Stati o české středověké literatuře

Předmětem Pražákova literárněhistorického výzkumu je české středověké a humanistické písemnictví. Vedle českých literárních památek tohoto období věnuje pozornost také některým textům českého původu psaným latinsky (zejména z oblasti nejstaršího dějepisectví) či staroslověnsky. Se zřetelem k dobové jedinečnosti těchto literárních památek usiluje stanovit jejich místo v domácím kulturním kontextu. V literatuře českého humanismu si Pražák všímá zejména programových adaptací italských podnětů, jejich zčeštění i společenské aktualizace v Čechách 16. století (Řehoř Hrubý z Jelení). Intenzivně se Pražák zabývá rovněž studiem a interpretacemi středověké duchovní lyriky od jejich počátků až po dobu husitskou: v ohnisku jeho zájmu jsou otázky autorství, datování jednotlivých skladeb i jejich vzájemné genetické vztahy. Své časopisecky publikované studie shrnul do knižního souboru Stati o české středověké literatuře.