Více o knize
Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.
Nákup knihy
Opožděné vzpomínky, Evelina Merová
- Jazyk
- Rok vydání
- 2009
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Opožděné vzpomínky
- Podtitul
- Životopis, který se nevešel na jednu stránku
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Evelina Merová
- Rok vydání
- 2009
- Vazba
- měkká
- Počet stran
- 155
- ISBN10
- 8087029526
- ISBN13
- 9788087029527
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Historické téma, Historie, Skutečné příběhy, Životopisy, Česká literatura, Autobiografie & Memoáry, Vojenské dějiny, Druhá světová válka, Židé, Holokaust, Sovětský svaz, Trauma, Koncentrační tábory, Osvětim (koncentrační tábor), Židovské ženy
- Hodnocení
- 4,55 z 5
- Anotace
- Autorka Opožděných vzpomínek, narozená v roce 1930 do asimilované židovské rodiny, prožívá poklidný život v krásné Praze, který se však koncem třicátých let dramaticky mění. Nacistická okupace přináší rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku a deportace do Terezína a Osvětimi. V jedné větě shrnuje svůj život: „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti.“ Po přežití v extrémně obtížných podmínkách války se dostává do Východního Pruska, odkud je evakuována do SSSR. Zde ji adoptuje vojenský lékař, ale čeká ji život v nefunkční rodině, kde má suplovat „vlastní“ dceru. Následuje čtyřicet let v Sovětském svazu s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Autorka se vyrovnává s traumatem a skrývá své židovství, zatímco žije v bídě a strachu pod komunistickým režimem. Přesto prožívá soukromé štěstí s manželem a dětmi. Poutavě a věcně vypráví o třech tvářích 20. století a politických režimech, s obdivuhodnou vyrovnaností a bez sebelítosti, aby jednou její děti a vnuci – a možná i my – věděli.