Kouzla noci svatojanské

Z milé knížky Horečkových pohádek jako by na čtenáře dechl čistý a svěží vzduch beskydských hor. Jsou odtamtud, jejich lokalita je nesporná, protože i autorovo milující srdce je pevně a synovsky věrně zakořeněno v krajině pod Radhoštěm. Horečkovy pohádky jsou psány zkušeným a moudrým učitelem a humanistou. Mají svůj humor, který se občas ozve neobyčejně pádnou lidovou notou... Drahé hlasy vyprávěčů se ozvou z velké dálky, zašumí hluboké lesy, kouře milířů se zakadeří, ozve se dusot kopýtek těch zázračně moudrých běloušů, zaťuká hůlčička stařenek, které si vyzkoušely dobrotu srdce svých pasáčků. Už je tu ten poetický svět, kde pravda vždycky vítězí a zlo je vždycky potrestáno, a kam vždycky toužíme se vrátit alespoň na chvíli ze svých starostí a trampot... Děti v nich objevují, co od nepaměti dětská srdce mají ráda: své krále a královny, svá strašidýlka a čerty, na které nevěří, ale kteří jim přece jen nahánějí trochu příjemně vzrušujícího strachu... Horečkova knížka odnese čtenáře do čarovného světa. Jeho poezie a moudrost dětské čtenáře vzruší a obohatí, dospělé rozechvěje sladkým a teskným kouzlem vzpomínek.