Sbohem, město M.

V tomto románě napsaném na počátku sedmdesátých let a později několikrát přepracovaném, nás autorka přivádí do Mostu před více než patnácti lety, kdy se bouraly staré čtvrtě a zakládal Most nový, kdy se kvůli rozšiřující se těžbě uhlí, stěhoval děkanský chrám apod. Most, město v agonii umírající, hroutící se do své pozapomenuté minulosti a pozvolna opuštěné lidmi, sestává ze samých starých domů. A v jednom z nich žijí Broňa a Kvido, mladí manželé, rozčilující okolí svou vzájemnou láskou a neúčastí v kompromisech, vědomou nepřizpůsobivostí a neušmudlaností životního kréda. Zejména Broňa žije svůj život jako velký sen, v kterém je místo pro všechny přátelské duše bez rozdílu. Začne s ním, s jedinečností svého prožitku štěstí, však brzy narážet na otevřený odpor okolí, jež spojuje bezcílnost, nuda a marná touha po smysluplném životě. Broňa je snivá a slabá - a lze ji se jí proto divit, že se namísto odporu rozhodne přizpůsobit se? Rozhodne se k popření sebe sama, k vědomému sebezničení, aby přestala provokovat zlý zájem svého okolí. I tento román Alžběty Šerberové, je složitější a vícevrstevnatou výpovědí o dnešním světě.