Mezi nebem a mořem. Zápisky radiotelegrafisty, který létal s 311. čs. bombardovací perutí RAF u velitelství pobřežního letectva.

Bylo mi trochu divně. Sedat na vodu není maličkost ani v klidném počasí. Z výšky vypadají vlnky docela mile, a přitom mohou být dobře několik metrů vysoké. A kdo zaručí Hajnému, že sedne zrovna tam, kde bude vlna placatá. Kdo zaručí, že mašina nezakopne nosem o vlnu a že nepojedeme ke dnu jako kámen. Ještě dobře, že Hajný je starý ostřílený kozák, který má mašinu v ruce a ví, co s tím může dělat a co ne. Odbíhal jsem od rádia stále častěji a díval jsem se na ty potutelné budíky, jak sebou mrskaly. Výchylky tlakoměrů byly stále větší a obrátky začaly kolísat tak, že už i já jsem to slyšel. Měli jsme výšku dva tisíce stop. Díval jsem se na Josefa od rádia a přemýšlel, mám-li mu něco říct...