Parametry
Kategorie
Více o knize
Tři byzantská kvazidramata. Kniha představuje tři pozoruhodné literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Theodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení „kvazidramata“ sice literární formou odkazuje ke dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení – potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Byzantští učenci jejich prostřednictvím ohledávali drama jako literární druh a tragédii či komedii jako žánr prostřednictvím nich samých (jsou to v jistém smyslu metadramatické skladby). Čteme-li tedy tyto texty, můžeme být svědky dobové rekonstrukce zaniklého umění a ožívá před námi diskuse o literatuře v 9. a 12. století.Představovaná díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují je do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a dosvědčují vzdělání, nadání, vynalézavost i smysl pro humor svých autorů, vlastnosti tolikrát byzantským učencům upírané.
Nákup knihy
Ať múzy promluví, Kolektiv
- Jazyk
- Rok vydání
- 2012
Doručení
Platební metody
Navrhnout úpravu
- Titul
- Ať múzy promluví
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Kolektiv
- Vydavatel
- Pavel Mervart
- Vydavatel
- 2012
- Vazba
- pevná
- ISBN10
- 8074650278
- ISBN13
- 9788074650277
- Kategorie
- Světová próza
- Anotace
- Tři byzantská kvazidramata. Kniha představuje tři pozoruhodné literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Theodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení „kvazidramata“ sice literární formou odkazuje ke dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení – potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Byzantští učenci jejich prostřednictvím ohledávali drama jako literární druh a tragédii či komedii jako žánr prostřednictvím nich samých (jsou to v jistém smyslu metadramatické skladby). Čteme-li tedy tyto texty, můžeme být svědky dobové rekonstrukce zaniklého umění a ožívá před námi diskuse o literatuře v 9. a 12. století.Představovaná díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují je do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a dosvědčují vzdělání, nadání, vynalézavost i smysl pro humor svých autorů, vlastnosti tolikrát byzantským učencům upírané.