Více o knize
Autor charakterizuje svůj titul jako bohatý výběr námětů k přemýšlení z různých oblastí života. Zkoumá, proč je západní civilizace označována jako flagelantská, tedy sebemrskačská, a upozorňuje na tendenci nemilosrdné sebekritiky, která se však nevztahuje na jiné kultury. I když si je vědom hanebností evropské historie, zdůrazňuje, že pozitivní aspekty převažují, například více zachráněných životů než zmařených. Kritizuje rasismus jako hřích Západu, který však nachází i v jiných kulturách. Dále se zaměřuje na názory, které přisuzují vinu společnosti a odmítají nenávist, přičemž upozorňuje na přirozenost negativních emocí v reakci na bestiální činy. Kritizuje také „neomezený“ liberalismus a relativismus, zejména v kontextu školní výchovy, která postrádá souvislý soubor mravních norem. V souvislosti s relativismem se zabývá otázkami pravdy a jejích různých typů. Jak autor uvádí, provokace bývá nejúspěšnější výzvou k přemýšlení, a on se této metodě rozhodně nevyhýbá. Považuje za úspěch, pokud se mu podaří vyprovokovat alespoň pár dogmatických myslí k zamyšlení.
Vydání
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Jiří Krupička
- Vydavatel
- Hynek
- Série
- Kolekce
- Puls
- Štítky
- Naučná literatura, Společenské vědy, Politologie & Politika, Civilizace, Západní civilizace, Člověk a společnost
- Hodnocení
- 3,9 z 5
- Anotace
- Autor charakterizuje svůj titul jako bohatý výběr námětů k přemýšlení z různých oblastí života. Zkoumá, proč je západní civilizace označována jako flagelantská, tedy sebemrskačská, a upozorňuje na tendenci nemilosrdné sebekritiky, která se však nevztahuje na jiné kultury. I když si je vědom hanebností evropské historie, zdůrazňuje, že pozitivní aspekty převažují, například více zachráněných životů než zmařených. Kritizuje rasismus jako hřích Západu, který však nachází i v jiných kulturách. Dále se zaměřuje na názory, které přisuzují vinu společnosti a odmítají nenávist, přičemž upozorňuje na přirozenost negativních emocí v reakci na bestiální činy. Kritizuje také „neomezený“ liberalismus a relativismus, zejména v kontextu školní výchovy, která postrádá souvislý soubor mravních norem. V souvislosti s relativismem se zabývá otázkami pravdy a jejích různých typů. Jak autor uvádí, provokace bývá nejúspěšnější výzvou k přemýšlení, a on se této metodě rozhodně nevyhýbá. Považuje za úspěch, pokud se mu podaří vyprovokovat alespoň pár dogmatických myslí k zamyšlení.