Dospěju, až umřu

Jak jsme u Davea Barryho zvyklí, zabývá se i v této své knize různými žhavými tématy současnosti - otázkou, čím se liší muži od žen a proč, oslavou otcovství („Jak pravil básník Wordsworth, ‚Otcovství je skutečně ta nej... HELE! Děcka, okamžitě položte tu sekyrku!‘"...), rozvojem techniky („V podstatě to jediné, co o těchto přístrojích vím je, jak je zapnout, a když přestanou fungovat, vím, že je musím vypnout a znovu zapnout, protože pak většinou zase začnou fungovat."), propagací Miami jako centra turistického ruchu, radami pro pejskaře-začátečníky („Užitečné povely, které byste svého pejska měli naučit, jsou ‘zůstaň', ‘k noze', ‘nestrkej tomu člověku čumák do rozkroku'...), krizí ve zdravotnictví („Americké zdravotnictví je průmysl, který ročně přináší 2,5 trilionu dolarů ročně... A přesto není schopné vyrobit nemocniční noční košili, která by vám zakryla celý zadek"... „Dvacáté století bylo svědkem obrovského zvýšení kvality lékařské péče díky takovým vynálezům jako penicilin, umělé srdce, liposukce, to malé kladívko, kterým vás doktor tluče do kolena, telefonní služba, šest let staré výtisky časopisu Žena, které si pacienti můžou číst v čekárně, umělá bradavice, transplantace svěrače a spotřebitelsky bezpečná lahvička na tabletky, kterou spotřebitel neotevře bez použití elektrického nářadí."), kolonoskopií, praktickými plány, jak zachránit upadající novinový průmysl, vystrojováním svatebních obřadů, filmy o upírech a mnoha dalšími palčivými otázkami.