoš a slast jsou rovnoběžné síly, které se nemohou protnout. Subjekt bude napořád "živoucím rozporem", jásající prostřednictvím textu současně nad pevností svého já a nad jeho pádem. Esej vznikl na počátku sedmdesátých let, kdy se autor stahuje z rozbouřené společenské scény, aby směřoval svůj návrat v roli mistra fragmentů, intertextuality a znovunalezení ztraceného času. Autor vychází z předpokladu, že každý text je nutno vnímat jako součást širšího, souhrnného textu společnosti a dějin, uvnitř "globálního diskurzivního celku". Doprovodná studie Olgy Špilarové (Figury, fragmenty, forma) je zasvěcenou interpretací díla Rolanda Barthese.