Umění spolupráce

Od počátku devadesátých let jsme v současném umění svědky obratu ke spolupráci, který zahrnuje zesílení důrazu na kolektivní formy umělecké praxe a participativní přístupy, v jejichž rámci umělci zapojují do realizace svých projektů "obyčejné lidi", případně celé komunity. Studie Umění spolupráce se zaměřuje na dva základní cíle. Tím prvním je představení současného diskurzu o umění spolupráce; druhým je zmapování projevů a podob umění spolupráce v současném českém umění. Přehledová část knihy je doplněna trojicí případových studií, zaměřených na vybrané umělecké projekty (Nic tam není Kateřiny Šedé, My skupiny Rafani a Figura a pozadí Jespera Alvaera a Isabely Grosseové), které svou uměleckou hodnotou a komplexností představují vhodné východisko pro komparativní analýzu.