Cesta

Román pražského německého autora, obdařený výraznou, temně snovou atmosférou, je jedním z prvních literárních svědectví o koncentračních táborech. Román vypráví o zkušenosti z koncentračního tábora, jak ji prožila rodina pražského lékaře Leopolda Lustiga. Adler přetavil vlastní konkrétní zážitky v román plný metafor, úvah a postřehů a temné, jakoby zamlžené atmosféry, pro niž je kniha přirovnávána k pozdějším dílům magického realismu. Jeho postavy se jako v horečnatém zlém snu marně snaží zorientovat, pochopit překotný sled událostí, přizpůsobit se stále novým zákazům a nebezpečím, kdy lidský život téměř hmatatelně ztrácí každým okamžikem na ceně. V podobně neskutečné atmosféře žije i město, po jehož ulicích jsou do těžké práce hnány zástupy "duchů". Nepochopitelný kolotoč jako by se nezastavil ani po válce, kdy se doktorův syn Pavel vrací zpět jako jediný přeživší člen rodiny (právě tak jako autor). Absurdní anabáze po úřadech a velitelstvích, mezi lhostejností a bezmocnou dobrou vůlí, jako by "bývalému člověku" stále nedávala naději na návrat k lidství. Román je jednou z prvních literárních výpovědí o holokaustu a koncentračních táborech, vznikl v době, kdy tato skutečnost nebyla ještě obecně známa, svědčí o ní způsobem značně odlišným od reportážní strohosti většiny pozdějších děl, ale překvapivě o to autentičtěji.